33 Cdo 1075/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1075/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 8. 2024 Spisová značka:33 Cdo 1075/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.1075.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Vady řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 9. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 08.11.2024II.ÚS 3066/24 Jan Svatoň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost25. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1075/2024-1963 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně ČEZ Prodej, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425 (identifikační číslo 272 32 433), zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti žalované Správě železnic, státní organizaci, se sídlem v Praze 1 - Nové Město, Dlážděná 1003/7 (identifikační číslo 709 94 234), zastoupené JUDr. Richardem Gürlichem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, o zaplacení 805 473 523 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 81/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. 3 Cmo 1/2023-1806, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 366 800 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta. O d ů v o d n ě n í Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, č. j. 2 Cm 81/2010-1655, uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 765 360 120 Kč „s úrokem z prodlení ve výši, která v každém kalendářním pololetí po dobu trvání prodlení žalované činí v procentech součet čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB, platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí od 16.3.2010 do 25.5.2015 a od 10.10.2019 do zaplacení“ (výrok I), zamítl žalobu co do 40 113 403 Kč „s přísl. A v nároku na úhradu úroků z prodlení ve výši, která v každém kalendářním pololetí po dobu trvání prodlení žalované činí v procentech součet čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB, platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí z částky 765 360 120 Kč od 26.5.2015 do 9.10.2019“ (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 20 739 640 Kč (výrok III). Rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 3 Cmo 1/2023-1806, Vrchní soud v Praze výrok I rozhodnutí soudu prvního stupně „v rozsahu uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 700 758 775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 16. 3. 2010 do 30. 6. 2010 a dále od 1. 7. 2010 do 25. 5. 2015 a od 10. 10. 2019 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o 7 procentních bodů“ potvrdil, co do 64 601 345 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl, a změnil lhůtu k plnění tak, že částku 700 758 775 Kč s příslušenstvím je žalovaná povinna zaplatit do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok I), výrok II rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil „v rozsahu zamítnutí žaloby o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 40 113 403 Kč s příslušenstvím a v rozsahu zamítnutí žaloby na úhradu úroků z prodlení z částky 700 758 775 Kč od 26. 5. 2015 do 9. 10. 2019“ a změnil jej tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci rozsudku úroky z prodlení z částky 64 601 345 Kč od 26. 5. 2015 do 9. 10. 2019 ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o 7 procentních bodů (výrok II); žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení 15 555 868,50 Kč a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výroky III, IV). Městský soud v Praze rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 10. 4. 2014, č. j. 2 Cm 81/2010-410, jímž žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť dovodil existenci okolnosti vylučující odpovědnost žalované za vzniklou škodu. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2015, č. j. 3 Cmo 236/2014-306 (ve znění opravného usnesení ze dne 27. 5. 2015, č. j. 3 Cmo 236/2014-324), rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl. Soud prvního stupně podle jeho názoru správně zjistil naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu spočívajících v porušení smluvní povinnosti odebrat smluvený odběr elektřiny, ve vzniku škody v žalobou uplatněné výši a v příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a touto škodou; v posouzení existence okolnosti vylučující odpovědnost však dovodil opak. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 8. 2017, č. j. 32 Cdo 3646/2015-680, rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 2. 8. 2018, č. j. 2 Cm 81/2010-823, Městský soud v Praze žalobu znovu zamítl, když opět dovodil existenci okolnosti vylučující odpovědnost žalované za škodu. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 2019, č. j. 3 Cmo 183/2018-1025, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, č. j. 32 Cdo 3724/2020-1163, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že se soudy nevypořádaly s odvolací argumentací, že nebýt vstřícné aktivity žalované, nestaly by se České dráhy, a. s., její zákaznicí mající odběrné místo, jež by bylo možno připojit k lokální distribuční soustavě železnic, a s otázkou, zda souhlas s umístěním odběrného zařízení ve vlastnictví Českých drah, a.s., do místa připojení či zřízení užívacího práva této společnosti k odběrnému zařízení ve správě žalované a souhlas vlastníka nemovitosti s připojením tohoto odběrného zařízení lokální distribuční soustavy železnic byl volním projevem žalované. Podle dovolacího soudu nepřihlédly soudy při právním posouzení věci k tomu, že žádosti Českých drah, a.s., o připojení odběrného místa k distribuční soustavě předcházelo jednání žalované, která předložila Energetickému regulačnímu úřadu (dále jen „ERÚ“) návrh na zřízení odběrných míst elektrické trakce pro České dráhy, a.s., a následně, po obdržení souhlasu ERÚ, odběrná místa pro České dráhy, a.s., zaregistrovala u operátora trhu s elektřinou. Tato skutečnost může být – argumentuje dovolací soud – právně významná při posouzení, zda k situaci, kdy nebyla žalovaná schopna dodávat trakční proud dopravcům, došlo nezávisle na její vůli. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 25. 10. 2023, č. j. 3 Cmo 1/2023-1806, který je podroben dovolacímu přezkumu nyní, po právní stránce uzavřel, že jsou dány všechny zákonné znaky odpovědnosti za škodu způsobené porušením smluvní povinnosti ve smyslu § 373 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), aniž by nastala překážka vylučující odpovědnost žalované za škodu podle § 374 odst. 1 obch. zák. Setrval na svém dříve vyjádřeném právním názoru, podle něhož žalovaná porušila smluvní povinnost vyplývající ze smlouvy SŽDC Trakce 2010 uzavřené účastnicemi dne 19. 12. 2008, ve znění dodatku č. 1 ze dne 31. 7. 2009, neodebrala-li sjednané množství trakční energie. Vznik škody odvolací soud spatřuje v újmě, která nastala v majetkové sféře žalobkyně, je objektivně vyjádřitelná penězi a spočívá v záporném rozdílu mezi cenou elektrické energie v objemu 1 535 106 MWh vynaloženou žalobkyní v roce 2008 na krytí závazků plynoucích ze smlouvy SŽDC Trakce 2010 a cenou elektrické energie v době realizace náhradního obchodu se společností ČEZ, a. s. (spočívajícím ve změně závazné objednávky elektrické energie z původně sjednaného objemu ve výši 1 535 105 MWh na 281 705 MWh, tedy ve snížení o 1 253 401 MWh) na konci roku 2009, tedy rozdílu mezi částkou 2 262 288 612 Kč a částkou 1 456 815 089 Kč. Tento rozdíl činí 805 473 523 Kč a žalobkyně ho uhradila společnosti ČEZ, a. s., ve dvou splátkách (15. 1. 2010 a 15. 2. 2010). Ke vzniku škody došlo v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovanou, neboť nebýt jejího odmítnutí odběru nasmlouvaného množství elektrické energie, škoda by nevznikla. Po oznámení o neodebrání elektřiny dne 5. 11. 2009 byl náhradní prodej nasmlouvaného množství elektřiny uskutečněn v době přiměřené okolnostem věci, zejména požadovanému objemu elektřiny, nelze tak uvažovat o porušení minimalizační a zabraňovací povinnosti žalobkyně ve smyslu § 384 odst. 1 obch. zák. Nedošlo ani