33 Cdo 1572/2013 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1572/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2013 Spisová značka:33 Cdo 1572/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1572.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pravomoc soudu Úroky Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 o. s. ř. § 4 obč. zák. § 1 odst. 1 předpisu č. 337/1992Sb. § 5 odst. 3 písm. a) předpisu č. 576/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 12. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1572/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně ZZN Polabí a.s. se sídlem v Kolíně V, K Vinici 1304 (identifikační číslo 45148210), zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované České republice - Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o 1.457.380,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 280/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2010, č.j. 13 Co 510/2009-71, takto : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2010, č.j. 13 Co 510/2009-71, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 6. 2009, č.j. 22 C 280/2007-43, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 25. 6. 2009, č.j. 22 C 280/2007-43, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované zaplatit žalobkyni 1.457.380,- Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně od 18. 6. 2007 do 30. 6. 2007 a dále v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení žalované trvá, ve výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů až do zaplacení, a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení; v návaznosti na meritorní rozhodnutí odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle skutkového stavu zjištěného v řízení před soudem prvního stupně a převzatého odvolacím soudem uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou 16. 11. 1993 smlouvu „o poskytnutí dotace, půjčky - návratné finanční výpomoci registr. č. 196/93-005 KH z dotačního titulu I. B. Podpora restrukturalizace zemědělské výroby - regionální politika“, na jejímž základě a v souladu s dodatkem č. 1 ze dne 6. 12. 1993 poskytla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně návratnou půjčku ve výši 3.643.450,- Kč. Dodatky č. 2 ze dne 19. 9. 1995, č. 3 ze dne 6. 11. 1998 a č. 4 ze dne 27. 11. 2000 strany sjednaly termíny splatnosti jednotlivých splátek dluhu včetně úroků ve výši 2% „z nesplacené částky návratné finanční výpomoci“. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 20. 12. 2006 požádala o poskytnutí bonifikace (zvýšení půjčky) s tím, že předpoklady stanovené Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem financí České republiky dne 20. 11. 2000 (č.j. 2844/2000-1000, č.j. 195/105 129/2000) splnila a průběžně plní. Uvedený dokument ministerstev stanovil podmínky, při jejichž splnění vznikne příjemci návratné finanční výpomoci nárok na bonifikaci. V případě právní předchůdkyně žalobkyně, která získala ve vymezeném období (1991 až 1995) návratnou finanční výpomoc na rozvoj nezemědělské výroby (tj. zpracování zemědělských surovin, potravinářského průmyslu, nezemědělských služeb a obchodních činností), bylo zvýšení omezeno 40% poskytnuté půjčky s tím, že příjemce, který požádal o úpravu splátek dluhu, až do získání nároku na bonifikaci důsledně plnil nově uzavřený splátkový kalendář včetně sjednaných úroků (bod B odst. 1 písm. a/, b/, odst. 2 písm. a/ „podmínek“). Právní předchůdkyně žalobkyně zaplatila 28. 11. 2000 podle splátkového kalendáře dodatku č. 3 úroky ve výši 53.536,- Kč. Dodatek č. 4 (podle něhož měly být zaplaceny úroky ve výši 71.382,- Kč) byl podepsán 27. 11. 2000 (tři dny před splatností úroků) a finančnímu úřadu byl doručen až 13. 12. 2000. Rozdíl ve výši 17.846,- Kč právní předchůdkyně žalobkyně zaplatila až 22. 12. 2000. Ke dni 1. 12. 2000 však Finanční úřad v Kutné Hoře evidoval u právní předchůdkyně žalobkyně přeplatek daně z přidané hodnoty ve výši 251.873,- Kč, který jí byl vrácen 22. 12. 2000. Odvolací soud, který ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že spor mezi účastníky řízení vyplývá z „občanskoprávních vztahů“ a žádný právní předpis nesvěřuje jeho projednání a rozhodnutí jinému orgánu (§ 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů), po stránce právní uzavřel, že neuhrazená splátka návratné finanční výpomoci (rozdíl ve výši úroků podle dodatku č. 3 a dodatku č. 4, tj. 17.846,- Kč), splatná 30. 11. 2000, přestala být v den následující po termínu splatnosti (1. 12. 2000) řádnou splátkou návratné finanční výpomoci a stala se neoprávněně zadrženými prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu (§ 1 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Jestliže přeplatek daně z přidané hodnoty činil ke dni splatnosti úroků (1. 12. 2000) částku 251.873,- Kč, měl Finanční úřad v Kutné Hoře postupovat podle § 64 odst. 2 shora uvedeného zákona. To, že se tak „v důsledku nepříznivého způsobu organizace administrativně technické činnosti uvnitř finančního úřadu“ nestalo, neznamená, že částky návratné finanční výpomoci včetně sjednaných úroků právní předchůdkyně žalobkyně nesplácela řádně. Ve smyslu bodu B odst. 2 písm. a/ „podmínek“ z 20. 11. 2000 má proto žalobkyně nárok na poskytnutí bonifikace ve výši 40% půjčené částky (tj. 1.457.380,- Kč). Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Oponuje závěru, podle něhož neuhrazená částka úroků splatná 30. 11. 2000 má povahu zadržených prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Podle žalované nejde o daňovou pohledávku „ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb.“, ale o „pohledávku státu ve smyslu zákona č. 219/2000 Sb.“, se kterou je příslušné hospodařit ministerstvo zemědělství. O prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu se nejedná, úroky totiž vznikly ze smluvního vztahu mezi příjemcem návratné finanční pomoci a žalovanou, jejich včasné nezaplacení není porušením rozpočtové kázně ve smyslu zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice /rozpočtová pravidla republiky/, ve znění pozdějších předpisů. K „započtení“ podle § 64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (resp. k převodu přeplatku /jeho části/ na úhradu nedoplatku úroků), nemohl Finanční úřad v Kutné Hoře, který přijímal a evidoval splátky návratné finanční výpomoci včetně úroků, přistoupit. Neuhrazené úroky se odvodem za porušení rozpočtové kázně nestaly, tudíž je nelze zařadit mezi tzv. daňové pohledávky (§ 1 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Správce daně proto správně přeplatek daně z přidané hodnoty (evidovaný na jiném účtu než splátky a úroky návratné finanční výpomoci) vrátil právní předchůdkyni žalobkyně. Na bonifikaci stejně jako na samotné poskytnutí návratné finanční výpomoci ostatně není právní nárok. Z hlediska skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud, žalovaná prosazuje, že žalobkyně měla uhradit podle dodatku č. 3 ve stejném termínu jako úroky i vlastní splátku dluhu, že znala přesnou výši úroků podle dodatku č. 4, a že tedy jako příjemkyně návratné finanční výpomoci své povinnosti neplnila důsledně, jak požadovala pravidla pro přiznání bonifikace. Soudy neměly vůbec danou věc (spor) rozhodovat, argumentuje dále žalovaná, neboť nebyly pravomocné. Podle § 141 ve spojení s § 169 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 500/2004 Sb.“) rozhoduje spory z veřejnoprávních smluv správní orgán určený ustanovením § 169 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., a to i tehdy, byly-li právní vztahy těmito smlouvami založeny před jeho účinností. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.); ten je dán tím, že (právní) otázku charakteru sjednaných úroků návratné finanční výpomoci z hlediska rozpočtových prostředků Nejvyšší soud dosud neřešil. Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestli