33 Cdo 1682/2013 – Nejvyšší soud

33 Cdo 1682/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce JUDr. V. K., proti žalované Prof. MUDr. J. M., CSc., zastoupené JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437/4, o 110.830,- Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o 176.876,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 108 C 57/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2013, č.j. 21 Co 330/2012-284, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2013, č.j. 21 Co 330/2012-284 – vyjma výroku, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 29. 2. 2012, č.j. 108 C 57/2010-212, kterým Okresní soud v Hradci Králové žalobci uložil zaplatit žalované 30.684,15 Kč – , se v části, jíž byl rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2012, č.j. 108 C 57/2010-212, změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 110.830,- Kč s 7% úroky z prodlení ročně od 20. 3. 2010 do zaplacení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. II. Dovolání proti části rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2013, č.j. 21 Co 330/2012-284, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2012, č.j. 108 C 57/2010-212, tak, že se zamítá vzájemná žaloba o 176.876,- Kč, se odmítá. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, č.j. 108 C 57/2010-212, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 110.830,- Kč se 7% úroky z prodlení od 20. 3. 2010 do zaplacení, vyhověl vzájemné žalobě, jíž se žalovaná domáhala po žalobci zaplacení 207.560,15 Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Žalobce, který se zavázal pro žalobkyni vypořádat vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o dílo, porušil při výkonu advokacie povinnost tím, že opožděně uplatnil právo z odpovědnosti za vady díla; výsledek, ve který měla ústit jeho činnost, nenastal, takže právo na odměnu podle soudu prvního stupně nemá (§ 730 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Neuplatnění práva z odpovědnosti za vady díla způsobilo, že žalovaná byla ve sporu se zhotovitelkou zcela neúspěšná a musela zaplatit na nákladech nalézacího řízení 176.876,- Kč a následně exekuční náklady 30.684,15 Kč. Soud prvního stupně proto uzavřel, že jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalobce za škodu způsobenou žalované (§ 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném do 30. 6. 2010, dále jen „zákon č. 85/1996 Sb.“). K námitce promlčení práva na odměnu, kterou vznesla žalovaná, soud prvního stupně uvedl, že tříletá promlčecí doba (§ 101 obč. zák.) běžela ode dne následujícího poté, co bylo poskytování právních služeb ukončeno; byl-li rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve věci doplatku ceny díla vyhlášen 11. 6. 2008, není žalobcovo právo na odměnu promlčeno (žalobu podal 25. 3. 2010). Rozsudkem ze dne 7. 1. 2013, č.j. 21 Co 330/2012-284, Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí soudu prvního stupně co do povinnosti žalobce zaplatit žalované 30.684,15 Kč potvrdil, ve zbytku je změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 110.830,- Kč se 7% úroky z prodlení od 20. 3. 2010 do zaplacení a vzájemnou žalobu, jíž se žalovaná domáhala po žalobci zaplacení 176.876,- Kč, zamítl; žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že žalobce při plnění příkazu (v mimosoudních jednáních se zhotovitelkou a v soudním řízení o zaplacení doplatku ceny díla) porušil právní povinnost, neuplatnil-li včas právo z titulu odpovědnosti za vady, a to právo na bezplatné odstranění vad. Toto pochybení při výkonu advokacie však nemělo za následek zmaření očekávaného výsledku jednání příkazníka a nebylo v přímé příčinné souvislosti s povinností hradit náklady nalézacího řízení ve sporu úspěšné zhotovitelce. Právo na slevu z ceny díla žalovaná s ohledem na charakter vad neměla, takže bylo vyloučeno započítat tuto její pohledávku proti pohledávce zhotovitelky na doplatek ceny díla a dosáhnout tak úspěchu v podobě zamítnutí žaloby (zcela nebo zčásti). V otázce promlčení práva žalobce na odměnu odkázal na závěr soudu prvního stupně. Rozhodnutí odvolacího soudu – vyjma potvrzujícího výroku co do 30.684,15 Kč – napadla žalovaná dovoláním, jímž prosazuje názor, podle něhož porušení povinnosti žalobce při výkonu advokacie způsobilo, že výsledek, ke kterému mělo jeho jednání směřovat, nenastal, a že mezi porušením povinnosti žalobce a vznikem škody (představující částku nákladů nalézacího řízení, kterou byla povinna zaplatit zhotovitelce) je příčinná souvislost. I když se žalobce zavázal poskytovat žalované právní služby spojené s celkovým vypořádáním právního vztahu ze smlouvy o dílo, měl – podle dovolatelky – odměnu za jednotlivé úkony právní služby uplatnit neprodleně po jejich vykonání a ne až jednorázově po skončení zastupování. Připomíná, že plnou moc udělila žalobci asi 1,5 měsíce před zahájením sporu se zhotovitelkou, měl tedy časový prostor jednat s ní ohledně vypořádání vzájemných práv, povinností a závazků; o vadách díla a ostatních okolnostech byl informován. Žalobce promarnil možnost včasného uplatnění práva na odstranění vad díla, tedy nároku, který s ohledem na odstranitelnost vad žalované svědčil. V průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 157/2004 neposkytl právní služby řádným způsobem, zejména ji nepoučil o právech a povinnostech vyplývajících ze smlouvy o dílo; obranu proti žalobě zhotovitelky postavil na nesprávném hodnocení skutečností, neupozornil na to, že v případě neukončení sporu smírem bude muset hradit náklady řízení, a neinformoval ji včas o právní moci rozsudku krajského soudu, což mělo za následek, že zhotovitelka podala návrh na exekuci. Dovolatelka podrobně vylíčila další pochybení, kterých se při zastupování žalobce dopustil, a přednesla námitky proti vyúčtování úkonů právní služby z 10. 3. 2010. Závěrem navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobci právo na odměnu nepřizná a uloží mu povinnost nahradit jí požadovanou škodu, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“)]. Otázku příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti advokáta a nezdařeným výsledkem jeho jednání, odvolací soud vyřešil v rozporu se závěry plynoucími z níže uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu; z těchto závěrů odvolací soud naopak vyšel při posouzení předpokladů vzniku odpovědnosti advokáta za škodu. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 724 obč. zák. se příkazní smlouvou zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Podle § 730 obč. zák. je příkazce povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy, jestliže byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání příkazníka (odstavec 1). Příkazce je povinen poskytovat odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže nezdar jednání byl způsoben porušením povinnosti příkazníka (odstavec 2). Podle § 16 zákona č. 85/1996 Sb. je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit (odstavec 1). Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (odstavec 2). Podle § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. odpovídá advokát klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za škodu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za škodu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena. Podle § 24 odst. 4 zákona č. 85/1966 Sb. se advokát nebo společnost anebo zahraniční společnost odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokážou-li, že ško