33 Cdo 1394/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1394/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:33 Cdo 1394/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.1394.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odvolání daru pro nevděk (o. z.) [ Odvolání daru (o. z.) ] Dovolací důvody Vady řízení Dotčené předpisy:§ 2072 o. z. § 588 o. z. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 969/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1394/2025-247 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně J. Ž. M., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalovanému Z. M., zastoupenému Mgr. Zuzanou Segediovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J.V. Sládka 1363/2, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 22 C 31/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2024, č. j. 12 Co 368/2024-228, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 15. 12. 2023, č. j. 22 C 31/2020-158, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení vlastnictví bytové jednotky č. XY v budově č. p. XY stojící na pozemku parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří) se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku ve výši 619/5288, vše zapsané na listu vlastnictví XY (bytová jednotka) a listu vlastnictví XY (budova a pozemek) pro obec a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY; žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 42 152 Kč. Rozsudkem ze dne 13. 11. 2024, č. j. 12 Co 368/2024-228, Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalovanému přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 500 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že se ujednání dodatku smlouvy ze 7. 2. 2018 zjevně příčí dobrým mravům (§ 580 odst. 1, § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Dále po právní stránce – opět ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že žalovaný vytýkaným jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti neublížil žalobkyni tak, že zjevně porušil dobré mravy. Důvody, pro které žalobkyně 14. 1. 2020 dar odvolala, nejsou s to způsobit změnu ve vlastnictví předmětu darování (§ 2072 odst. 1 o. z.). Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou ze 7. 2. 2018 žalobkyně (dárkyně) bezplatně převedla žalovanému do vlastnictví bytovou jednotku č. XY v budově č. p. XY stojící na pozemku parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří) se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku ve výši 619/5288, vše zapsané na listu vlastnictví XY (bytová jednotka) a listu vlastnictví XY (budova a pozemek) pro obec a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY. Dodatkem ke smlouvě z téhož dne strany ujednaly, že žalobkyně je oprávněna od darovací smlouvy odstoupit, jestliže se v řízení o úpravě poměrů nezletilého AAAAA (pseudonym) (syna účastníků) bude žalovaný aktivně domáhat jiného způsobu úpravy výchovy a výživy než svěření nezletilého do společné péče účastníků. Listinou ze 14. 1. 2020 žalobkyně pro nevděk odstoupila od darovací smlouvy. Dar odvolala ze tří důvodů: 1) V řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 0 P 356/2019 žalovaný navrhl střídavou péči rodičů o nezletilého AAAAA, přičemž zdůraznila, že „velmi aktivně a … zcela za hranou elementární etiky, slušnosti a dobrých mravů obviňujete bez důkazů matku z účelového jednání, ovlivňování syna a psychických problémů“. 2) V šatně zimního stadionu v XY 26. 11. 2019 ji napadl („prudce strčil“), a to za přítomnosti nezletilého, který se rozplakal a situace mu přinesla velký psychický stres. Žalobkyně skončila v dočasné pracovní neschopnosti s výraznými psychickými problémy. 3) Žalovaný se podílí na „násilném přebírání obchodních společností“, v nichž žalobkyně působí v mnoha funkcích, upírá jí základní práva společníka a jednatele, „v pozici zaměstnavatele jako zástupce společnosti 4MEX s.r.o. šikanózním a protiprávním způsobem“ vystupuje proti ní „jakožto zaměstnankyni společnosti, kdy celé jednání bylo zakončeno neplatným a účelovým okamžitým zrušením pracovního poměru“. K důvodu 1) – nad rámec právního závěru o absolutní neplatnosti – odvolací soud zdůraznil, že si žalobkyně poskytnutím majetkového plnění (darováním bytové jednotky se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku) chtěla zajistit určitou formu péče o nezletilého, která bude v jejím zájmu; jednala se zištným záměrem („směňovat nemovitost za dítě“). Pokud žalobkyně iniciovala řízení o změnu úpravy péče o dítě, v němž se domáhala svěření nezletilého do své výlučné péče (při tvrzení, že dosavadní společná péče nefungovala), pak tím spíše za situace, kdy poté žalovaný žádal svěřit nezletilého do střídavé péče, se nemůže dovolávat toho, že tím zjevně porušil dobré mravy. Určující pro rozhodnutí soudu o výkonu rodičovské odpovědnosti jsou zájmy dítěte. K důvodům 2) a 3) po zhodnocení provedených důkazů – listin, soudních spisů, spisů Policie ČR, emailových zpráv, videozáznamu z šatny zimního stadionu, výpovědí svědků D. H., H. P., M. S. a výpovědi žalovaného – odvolací soud zjistil, že žalovaný žalobkyni nenapadl. Účastníci – spolu s M. S., jehož podíl ve společnosti činil 51 % – byli jednatelé společnosti 4MEX s.r.o. Odvolání žalobkyně z funkce jednatelky a okamžité zrušení jejího pracovního poměru, které v řízení vedeném pod sp. zn. 33 C 19/2020 shledal Okresní soud v Ústí nad Labem neplatným proto, že žalobkyni nebylo řádně doručeno, nepředstavovalo nevděk ze strany žalovaného. Iniciativu v tomto směru vyvíjel M. S., který obhajoval existenci důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru pro porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Nebylo prokázáno, že M. S. jednal ve vztahu k žalobkyni na pokyn či z iniciativy žalovaného. Hlasoval-li žalovaný na valné hromadě společnosti dne 29. 10. 2019 pro odvolání žalobkyně z funkce jednatelky, vykonával bez šikanózního podtextu svá jednatelská práva. Logickým – nikoliv násilným a nezákonným – krokem bylo zabránění žalobkyni v přístupu k firemním účtům a dokumentům poté, co byla z funkce odvolána. V rozsudku ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2018, Nejvyšší soud uvedl, že „nevděkem již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, tak jak to vyžadovala předchozí úprava, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci [srov. Hulmák a spol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), 1. vydání, C. H. Beck, 2014, str. 21 - 24)]. Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem `hrubé porušení dobrých mravů`, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není tře