33 Cdo 1492/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1492/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 4. 2024 Spisová značka:33 Cdo 1492/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.1492.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:23. 4. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1614/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1492/2023-201 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. G., zastoupeného JUDr. Richardem Pechou, advokátem se sídlem Praha 1, Voršilská 130/10, proti žalované ACTORESS PRODUCTION s.r.o., se sídlem Hradec Králové, Komenského 264/5, identifikační číslo osoby 05325277, o 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 122/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2023, č. j. 25 Co 286/2022-184, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 24 926 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Odůvodnění Žalobce se po žalované domáhá zaplacení 3 000 000 Kč představující souhrn pěti plateb, které uhradil na její bankovní účet. Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 1. 2023, č. j. 25 Co 286/2022-184, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (soud prvního stupně) ze dne 1. 6. 2022, č. j. 15 C 122/2021-154, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce a David Balda uzavřeli dne 29. 11. 2019 smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se dohodli, že nejpozději do 30. 1. 2020 uzavřou smlouvu o spolupráci (producentskou smlouvu) na projektu s pracovním názvem FOS. Smlouva obsahovala ujednání (v článku I. odst. 1), podle něhož se žalobce zavázal částku 450 000 Kč (označenou jako předběžná záloha) zaslat Davidu Baldovi na bankovní účet vlastněný žalovanou. V dodatku ke smlouvě č. 1 (ze dne 12. 3. 2020), jímž došlo k prodloužení lhůty pro uzavření budoucí smlouvy do 30. 5. 2020, se žalobce zavázal zaslat Davidu Baldovi částku 350 000 Kč na bankovní účet vlastněný žalovanou. Ve smlouvě i v dodatku byly ujednány podmínky, za nichž byl David Balda povinen žalobcem poskytnuté peněžní vklady žalobci vrátit. Dne 4. 6. 2020 žalobce a společnost Balda Film s.r.o. (jednatelem a společníkem je David Balda) uzavřeli producentskou smlouvu, jejímž předmětem byla příprava, výroba, postprodukce, propagace a prodej filmu s pracovním názvem „Manipulace“. Producenti se dohodli, že David Balda bude mít primárně na starosti kompletní výrobu a tvůrčí stránku filmu, žalobce oblast finančního zajištění projektu. Součástí smlouvy byl rozpočet. Strany se dohodly, že samotnou výrobu filmu objednají u žalované. V článku V. odst. 4 smlouvy se žalobce - pro případ, že objem finančních prostředků třetích stran (fondů, dotací, sponzorství, darů) nebude dostatečný k naplnění rozpočtu produkovaného filmu - zavázal poskytnout žalované danou částku z vlastních prostředků dle přiloženého cashflow, v článku V. odst. 6 smlouvy bylo ujednáno, že hlavními bankovními účty produkovaného filmu budou dva bankovní účty, jejichž majitelem je žalovaná. Platbami ve výši 450 000 Kč, 350 000 Kč a 590 000 Kč poukázanými na bankovní účet vlastněný žalovanou žalobce plnil svůj závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí a jejího dodatku. Platbami ve výši 660 000 Kč a 950 000 Kč poukázanými na bankovní účet vlastněný žalovanou žalobce plnil svůj závazek z producentské smlouvy. Odvolací soud po právní stránce věc posoudil podle § 2991, 2993 a 2995 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). S poukazem na závěry Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 4279/2016 a sp. zn. 28 Cdo 3427/2020) dovodil, že bankovní účet, jehož majitelem je žalovaná, byl na základě ujednání mezi žalobcem a Davidem Baldou užit toliko coby sjednané platební místo, kam byly poukázány dotyčné platby, jež nepředstavují plnění poskytnuté žalobcem žalované (jak bylo tvrzeno v žalobě), nýbrž plnění poskytnuté žalobcem Davidu Baldovi či společnosti Balda Film s.r.o. coby žalobcově smluvní straně. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že závazkový vztah (ať již smluvní či bezesmluvní povahy) mezi žalobcem a žalovanou nevznikl, žalovaná proto není ve sporu pasivně věcně legitimována. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení otázky „zda plnění třetí osobě, která má vykonat pro smluvní strany nějaké plnění za odměnu, je či není pravou smlouvou ve prospěch třetího“, při jejímž řešení se – dle jeho přesvědčení – odvolací soud odchýlil od „veškeré jím citované judikatury Nejvyššího soudu, zejména“ od jeho rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2031/2007, sp. zn. 33 Odo 679/2003 a 28 Cdo 179/2014. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že bankovní účet žalované byl pouze platebním místem pro splnění závazku žalobce s Davidem Baldou či společností Balda Film s.r.o. Prosazuje, že v producentské smlouvě (konkrétně čl. II. 1.) „bylo jasně sjednáno uzavření smlouvy s žalovanou, na základě které měla být zahájena vlastní výroba filmu (k uzavření předpokládané smlouvy o výrobě filmu s žalovanou však nedošlo)“. Žalovaná „od samého počátku byla partnerem“; platby poukázané žalované „považuje za platby určené producenty jako odměna žalované za výrobu filmu“. Platby ve výši 660 000 Kč a 950 000 Kč „byly platbou žalované, jako odměna za zajištění výroby filmu“. Platby ve výši 450 000 Kč, 350 000 Kč a 590 000 Kč učiněné na základě smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 29. 11. 2019 a jejího dodatku č. 1 „byly zálohami plateb (odměn) žalované za výrobu filmu“. „David Balda a Balda Film s.r.o. se za asistence žalované s vysokou pravděpodobností pokusili uvést žalobce úmyslně v omyl a ponechat si žalobcem zaplacené prostředky bez jakéhokoliv protiplnění“. Rovněž namítá, že soudy „naprosto excesivním způsobem, který hrubě neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř.“, provedly hodnocení důkazů, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Na podporu své argumentace poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/2012 a sp. zn. I. ÚS 301/02. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, popř. zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání není přípustné. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (odvolacím soudem přiléhavě citovaná) je ustálena v závěru, že plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Taková platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, jeho usnesení ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4279/2016, a ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3427/2020). Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že mezi žalobcem a žalovanou (která není stranou posuzovaných smluv uzavřených mezi žalobcem a Davidem Baldou či společností Balda