33 Cdo 1480/2020 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1480/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2020 Spisová značka:33 Cdo 1480/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1480.2020.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Předkupní právo Podílové spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 1124 odst. 1 o. z. § 2144 odst. 1 o. z. § 1107 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1480/2020-105 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně H. W., bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Rejlem, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí 47, proti žalované A. K., bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Danielem Dunčou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Kampelíkova 534/11, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 208/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 2020, č.j. 21 Co 21/2020-72, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.760 Kč Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Jiřího Rejla, advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobou ze 4. 7. 2019 se žalobkyně domáhala, aby soud rozsudkem nahradil projev vůle žalované uzavřít s ní kupní smlouvu, jejímž předmětem jsou spoluvlastnické podíly v rozsahu ¼ pozemků parcelních čísel XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v katastrálním území XY. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 31. 10. 2019, č.j. 15 C 208/2019-42, žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení 30.800 Kč. Rozsudkem ze dne 11. 3. 2020, č.j. 21 Co 21/2020-72, Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.538 Kč. Obsahem zákonného předkupního práva spoluvlastníka nemovité věci – argumentuje odvolací soud – je povinnost spoluvlastníka (dlužníka) nabídnout věc (podíl) ke koupi oprávněnému z předkupního práva (předkupníkovi), pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (§ 1124 odst. 1, § 2144 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020, dále jen „o. z.“). Převedl-li nástupce spoluvlastníka, který porušil předkupní právo, podíl nemovité věci osobě blízké, přestože oprávněný spoluvlastník uplatnil vůči němu právo na převod podílu, přešel – při splnění podmínek § 1107 odst. 1 o. z. – závazek z porušení předkupního práva na osobu blízkou. V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná prosazuje, že povinnost převést podíl věci nemovité předkupníkovi zatěžuje jen „nástupce druhé strany,“ tj. nástupce osoby, která předkupní právo porušila. Při převodu podílu z nástupce na osobu jemu blízkou není předkupní právo spoluvlastníka porušeno a právo domáhat se převodu po tomto nabyvateli zaniká. Uložení povinnosti žalované převést podíly pozemků žalobkyni by znamenalo další povinnost (oprávnění) nad rámec zákona. Právo předkupníka na převod podílu nemovité věci není závadou na věci váznoucí ve smyslu § 1107 odst. 1 o. z., nehledě na to, že dovolatelka nabyla vlastnictví v dobré víře od osoby k tomu oprávněné a neměla žádný důvod zpochybňovat prohlášení prodávajícího v článku IV kupní smlouvy. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně se ztotožnila se závěry, které přijal odvolací soud. S převodem podílu nemovité věci na „kteréhokoli nabyvatele (nikoli jen prvního z nabyvatelů)“ přechází závazek z porušení předkupního práva, jelikož představuje povinnost, která je spojena se samotným spoluvlastnickým podílem a nejedná se o osobní povinnost nástupce. I kdyby to nebylo tak – dovozuje žalobkyně – závazek z porušení předkupního práva je závada váznoucí na věci, která za splnění určitých podmínek přechází na nabyvatele (§ 1107 odst. 1 o. z.). Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Podle § 237 o.s.ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena – za jakých podmínek založilo uplatnění práva spoluvlastníka na převod podílu věci nemovité podle § 2144 odst. 1 o. z. jinou závadu, kterou nabyvatel přejímá s vlastnictvím podílu ve smyslu § 1107 odst. 1 o. z. – a jíž žalovaná spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání řádně identifikovala, je dovolání přípustné. Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo kterou dovolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle § 237 o.s.ř. přípustné. Takovou není otázka, zda se předkupník může domáhat převodu věci jen vůči nástupci porušitele předkupního práva anebo také vůči dalším nabyvatelům. Převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů (§ 1124 odst. 1 o. z.). Je-li předkupní právo zřízeno jako právo věcné, opravňuje předkupníka domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným ujednáním o předkupním právu koupí na roveň, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl (§ 2144 odst. 1 o. z.). Podle § 1107 odst. 1 o. z. kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu; jiné závady přejímá, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že pozemky, jejichž podíly žalobkyně požaduje, byly předmětem spoluvlastnictví M. K. (¼), J. K. (¼) a žalobkyně (½). Kupní smlouvou z 2. 2. 2018 prodal M. K. své podíly za 109.000 Kč V. K., aniž by je nabídl ke koupi spoluvlastníkům (právní účinky vkladu nastaly 6. 2. 2018). Žalobkyně a J. K. uzavřeli 21. 12. 2018 dohodu, která k výkupu podílů převedených V. K. opravňovala „v celém rozsahu“ žalobkyni. Dopisem z 3. 1. 2019 (doručeným 7. 1. 2019) vyzvala žalobkyně V. K., aby jí podíly pozemků za 109.000 Kč prodal. Kupní smlouvou z 23. 1. 2019 převedl V. K. podíly pozemků za 148.000 Kč žalované (dceři). Právní účinky vkladu nastaly 23. 1. 2019. Podle článku IV smlouvy prohlásil prodávající, že „není daňovým dlužníkem, že na převáděné nemovitosti neváznou žádné dluhy, věcná břemena, zástavní práva nebo jiná práva třetích osob, právní povinnosti a vady či omezení vlastnického práva.“ Žalovaná věděla, že její otec nabyl podíly pozemků od jednoho ze spoluvlastníků, věděla, resp. mohla vědět také to, že nebyl původním spoluvlastníkem ani osobou blízkou jinému spoluvlastníku. To vše jí mělo vést při uzavírání smlouvy k obezřetnosti, k ověření, zda při převodu podílů na V. K. byly splněny všechny zákonné podmínky, včetně respektování předkupního práva. Prodej podílů pozemků žalované šestnáct dnů poté, co její otec obdržel výzvu k převodu, svědčí o tom, že úmyslem stran bylo vyhnout se povinnosti nabídnout podíly žalobkyni. Předkupní právo spoluvlastníků nemovité věci je institutem, který trvale omezuje spoluvlastníka v právu volně nakládat se svým spoluvlastnickým podílem, konkrétně převést jej na jiného (§ 1123 o. z.). Jde o právní vzta