33 Cdo 2275/2011 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2275/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2014 Spisová značka:33 Cdo 2275/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2275.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní úkony Řízení ve věcech péče o nezletilé Smlouva Dotčené předpisy:čl. 28 zák. o rod. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 7. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2275/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Impex Brecka & Co. se sídlem v Zurichu, Kreuzplatz 20, Švýcarská konfederace, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalované D. C., zastoupené JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 3, o 41.341,153 USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 339/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č. j. 19 Co 263/2010-264, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č. j. 19 Co 263/2010-264, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. září 2009, č. j. 11 C 339/2003-228, v části ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci 41.341,153 USD s 3,5 % úrokem z prodlení ročně od 27. 12. 2002 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. září 2009, č. j. 11 C 339/2003-228, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 41.341,153 USD s 3,5 % úrokem z prodlení ročně od 27. 12. 2002 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se ruší a v uvedeném rozsahu se věc vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. září 2009, č. j. 11 C 339/2003-228, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 58.875,90 USD s 4 % úrokem z prodlení od 27. 12. 2002 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 91.450,10 USD s 4 % úrokem z prodlení od 27. 12. 2002 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vzal za prokázané, že žalobce a žalovaná „prostřednictvím svých rodičů“ podepsali smlouvu datovanou dnem 1. 10. 1994 „o sponzorování a provádění komplexního managementu hráčky vrcholového tenisu“ (dále též „smlouva“ nebo „předmětná smlouva“). Smlouva byla sjednána na 10 let, konkrétně do 31. 10. 2004, přičemž ji bylo možno vypovědět ve dvouměsíční lhůtě jen z důvodu hrubého porušení povinností žalobcem. Soud prvního stupně se neztotožnil s názorem žalované o neplatnosti smlouvy vycházejícím z úsudku, že rodiče žalované ji nemohli zastupovat při uzavírání smlouvy, neboť nešlo o běžnou záležitost, a k platnosti takového úkonu bylo zapotřebí jeho schválení opatrovnickým soudem, k čemuž nedošlo. Uzavřel, že zákon nevymezuje, co je a co není běžnou záležitostí při zastupování dítěte. Pouze určuje, že nejde-li o běžnou majetkovou záležitost, je zapotřebí k platnosti právního úkonu schválení soudu podle § 28 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a § 179 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Jestliže pak soud schvaluje již učiněný právní úkon, není tento úkon neplatným jen proto, že nebyl předložen soudu ke schválení, nýbrž se stane neplatným až rozhodnutím soudu. Proto dotčená smlouva nemůže být neplatná jen z toho důvodu, že nebyla předložena opatrovnickému soudu ke schválení. Nebylo potřeba, aby žalovanou (tehdy nezletilou) při uzavírání smlouvy zastupoval kolizní opatrovník ustanovený soudem podle § 37 odst. 2 zákona o rodině, neboť nehrozil střet zájmů mezi ní a rodiči. Soud prvního stupně vysvětlil, že výhody, jež žalované po dobu prvních tří let platnosti smlouvy pramenily z financování její sportovní kariéry žalobcem, se nemohly projevit v příjmech její rodiny. V rozsahu roční částky 120.000 DM měl žalobce hradit náklady spojené s tenisovou kariérou žalované, s tím, že získá-li žalovaná svou činností nějaký majetkový prospěch, je povinna odevzdat mu dohodnutý podíl. Závazek žalobce tak nesměřoval k výplatě peněz, tj. ke zvýšení majetkových hodnot rodiny žalované, a tím ke snížení rozsahu vyživovací povinnosti rodičů vůči žalované, popř. ke zvýšení jejich životní úrovně. Počínaje čtvrtým rokem účinnosti smlouvy měla tyto náklady hradit již jen žalovaná. Získala-li žalovaná svou sportovní činností nějaký příjem, dosáhla by jej i bez smlouvy s žalobcem. Z uvedených důvodů při uzavírání smlouvy ze dne 1. 10. 1994 neexistoval možný střet zájmů mezi žalovanou a jejími rodiči. Důvodným neshledal soud prvního stupně odstoupení od smlouvy žalovanou pro tvrzené hrubé porušení povinností žalobcem. Po provedeném dokazování sice dospěl k závěru, že plnění poskytované žalobcem nebylo bezchybné, nicméně jeho vady nedosahovaly intenzity hrubého porušení smlouvy, s nímž by bylo spojeno právo odstoupit od smlouvy. S přihlédnutím k tomu, že žaloba byla podána 27. 12. 2002, jejím předmětem byly příjmy žalované do 19. 3. 2001; soud prvního stupně za použití § 136 o. s. ř. určil jejich výši v roce 2000 podle karty hráčky zveřejněné na webových stránkách Sony Ericsson WTA částkou 157.673 USD (z toho částku 33.036 UDS získala jako hráčka na 20. – 39. místě žebříčku WTA a částku 124.637 UDS jako hráčka na 40 – 69 místě žebříčku WTA) a za rok 2001 (období od 1. 1. do 19. 3.) částkou 35.186 USD (jako hráčka na 40. – 69. místě žebříčku WTA). Jestliže podle smlouvy žalobci náleží 25 % z Prize Money (odměny sportovce) při postavení žalované na 20. – 39. místě žebříčku a 30 % při umístění žalované na 40. – 69. místě žebříčku WTA, je žaloba v rozsahu částky 58.875,90 USD důvodná, a co do částky 91.450,10 USD nikoli. Soud prvního stupně zároveň dodal, že dokazováním nebyly zjištěny žádné příjmy žalované závislé na tenisové činnosti (např. ze sponzoringu, reklamy apod.). Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 6. října 2010, č. j. 19 Co 263/2010-264, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku do částky 58.875,90 USD tak, že žalobu zamítl v rozsahu 17.534,747 USD se 4 % úrokem z prodlení ročně od 27. 12. 2002 do zaplacení a 0,5 % úroku z prodlení z částky 41.341,153 USD od 27. 12. 2002 do zaplacení, jinak jej ve zbytku do částky 41.341,153 USD s 3,5 % úrokem z prodlení ročně od 27. 12. 2002 do zaplacení potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, se odvolací soud ztotožnil se závěry o podřízení režimu smlouvy právnímu řádu České republiky, o platnosti smlouvy a o neplatném odstoupení od ní. S poukazem na § 9 obč. zák. dodal, že nezletilí jsou buď zcela nezpůsobilí k právním úkonům anebo v závislosti na své individuální rozpoznávací a určovací schopnosti jen k některým z nich. V případech, kdy nejsou k právnímu úkonu způsobilí, jej může učinit jejich zákonný zástupce; podle povahy právního úkonu pak záleží na tom, zda je k jeho platnosti nutné schválení soudem či nikoli. Při posuzování právního úkonu se přihlíží k jeho povaze, druhu a hodnotě nabytého plnění, ke společenským a právním důsledkům nabytí takového plnění, k výdělečným a majetkovým poměrům nezletilého, jakož i k hodnotě případného protiplnění nezletilého apod. Žalovaná smlouvu uzavírala ve věku téměř 16 let, byla tenistkou a měla zájem se dále rozvíjet. Její rodiče byli schopni ji finančně podporovat jen zčásti, neměli zřejmě zkušenosti s tenisovým managementem, a proto s žalovanou přistoupili k uzavření sporné smlouvy, která jí zajistila úhradu nákladů tenisové kariéry po dobu tří let. Až od čtvrtého roku trvání smlouvy si výdaje spojené s tenisem musela hradit sama a v návaznosti na umístění v žebříčku WTA taktéž poskytovat finanční plnění určené procentním podílem žalobci. Podle odvolacího soudu při uzavírání smlouvy nešlo o střet zájmů mezi žalovanou a jejími rodiči ve smyslu § 37 odst. 1 zákona o rodině; uzavřením smlouvy se rodiče nezbavili zákonné povinnosti k výchově a výživě tehdy nezletilé žalované. Účelem a cílem smlouvy byl totiž pouze rozvoj tenisové kariéry žalované. Bez bližšího odůvodnění odvolací soud přijal závěr, že nešlo o úkon podle § 28 obč. zák., který by bylo možno hodnotit jako nikoli běžnou záležitost při správě a nakládání s majetkem žalované. Shodně se soudem prvního stupně má zato, že žalobce neporušil hrubým způsobem své smluvní povinnosti, což by zavdalo příčinu k odstoupení od smlouvy žalovanou. Ve vztahu k námitce promlčení dodal, že nepromlčené jsou nároky žalobce od