33 Cdo 1720/2019 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1720/2019 citace  Právní věta:Vyjádření spornosti či pochybnosti určitých práv a povinností není nezbytnou náležitosti dohody o narovnání (§ 1903 o. z.) jeho absence proto sama o sobě nezakládá neurčitost či neplatnost dohody o narovnání. Spornost nebo pochybnost práv a povinností jsou kategoriemi subjektivními podstatné je proto, zda se práva a povinnosti jevily jako sporné stranám závazku. Skutečnost, že se takto nejeví třetí osobě či soudu, je bez právního významu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2019 Spisová značka:33 Cdo 1720/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1720.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Narovnání Dotčené předpisy:§ 1903 odst. 1 o. z. § 1904 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:19. 2. 2020 Publikováno ve sbírce pod číslem:80 / 2020 Anotace:Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalovaným (mimo jiné) zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství. Odvolací soud dotčený rozsudek soudu prvního stupně v části potvrdil (ohledně části dlužné částky) a v části jej změnil tak, že žalobu v rozsahu zbývající části dlužné částky zamítl. Ve vztahu k měnícímu výroku o věci samé odvolací soud po právní stránce uzavřel, že listina mu v řízení předložená obsahuje - vedle uznání dluhu - dohodu účastníků o narovnání, která je „od samého počátku“ neplatným právním jednáním, neboť je z ní zřejmé, že důvod i výše dluhu nebyly mezi stranami sporné či pochybné, a nelze tak určit, která práva měla být předmětem narovnání. S výše uvedeným závěrem odvolacího soudu žalobkyně nesouhlasila a podala k Nejvyššímu soudu dovolání, aby posoudil otázku hmotného práva, zda pochybnosti či omyl účastníků ohledně sporných skutečností v dohodě o narovnání způsobuje její neplatnost, což shledal Nejvyšší soud jako otázku pro dovolání otevřenou, resp. v tomto směru shledal dovolání žalobkyně přípustným. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1720/2019-225 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně TIC group s.r.o., se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8 (identifikační číslo 283 10 519), zastoupené Mgr. Josefem Břeněm, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 205/45, proti žalovaným 1) P. K., bytem XY, a 2) M. K., bytem tamtéž, zastoupeným JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, o 868.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 221 C 2/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018, č. j, 28 Co 45/2018-202, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 11. 2018, č. j, 28 Co 45/2018-207, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018, č. j, 28 Co 45/2018-202, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 11. 2018, č. j, 28 Co 45/2018-207, se – vyjma potvrzujícího výroku o věci samé (se změněnou lhůtou k plnění) – ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 6. 2017, č. j, 221 C 2/2017-129, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 1.292.000 Kč s 0,1% úroky z prodlení od 1. 9. 2015 do zaplacení a na nákladech řízení 169.389 Kč. Rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j, 28 Co 45/2018-202, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 11. 2018, č. j, 28 Co 45/2018-207, Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu 423.150 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 12. 11. 2016 do zaplacení potvrdil s tím, že lhůtu k plnění stanovil v délce čtyř měsíců od právní moci rozsudku, co do částky 868.000 Kč s 0,1% úroky z prodlení z částky 1.292.000 Kč od 1. 9. 2015 do 11. 11. 2016 a s 28,45% úroky z prodlení z částky 868.850 Kč od 12. 11. 2016 do zaplacení je změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek. Ve vztahu k měnícímu výroku o věci samé odvolací soud po právní stránce uzavřel, že listina datovaná dnem 6. 8. 2015 obsahuje – vedle uznání dluhu – dohodu účastníků o narovnání, která je „od samého počátku“ neplatným právním jednáním, neboť je z ní zřejmé, že důvod i výše dluhu nebyly mezi stranami sporné či pochybné, a nelze tak určit, která práva měla být předmětem narovnání. V dovolání, kterým napadla rozhodnutí v části, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně o věci samé, žalobkyně otázku hmotného práva – zda pochybnosti či omyl účastníků ohledně sporných skutečností v dohodě o narovnání způsobuje její neplatnost – označila za takovou, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle dovolatelky je dohoda o narovnání určitá a srozumitelná, sporná pohledávka s příslušenstvím je vyčíslena (1.540.200 Kč) a je uveden výsledek, k němuž vůle jednajících směřovala, tj. „narovnání tak, že dluh činí 1.300.000 Kč“ s nově stanovenou splatností. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§ 237, § 239 o. s. ř.). V rozporu s tím, co je uvedeno níže, posoudil dohodu o narovnání jako neplatné právní jednání. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 1903 odst. 1, věty první, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Podle § 1904 o. z. platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla. Po opakování dokazování odvolací soud vyšel – zejména – z toho, že žalobkyně (věřitelka) a žalovaní (dlužníci) uzavřeli 6. 8. 2015 dohodu, v níž konstatovali, že žalobkyně má vůči žalovaným z titulu smlouvy o úvěru z 26. 9. 2014 (č. 2014/09/26/01/A) pohledávku ve výši 1.540.200 Kč [jistina 650.000 Kč, smluvní pokuty 100.000 Kč a 150.000 Kč, splatné úroky 725.400 Kč, denní smluvní pokuta 82.000 Kč, smluvní úroky z prodlení 26.650 Kč a pokuta za nepojištění předmětu zástavy 10.000 Kč, po odečtu toho, co žalovaní ke dni uzavření dohody z úvěrového dluhu uhradili (203.850 Kč)] a že splatnost úvěrového dluhu nastala prvním dnem prodlení dlužníků, tj. 26. 6. 2015. V článku II smluvní strany prohlásily, že se „touto dohodou zcela narovnávají jejich vzájemné vztahy vyplývající z titulu smlouvy o úvěru …, které jsou ve výši 1.540.200 Kč,“ a to tak, „že dlužník uhradí věřiteli do dne 31. 8. 2015 na účet … částku 1.300.000 Kč.“ Narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upraveny mezi účastníky jakékoliv sporné práva a povinnosti, jimiž mohou disponovat. Sporností práv a povinností ve smyslu