33 Cdo 2184/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2184/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:33 Cdo 2184/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2184.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.08.2025IV.ÚS 2413/25 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost10. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2184/2024-795 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové, ve věci žalobkyně PROZK s.r.o., se sídlem Olomouc, Nové Sady, Rooseveltova 565/80, identifikační číslo osoby 25342495, zastoupené Mgr. Pavlem Švarcem, advokátem se sídlem Prostějov, Netušilova 1620/7, proti žalovanému Pavlu Vičarovi, se sídlem Přerov, Přerov I – Město, Kojetínská 3109/73a, identifikační číslo osoby 88877698, zastoupenému Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem Prostějov, Aloise Krále 2640/10, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 16 C 250/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 3. 2024, č. j. 75 Co 284/2018-767, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 534 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Pavla Švarce. Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 3. 2024, č. j. 75 Co 284/2018-767, potvrdil rozsudek ze dne 17. 3. 2023, č. j. 16 C 250/2015-697, ve spojení s usnesením ze dne 7. 8. 2023, č. j. 16 C 250/2015-717, kterým Okresní soud v Přerově (soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 9. 2013 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech státu; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a „tato otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Podle jeho přesvědčení se odvolací soud odchýlil 1) od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 4636/2016, sp. zn. 22 Cdo 1479/2017, a sp. zn. 25 Cdo 3062/2021) „pokud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně zamítnutí jím navržených důkazů, které mohly mít vliv na rozhodnutí ve věci, a současně na odůvodnění takového zamítnutí jeho důkazních návrhů“. Namítá, že „vystavení pokladních dokladů“ – jím – „vyvrátily závěry nejméně dvou znaleckých posudků, tj. Mgr. Strakové a Ing. Bílka, které konstatovaly, že písmo na dotyčných pokladních dokladech není jeho písmem a současně, že se nejedná ani o jeho podpisy. Děje popisované svědky K. P., jeho manželkou a synem netvoří přípustnou nepřesnost danou časovým odstupem, jak dovozují soudy obou stupňů, ale jde o verzi jeho chování při vzniku příjmových dokladů (o předání a převzetí splátek) vyloučenou závěry znaleckých posudků Mgr. Strakové a Ing. Bílka“. Soudům vytýká, že „překročili chronologicky nesouladné důkazy“, neboť svědkyni P. „nemohl předložit mandátní smlouvu nebo plnou moc, protože v době, kdy jí měl navštívit, tyto listiny neexistovaly, a to ani v nepodepsané verzi“. Závěr odvolacího soudu, že „v tu dobu – tedy 10. 4. 2013 – disponoval konceptem plné moci a mandátní smlouvy, který použil při komunikaci se svědkyní P.“, nemá oporu v provedeném dokazování; „jde o úvahu odvolacího soudu, která není ničím odvoditelná“. Soudy vycházely ze závěrů učiněných ve znaleckém posudku Mgr. Krátké, „které však byly vyvráceny“ revizními znaleckými posudky Mgr. Strakové a Ing. Bílka. „Pro napadené rozhodnutí chybí ucelený řetězec důkazů, který by skutkové závěry a z nich plynoucí právní závěry (odvolacím soudem přejaté od soudu prvního stupně) bez dalšího podporoval“. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že dlužníkem žalobkyně K. P. mu byla zaplacena ve splátkách částka 100 000 Kč, kterou byl – na základě s žalobkyní uzavřené mandátní smlouvy a jí udělené plné moci – oprávněn pro ni vymáhat. Nesouhlasí s úvahou soudů, že pochybnosti o jím tvrzeném skutkovém ději zavdává i to, že ač hned vzápětí navrhoval zpracování revizního znaleckého posudku, přičemž mu bylo známo, jaký srovnávací materiál znalkyně (Mgr. Krátká) použila a že jej bude nutné reviznímu znalci poskytnout (má-li přezkoumávat závěry jiného znalce vycházejícího z dotyčných podkladů), tyto potřebné listiny skartoval a znalci nedodal. Hodnocení ukvapenosti skartace dotyčných podkladů (pro revizní posudky) považuje za „přísné a neadekvátní“ vzhledem k tomu, že znalecký posudek Mgr. Krátké byl vypracován 4. 8. 2017, revizní znalecký posudek Mgr. Strakové 22. 2. 2021 a Ing. Bílka dne 15. 3. 2022, tedy mezi prvním a posledním posudkem „uplynulo téměř 5 roků“. Navíc skartované listiny jsou přílohou znaleckého posudku Mgr. Krátké, „která jednotlivé podpisy přenesla do posudku; k tomu se vyjadřoval zejména znalec Bílek, že přenesené podpisy mohl zhlédnout“. Jeho námitku, že znalkyně Krátká neměla na zpracování znaleckého posudku dostatek času (a proto jej nevypracovala dostatečně), považuje – oproti odvolacímu soudu – za důvodnou, neboť soud prvního stupně znalkyni uložil pořádkovou pokutu 5 000 Kč za to, že v předposlední den lhůty pro jeho vypracování předložila žádost o prodloužení lhůty z důvodu její pracovní vytíženosti a ačkoliv jí soud vyhověl a lhůtu prodloužil, dvakrát urgoval jeho dodání, a teprve po další urgenci znalkyně sdělila přípisem ze dne 12. 6. 2017, že jej dokončí v průběhu týdne a v uvedené lhůtě jej opět nepředložila. Zamítnutím jeho důkazních návrhů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. 2) od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 4636/2016, sp. zn. 22 Cdo 1479/2017, a sp. zn. 25 Cdo 3062/2021) „co do odůvodněnosti rozhodnutí neprovést jím navrhované důkazy“. Soudům vytýká, že nedostatečně odůvodnily („pouze konstatováním nadbytečnosti a neekonomičnosti“) neprovedení jeho důkazních návrhů směřujících ke zjištění solventnosti a ekonomické situace manželů P. v rozhodném období (důkaz výpisem údajů k nim z Centrální evidence exekucí, přehledem nalézacích a exekučních řízení k nim vedených u Okresního soudu v Přerově, daňovými přiznáními k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2012 a 2013 K. P., výpisem z účtu K. P. ke dni 18. 7. 2013 a účetnictvím K. P.), „a to za situace, kdy se jednalo o jediné důkazy, které mohly prokázat nejen jeho tvrzení, ale taktéž prokázat správnost závěrů obou revizních znaleckých posudků“. Přitom v exekučních řízeních „byl veškerý majetek K. P. obstaven a o nedobytnosti předmětné pohledávky – právě s ohledem na obstavení majetku K. P. v probíhajících exekučních řízeních – jednatelku žalobkyně informoval, což ve své výpovědi potvrdila“. Svou argumentaci podpořil nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1318/23, sp. zn. IV. ÚS 233/17, sp. zn. I. ÚS 3067/10 a sp. zn. I. ÚS 2610/11. 3. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Zdůraznila, že žalovaný v jeho argumentaci vůbec nezmiňuje některá zásadní skutková zjištění, zejména vyplývající z výpovědi její jednatelky PhDr. Dočkalové (že žalovaný vybrání peněžních prostředků od K. P. nezpochybňoval a navrhl splácení vybrané částky), z dohody o uznání dluhu a splátkového kalendáře zaslaných e-mailem její jednatelce a ze závěrů znaleckého posudku Ing. Korynty a jeho výpovědi. 4. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 5. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá