33 Cdo 1421/2013 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1421/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2014 Spisová značka:33 Cdo 1421/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1421.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o sdružení Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 45 předpisu č. 337/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 7. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.9.2014IV.ÚS 3066/14JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto20.1.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1421/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. K. A., zastoupeného JUDr. Stanislavem Kadlubiecem, advokátem se sídlem v Třinci - Starém Městě, Husova 401, proti žalovaným 1) Z. H., a 2) M. K., oběma zastoupeným JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje 398, o zaplacení 331.360,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 167/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. listopadu 2012, č. j. 15 Co 587/2012-102, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení 331.360,- Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje daň z příjmů fyzických osob, kterou mu dodatečně vyměřil Finanční úřad v Třinci za zdaňovací období 1999, kdy byl (společně s žalovanými) účastníkem sdružení vzniklého na základě smlouvy o sdružení ze dne 1. 8. 1994. V dohodě ze dne 30. 11. 2002 uzavřené při jeho vystoupení ze sdružení se účastníci sdružení zavázali „uhradit vystoupivším účastníkům jakýkoliv závazek z činnosti sdružení vzniklý k 31. 12. 2002, k jehož splnění by vystoupivší účastníky kdokoliv vyzval“. Ačkoli žalované vyzval, aby mu nahradili vše, co zaplatil na doplatku daně z příjmů, svůj závazek nesplnili, Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. ledna 2012, č. j. 8 C 167/2011-45, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 331.360,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně od 25. 9. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % ročně od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,50 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2011 a od 1. 7. 2011 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů a takto znovu vždy k prvnímu dni kalendářního pololetí, ve kterém prodlení trvá, do úplného zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku; zamítl žalobu o úrok z prodlení z 331.160,- Kč ve výši 10,75 % ročně od 23. 8. 2008 do 24. 9. 2008; současně rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. listopadu 2012, č. j. 15 Co 587/2012-102, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že dne 1. 8. 1994 uzavřeli žalobce, žalovaní a dále J. K., B. K., K. K. a M. B. smlouvu o sdružení podle § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. - dále jen „obč. zák.“). Dne 30. 11. 2002 uzavřeli účastníci sdružení dohodu o vystoupení ze sdružení a o vypořádání (dále jen „dohoda“), na jejímž základě žalobce, B. K. a M. B. vystoupili ze sdružení. V bodě III. 9. dohody bylo sjednáno, že budou-li vystoupivší účastníci povinni zcela nebo zčásti plnit závazky z činnosti sdružení, byť vznikly či vzniknou do 31. 12. 2002 včetně, jsou zbývající účastníci sdružení povinni nahradit jim do 15 dnů ode dne doručení písemné výzvy společně a nerozdílně vše, co každý z nich takto na splnění závazku či závazků z činnosti sdružení sám vynaložil; bod III. 8. dohody obsahuje obdobné ujednání pro případy, kdyby vystoupivší účastníci byli kteroukoliv osobou vyzváni ke splnění závazku z činnosti sdružení. V průběhu let 2001 a 2002 provedl Finanční úřad v Třinci daňovou kontrolu u žalobce za zdaňovací období 1998 - 2000, při níž zjistil nesrovnalosti, v jejichž důsledku mu dodatečně doměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši 331.360,- Kč za zdaňovací období 1999. Důvodem doměření daně bylo neoprávněné snížení základu daně u žalobce jako účastníka sdružení, k němuž došlo proto, že sdružení do svých příjmů nezaúčtovalo některé faktury a vlastní pohledávky vůči společnosti Vítkovice, a. s., které byly postoupeny společnosti TOMEX OCEL, a.s. Tuto daň žalobce poté, co se proti rozhodnutí finančního úřadu neúspěšně bránil, uhradil. Žalovaní sice žalobci v dopise ze dne 6. 1. 2004 nabídli, že jeho závazek v souladu s bodem III. 8. dohody převezmou, avšak následně v dopisech z let 2004 a 2008 zaujali stanovisko, že daňové povinnosti jednotlivých členů sdružení nepovažují za „závazky z činnosti sdružení“ a že se na ně body III. 8 a III. 9. dohody nevztahují. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že zaplatil-li žalobce na dani z příjmů, kterou mu příslušný finanční úřad dodatečně doměřil, částku 331.160,- Kč, splnil tím závazek z činnosti sdružení ve smyslu bodů III. 8. a III. 9. dohody. Akcentoval přitom obsah dopisu zbývajících účastníků sdružení ze dne 6. 1. 2004, z něhož vyplývá, že považovali závazky vyplývající z daňových výměrů (tj. závazky účastníků sdružení vůči státu) za závazky vzniklé z činnosti sdružení. Oproti tomu odvolací soud uzavřel, že v dohodě nebylo sjednáno, že žalovaní za žalobce uhradí daň z příjmů fyzické osoby, neboť nejde o závazek z činnosti sdružení ve smyslu bodů III. 8. a III. 9. dohody. Připomněl, že podle § 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, platného v době uzavření dohody (dále jen zákon č. 337/1992 Sb.), je poplatníkem daně každý z účastníků sdružení coby fyzická osoba samostatně. Daňová povinnost vzniká na základě zákona a není ovlivnitelná činností sdružení ani jeho účastníků; stíhá všechny účastníky sdružení. Sdružení není daňovým subjektem podle zákona č. 337/1992 Sb. (nemá právní subjektivitu) a nemůže mu tudíž vzniknout závazek hradit daň z příjmů. Povinnost platit daň z příjmu je nepřenosná na jinou osobu (§ 45 zákona č. 337/1992 Sb.) a představuje veřejnoprávní povinnost, kterou nelze podřazovat pod závazky soukromého práva (které upravuje inkriminovaná dohoda). Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani dopis žalovaných ze dne 6. 1. 2004, neboť dohoda, kterou členové sdružení uzavřeli 30. 11. 2002, odporuje ustanovení § 45 zákona č. 337/1992 Sb., a je tudíž neplatná. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že platnost dohody o vystoupení ze sdružení a vypořádání ze dne 30. 11. 2002 nesprávně poměřoval ustanovením § 45 zákona č. 337/1992 Sb., neboť nejde o dohodu o přenesení daňové povinnosti podle zmíněného ustanovení, nýbrž o soukromoprávní úkon podle § 838 odst. 1 obč. zák.; z § 45 zákona č. 337/1992 Sb. navíc vyplývá, že dohody o přenosu daňové povinnosti na jinou osobu jsou neúčinné pouze pro daňové řízení (správce daně je oprávněn vymáhat splnění daňové povinnosti pouze po plátci daně), v režimu soukromého práva však smluvní strany opravňují a zavazují. Odvolací soud rovněž nerespektoval, že žalobou uplatněný nárok je nárokem z obchodněprávního vztahu, a věc posoudil podle ustanovení občanského zákoníku. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 o. s. ř. žalobce odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně zjistil obsah dohody, resp. že nesprávně vyložil ujednání obsažené v jejích bodech III. 8. a III. 9. Odvolací soud v rozporu s § 35 odst. 2 obč. zák. nepřihlédl ke skutečné vůli účastníků sdružení, která směřovala k tomu, aby zbylí účastníci sdružení uhradili vystoupivším vše, co tito vynaložili na splnění jakýchkoliv závazků sdružení. Povinnost zaplatit (dodatečně vyměřenou) daň z příjmů plynoucích z činnosti sdružení je „závazkem z činnosti sdružení“ ve smyslu bodu III. 9. dohody. Tomu nasvědčuje i obsah dopisu ze dne 6. 1. 2004, který odvolací soud při rozhodování nezohlednil. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1677/2008, a rozsudky ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2081/2007, a ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5227/2009), v nichž se Nejvyšší soud zabýval výkladem obsahu právních úkonů v souladu s vůlí těch, kteří je učinili. Žalobce má za to, že odvolací soud měl provést důkazy (jeho výslech jako účastníka řízení a výslechy svědků K. K., B. K. a M. B.), kter