33 Cdo 2073/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2073/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:33 Cdo 2073/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2073.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.12.2025IV.ÚS 3787/25 Michal Bartoň Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2073/2025-337 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně MOTO RACING GROUP LTD, odštěpný závod, se sídlem v Praze, Vinohradská 2516/28 (identifikační číslo osoby 051 95 951), zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 280/23, proti žalované Střední škola Sion High School, Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Na Kotli 1201/27 (identifikační číslo osoby 713 41 501), zastoupené Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem se sídlem v Praze, U Trezorky 921/2, o zaplacení 76 163,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 60/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2025, č. j. 21 Co 72/2025-306, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 76 163,48 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které žalobkyně na její úkor získala „přeplacením“ školného. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 10. 2024, č. j. 20 C 60/2023-240, výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 36 100,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 2. 12. 2022 do zaplacení. Výrokem II žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 40 063 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 2. 12. 2022 do zaplacení, zamítl a výrokem III rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 4. 2025, č. j. 21 Co 72/2025-306, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 11 752,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 2. 12. 2022 do zaplacení, potvrdil a ve zbývající části změnil tak, že žalobu co do 24 348 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 2. 12. 2022 do zaplacení zamítl; ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 1. 11. 2018 uzavřela L. Š. s žalovanou „Smlouvu o zajištění výuky žáka SŠ Sion“, v níž se zavázala platit školné za studia své dcery N. N. ve výši 39 000 Kč ročně, resp. školné „stanovené ředitelem školy“; podle informace školy bylo možno školné platit prostřednictvím sponzorských darů od obchodních společností. Firmy partnera L. Š. Speditrans CZ a DIKLO Consulting s.r.o. poukázaly na bankovní účet žalované č. 29135287/0600 (VS 2018120010) dne 3. 21. 2019 částku 40 000 Kč a za školní roky 2020/2021 a 2021/2022 vždy po 25 000 Kč. Mezi stranami bylo nesporné, že tyto „darované částky“ byly brány jako úhrada školného studentky N. N. V prvním ročníku studia (konkrétně dne 1. 11. 2018) uzavřela L. Š. s žalovanou písemnou dohodu o placení sníženého školného ve výši 22 000 Kč (na místo 39 000 Kč); existence případných dohod o snížení školného v dalších letech nebyla prokázána. Pro školní roky 2019/2020, 2020/2021 a 2021/2022 bylo školné sjednáno ve smlouvě o zajištění výuky žáka SŠ Sion částkou 39 000 Kč ročně se splatností ve školním roce 2019/2020 do 15. 9. 2019 a ve školních letech 2020/2021 a 2021/2022 do 30. 9. příslušného kalendářního roku (pro školní rok 2019/2020 ve smlouvě ze dne 1. 11. 2018 ve spojení se Směrnicí o výši školného ze dne 30. 4. 2018 a pro školní roky 2020/2021 a 2021/2022 ve smlouvě ze dne 14. 9. 2020). Odvolací soud vzal za prokázané, že na školném pro studentku N. N. v době jejího studia v letech 2018–2022 mělo být zaplaceno 139 000 Kč (první rok 22 000 Kč a další tři roky po 39 000 Kč) a ke dni 28. 2. 2022 bylo zaplaceno 101 000 Kč (90 000 Kč formou darů a 11 000 Kč na účet žalované). Protože smlouvu o zajištění vzdělání posoudil jako spotřebitelskou, ovlivnilo to způsob započítávání úhrad poukázaných na dlužné školné z hlediska § 1932 o. z.; platby jsou nejprve započítávány na dlužnou jistinu a poté teprve na vzniklý úrok. Při tomto způsobu započítávání odvolací soud skutkově dovodil, že matka studentky ke dni 28. 2. 2022 na školném a úrocích z prodlení dlužila celkem částku 64 411 Kč, na jistině 38 000 Kč a na úrocích 26 411 Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal odvolací soud důvod pro snížení školného včetně odpovídající části úroků z prodlení (celkem o 36 100,48 Kč). Konstatoval, že smlouvy, které L. Š. s žalovanou uzavřela, jsou srozumitelné, a to i v otázce výše a splatnosti školného a vymezení podmínek pro případnou slevu na školném. Odvolací soud neshledal důvody pro korekci výše sjednaného školného s odkazem na zásady ochrany spotřebitele. Pokud žalovaná trvala na úhradě školného v předem dohodnuté výši, nelze v jejím jednání spatřovat rozpor s dobrými mravy. Byť se může jevit neobvyklým, že žalovaná (věřitel) nevymáhala závazek platit školné, s jehož úhradou byl dlužník v prodlení, průběžně, nelze jí její pasivitu přičítat k tíži a matce studentky naopak ve prospěch; je především na dlužníku, aby řádně plnit své závazky, což matka studentky nečinila a nerespektovala podmínky smlouvy, neplatila-li školné ve sjednané výši a v dohodnutém termínu (v prodlení byla již s úhradou sníženého školného za první rok studia, když druhou splátku ve výši 11 000 Kč, kterou měla zaplatit do 15. 2. 2019, uhradila až 3. 12. 2019 zápočtem provedeným žalovanou z daru ve výši 40 000 Kč poskytnutého SPEDITRANS CZ, s. r. o. a i další platby školného byly opožděné). Rozpor s dobrými mravy nenaplňuje ani to, že žalovaná ve výzvách k úhradě dlužné částky měnila. Odvolací soud nesdílel závěry soudu prvního stupně, že požadavek žalované na doplacení školného a úroků z prodlení je nemravný proto, že žalovaná s matkou studentky nekomunikovala transparentně a nepřímými náznaky mohla vytvářet dojem, že cena školného může být nižší a vyvolat u L. Š. určité očekávání, že výše školného může být i nižší. V rozporu s dobrými mravy není z hlediska své výše ani sjednaný úrok z prodlení. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná, které L. Š. dne 28. 2. 2022 převodem na její bankovní účet č. 29135287/0600 (pod VS 2018120010) zaplatila 76 163,48 Kč, se na úkor L. Š. bezdůvodně obohatila o 11 752,48 Kč a v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. je povinna tuto částku vydat žalobkyni, které Š. své nároky smlouvou ze dne 14. 6. 2023 postoupila. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že rozhodnutí závisí na otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Toto odchýlení spatřuje v tom, že soud postupoval v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a dospěl k jiným skutkovým závěrům, než jaké plynou z dokazování; tím porušil její právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a nerespektoval rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, a ze dne 22. 1 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019, a nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2957/20, a ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. I. ÚS 1264/11. Hodnocení důkazů považuje za svévolné, respektive učiněná skutková zjištění za extrémně nesouladná s provedenými důkazy. Je přesvědčená, že svůj nárok v řízení prokázala. Ve vztahu k závěru odvolacího soudu, že aby mohla být úspěšná, musela by prokázat, že dohoda o slevě na školném byla uzavřena v písemné formě, neboť podle dohody o placení školného veškeré změny a doplňky smlouvy musely být učiněny písemnou formou, a že na základě provedeného dokazování nelze dospět k závěru, že mezi žalovanou a L. Š. byla uzavřena (v jakékoli formě) dohoda o opuštění dříve vyhrazené písemné formy, dovolatelka namítá, že soud sice připouští opustit smluvenou (písemnou) formu, a to ústním či konkludentním jednáním, ale v podstatě považuje smlouvy o studiu a uzavřené darovací smlouvy jako dva na sobě nezávislé smluvní vztahy, neboť k opuštění formy v daném případě došlo uzavřením darovacích smluv na jinou výši školného, než byla základní výše n