33 Cdo 1866/2008 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1866/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2011 Spisová značka:33 Cdo 1866/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1866.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 645 obč. zák. § 633 odst. 2 obč. zák. § 646 odst. 3 obč. zák. § 653 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        33 Cdo 1866/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Ing. P. S. a b) Ing. E. S., zastoupených JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, proti žalované J. B., o 464.719,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 95/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, č.j. 54 Co 369/2006-334, takto: I.  Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 37.068,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Jana Kužela, advokáta. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 17. 7. 2006, č.j. 40 C 95/2000-311, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil původnímu žalovanému K. B. povinnost zaplatit žalobcům 464.719,- Kč s 12% úroky z prodlení od 13. 3. 2000 do zaplacení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobci jako objednatelé uzavřeli 1. 4. 1998 se Stavební firmou Navrátil jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení stavby rodinného domu, a 17. 8. 1998 sjednali k této smlouvě dodatek. Dne 6. 10. 1998 uzavřeli žalobci, Stavební firma Navrátil a původní žalovaný K. B. (dále též jen „žalovaný“) dohodu o převzetí práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o dílo z 1. 4. 1998, zejména z jejího dodatku č. 1 z 17. 8. 1998, podle níž žalovaný vstoupil do všech práv a povinností původního zhotovitele a zavázal se pro žalobce provést do 30. 11. 1998 dostavbu stavební části domu podle připojené specifikace a stavební dokumentace. Cenu díla sjednali částkou 1.151.924,- Kč s připočtením 5% daně z přidané hodnoty a domluvili se na pozastávce plateb ve výši 10% z ceny, která měla být zhotoviteli zaplacena až po odstranění vad a nedodělků. Záruční dobu dohodli v délce 36 měsíců od převzetí věci. Stavba byla žalobcům předána 14. 12. 1998 a poté byla zkolaudována. V předávacím protokolu byly uvedeny nedodělky, které se žalovaný zavázal dokončit do 30. 3. 1999. Dopisem z 16. 3. 1999 požádal žalovaný o zaplacení 90.000,- Kč, aby mohl nedodělky odstranit. Žalobci s odkazem na sjednanou pozastávku tuto částku nezaplatili a původní žalovaný poté, co dopisem z 13. 4. 1999 připojeným k finanční rekapitulaci žalobcům sdělil, že bez poskytnutí další zálohy na dokončení prací odstoupí od smlouvy, stavbu 26. 4. 1999 bez dokončení opustil. Žalobci dopisy z 3. a 5. 5. 1999 vytkli vady díla, a to jednak žalovaným neodstraněné nedodělky zjištěné při předání stavby v prosinci 1998 a dále nově zjištěné vady. Vady byly popsány ve znaleckém posudku Ing. R. P., který si nechali vyhotovit žalobci pro účely reklamace. Vady provedení sádrokartonů byly způsobeny vadnou montáží a vadným spárováním, nebylo prokázáno, že byly zapříčiněny nevhodnými požadavky žalobců či samotným žalobcem. Žalovaný ani neprokázal, že některé ze zjištěných vad byly způsobeny vadným projektem či nevhodnými požadavky objednatelů, na něž by žalobce upozornil. Rozdíl mezi cenou díla bez vad a s vadami činil podle znaleckého posudku znalce Ing. arch. S. 460.345,- Kč. Rozdíl mezi tím, co bylo prostavěno a tím, co bylo žalobci zaplaceno, včetně postupně sjednaných víceprací, činil podle rekapitulace původního žalovaného k 30. 3. 1999 částku 265,- Kč ve prospěch žalobců. Po právní stránce odvolací soud věc posoudil podle § 644 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný odpovídá (§ 645 obč. zák.) za všechny vytčené vady, jelikož vstoupil do práv a povinností dodavatele díla plynoucích ze smlouvy o dílo ve znění jejího dodatku, a odpovídá i za práce provedené jeho subdodavateli. Vytčené vady se staly v důsledku chování původního žalovaného subjektivně neodstranitelnými a žalobcům vzniklo právo na přiměřenou slevu z ceny díla (§ 648 obč. zák.). Odvolací soud také souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že sleva 464.719,- Kč požadovaná žalobci, ač je asi o 4.000,- Kč vyšší než znaleckým posudkem znalce Ing. arch. S. vypočtený rozdíl mezi cenou díla bez vad a s vadami, je přiměřená, jelikož představuje subjektivní kategorii vyjadřující míru znehodnocení díla vadami z pohledu konkrétního objednatele, a výslovně zohlednil charakter a rozsah vad, oddálení dokončení díla a platby žalobců za dokončení díla jiným dodavatelům. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jež zdůvodnil  tím, že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jako důkaz o existenci vytýkaných vad a nedodělků a o jejich rozsahu sloužila podle dovolatele soukromá listina, tj. posudek Ing. R. P., který byl vyhotoven bez jeho účasti, po dlouhé době (což uvedl vedle toho, že dílo vykazovalo pouze nedodělky, nikoli vady, i svědek P.) a zejména poté, co na stavbě působila řada žalobci přizvaných firem. Poukázal na to, že proti tomuto posudku vznesl „námitku podjatosti soudem neustanoveného znalce“ (v tomto směru odkazuje na „spisový materiál“), a namítal také, že „řada zjištění“ neodpovídala skutečnosti. Za zavádějící pokládal zadání pro ustanovené znalce, kteří posuzovali cenu díla bez vad a nedodělků a s vadami a nedodělky, aniž bylo zjišťováno, za co jako zhotovitel odpovídá. Znalkyně Ing. M. V. uvedla, že nemůže posoudit pojem oprávněných vad a nedodělků a že není patrno, co která firma provedla, a i znalec Ing. arch. S. vypověděl, že zadaný úkol byl na hranici proveditelnosti, že sám vycházel z posudku Ing. P., aniž hodnotil míru zavinění zhotovitele. Žalovaný je proto názoru, že žalobci neunesli důkazní břemeno, které je na straně toho, kdo se domáhá svých požadavků. Tento princip občanského soudního řízení (též princip rovnosti stran) byl porušen, neboť soudy rozhodly na základě domněnek a nepodložených tvrzení žalobců. Dovolatel oponoval závěru odvolacího soudu, že odpovídá za všechny vady a nedodělky, jimiž dílo trpělo; k takové odpovědnosti se nezavázal. Potvrzuje-li předávací protokol, že na díle nejsou vady, pouze vyjmenované nedodělky, nemůže nést odpovědnost za vady, které se vyskytly následně. Jako příklad uvádí „vady fasády, které nepocházely z činnosti žalovaného, atd. (viz námitky žalovaného v řízení).“ Ostatně ani nedodělky nemohl pro chování žalobců odstranit, konkrétně pro neplacení, zpožďování plateb, povolávání jiných subjektů na stavbu, neplacení víceprací atd. (zde opět odkázal na „spisový materiál“ a také na výpověď svědkyně J. N.). I kdyby měl jednat, s čímž nesouhlasil, nebyl toho schopen pro nepříznivé klimatické podmínky, což soudy obou stupňů zcela pominuly. Proto mu náleží plná cena díla, včetně částky, kterou již žalobci vymohli v exekuci. Žalovaný dále připomíná, že upozorňoval na nevhodnost požadavků žalobců či vady projektu (odvolacímu soudu přitom vytkl, že opačný závěr uvedl pouze v obecné poloze). V tomto směru poukázal na výpověď svědka P. (pověřeného výkonem stavebního dozoru), který uvedl, že na domě se vyskytla pouze jediná – sporná – vada, a to v provedení sádrokartonu. Přitom právě u této „tzv. vady“ bylo prokázáno, že za ni neodpovídal, nehledě na to, že lhůta necelých dvou dnů poskytnutá žalobci k jejímu odstranění je nemravná a „nestihnutelná“. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů, nebo alespoň odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobci se ve vyjádření k dovolání ztotožnili se skutkovými i právními závěry soudů obou stupňů a navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., jelikož soud prvního stupně svým v pořadí druhým rozsudkem (ze dne