33 Cdo 1162/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1162/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1162/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1162.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva pojistná Spotřebitel Pojištění majetku Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 56 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1162/2024-337 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně J. Ž., zastoupené Mgr. Klárou Čutkovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Široká 432/11, proti žalované Generali České pojišťovně a.s., se sídlem Praha 1, Nové Město, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 1 000 844 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 112/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 11 Co 171/2023-306, ve spojení s usnesením ze dne 27. 9. 2023, č. j. 11 Co 171/2023-310, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. 64 C 112/2016-268, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 61 068 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 19. 8. 2015 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 1 000 844 Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi a vůči státu (výroky III. a IV.). 2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 11 Co 171/2023-306, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 27. 9. 2023, č. j. 11 Co 171/2023-310, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil, ve výrocích o nákladech řízení změnil výši nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 17. 11. 2006 právní předchůdkyně žalobkyně (matka žalobkyně) uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu o pojištění obytných budov a souvisejících staveb, jejímž předmětem bylo pojištění rodinného domu s pojistnou částkou 2 600 000 Kč a garáže s pojistnou částkou 400 000 Kč a se spoluúčastí ve výši 1 000 Kč. Ke změně pojistné částky nedošlo. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění majetku občanů 2005 (dále jen „VP“) a Doplňkové pojistné podmínky pro pojištění obytných budov a souvisejících staveb 2 (dále jen „DP“). Dne 27. 8. 2012 nastala pojistná událost spočívající v prasknutí vodovodního potrubí vnitřního rozvodu domu (v prostoru WC) ve druhém nadzemním podlaží a následném zatopení vodou celého pojištěného objektu, který k tomuto dni byl ve vlastnictví žalobkyně (jako pojištěné). V důsledku pojistné události žalovaná vyplatila žalobkyni pojistné plnění ve výši 440 508 Kč. Dále vyšel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Jokl Appraisal s.r.o. a z výslechu znalce, že k prodlení žalobkyně s řádnou opravou pojištěné nemovitosti došlo (nepřistoupila k okamžité opravě, dokonce nechala nemovitost bez zásadních zásahů po několik zimních období), v důsledku jejího jednání (nečinnosti) došlo k navýšení nákladů na opravu, a nemovitost byla podpojištěna v poměru 0,5310281. 4. Odvolací soud právně věc posoudil podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění účinném do 31. 12. 2013. S poukazem na závěry Nejvyššího soudu vztahující se k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 (rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2420/2012) ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že dotyčná nemovitost byla podle § 41 zákona o pojistné smlouvě podpojištěna v poměru 0,5310281. Protože žalobkyně porušila smluvní ujednání – nepostupovala podle čl. 11 odst. 1 písm. d) VP a řádně a včas neučinila nutná opatření ke zmírnění následků – nelze postupu žalované podle čl. 11 odst. 2 VP spočívajícím ve snížení pojistného plnění ničeho vytknout, neboť uvedené porušení (zejména ponechání nemovitosti po několik let bez řádné a správně provedené opravy) mělo podstatný vliv na výši pojistného plnění. Žalobkyní zdůrazňované uplatnění ustanovení k ochraně spotřebitele odvolací soud neshledal důvodným. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení otázky „soudy nesprávně posouzeného postavení žalobkyně (a předtím její právní předchůdkyně) jako spotřebitele oproti žalované v rámci jejich smluvního vztahu vyplývajícího z uzavřené pojistné smlouvy“, která – dle jejího přesvědčení – v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Prosazuje, že práva a povinnosti uvedené v dotyčné pojistné smlouvě „byly od počátku v nerovnováze v neprospěch žalobkyně (i její právní předchůdkyně) jako spotřebitele“ a „již od počátku neměla šanci na plné pokrytí“ vzniklé škody. Smlouva a proces poskytnutí pojistného plnění nebyl pro ni předvídatelný, transparentní a rychlý, proto ji „nelze v podstatě sankcionovat z důvodu prodlení“, když bylo způsobeno právě jednáním žalované, která jí „měla poskytnout finanční prostředky tak, aby je mohla vynaložit na opravu dotyčné nemovitosti a předejít dalším vzniklým škodám“. Ustanovení VP a DP, na která odkazuje odvolací soud a „dle jeho výkladu (i žalované) zapříčiňují její neúspěch ve věci“, způsobují k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran ve smyslu § 56 odst. 1. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), popř. § 1813 odst. 1 o. z.; zejména se jedná o: - „zjevný rozpor mezi čl. 8 odst. 3 VP (poskytnutí plnění do 15 dnů po skončení šetření) a čl. 5 odst. 3 DP tak, jak jej vykládá odvolací soud (poskytnutí financí až po opravě)“, - praktiku spočívající v tom, že žalovaná „nechá“ pojistníka pojistit se na „běžnou tržní hodnotu“ nemovité věci a v čl. 5 VP stanoví „pro běžnou osobu nesrozumitelně“ pojistnou hodnotu třemi různými způsoby, - netransparentní využívání technických termínů jako nová cena stavby, reprodukční cena, cena stavby na zelené louce apod. Uvedené „ukazuje zcela jasnou“ nerovnováhu mezi právy a povinnostmi stran. Výklad obchodních podmínek soudy obou stupňů považuje za nerovnovážný, což dovozuje zejména z toho, že jako spotřebitel „byla s řešením škody odkázaná (aby si mohla řádnou opravu dovolit a provést)“ na žalovanou, která „využila svého postavení a výkladu pro běžného spotřebitele velice obtížně pochopitelných pojistných podmínek“, neposkytla jí pojistné plnění včas a v plné výši a „následně jí vyčítá prodlení se splněním její povinnosti opravit dotyčnou nemovitou věc“. Svou argumentaci podpořila nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2552/18, a sp. zn. IV. ÚS 3009/17 a rozsudkem Soudního dvora Evropské unie C-96/14. Podle dovolatelky nemá oporu v provedeném dokazování „tvrzení“, že „dotyčné nemovitosti neopravila na své náklady a tím nedostatečně nepředešla vzniku škody“. 6. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. zamítl. 7. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 9. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 10. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. 11. Dovolatelka prostřednictvím předestřené otázky (posouzení postavení žalobkyně a j