33 Cdo 2487/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2487/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2026 Spisová značka:33 Cdo 2487/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.2487.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2487/2025-434 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) P. L., b) B. L., zastoupených Mgr. Davidem Pakandlem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Hradební 548/3, proti žalované J. T., zastoupené Mgr. Lukášem Rapsou, advokátem se sídlem Praha 1, Štupartská 769/18, o zaplacení 5 559 065 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 119/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025, č. j. 27 Co 63/2025-394, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 67 060,62 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Davida Pakandla. Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2024, č. j. 5 C 119/2023-245, zastavil řízení ohledně částky 7 924 Kč, žalované a T. T., nar. XY, bytem XY, uložil povinnost zaplatit žalobcům 5 559 065 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 499 000 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, co do částky 40 990 Kč žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. 2. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, č. j. 27 Co 63/2025-394, s výjimkou změny výše náhrady nákladů řízení potvrdil odvoláním napadený vyhovující výrok o věci samé i nákladové výroky rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 3. Odvolací soud při rozhodnutí ve věci samé vyšel z toho, že žalobci (domáhající se vrácení kupní ceny a nákladů) včas odstoupili od kupní smlouvy uzavřené se žalovanou a s T. T., jejímž předmětem byla koupě nemovitosti (pozemku a rodinného domu), z důvodu porušení smlouvy podstatným způsobem tím, že nemovitost měla řadu vážných skrytých vad, o nichž prodávající museli vědět, přičemž žalobci by při vědomí skutečného stavu nemovitosti kupní smlouvu neuzavřeli. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též jen „dovolatelka“) dovolání, v němž odvolacímu soud vytýká, že jeho procesní postup (týkající se změny termínu jednání) zakládá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé a která zakládá důvod přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., pročež formuluje otázku procesního práva dosud neřešenou, zda je porušením práva na spravedlivý proces, pokud odvolací soud bez vyrozumění účastníka změní termín jednání a zároveň nevyhoví žádosti o jeho odročení. 5. Dále v souvislosti s otázkou včasnosti vytknutí vad, která je podle přesvědčení dovolatelky dovolacím soudem rozhodována rozdílně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2488/2020) prosazuje, že ze zjištěných okolností je patrné, že žalobci museli mít povědomí o existenci některých vad ještě před provedením prohlídky odbornou společností dne 13. 10. 2022 a žalobci vady formálně oznámili až tři měsíce poté. 6. Odvolacímu soudu rovněž vytýká odepření revizního znaleckého posudku navzdory sporným skutkovým okolnostem. Podle dovolatelky proto napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního a hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem výslovně vyřešena, zda v soudním řízení, které se týká posouzení odpovědnosti za skryté vady nemovitosti, v němž je sporná pravdivost znaleckého posudku a v této souvislosti i příčina technických závad a jedna ze stran navrhne revizní znalecký posudek, je soud povinen takový důkaz provést, pokud může přispět k objasnění skutkového stavu. 7. Za dosud dovolacím soudem neřešenou má dovolatelka rovněž otázku, zda je možné, aby soud vyhověl žalobě o vrácení kupní ceny z důvodu odstoupení od kupní smlouvy, aniž by zároveň žaloba navrhovala vrácení nemovitosti do vlastnictví prodávajících. 8. Konečně k dovolacímu přezkumu předkládá otázku výkladu pojmu „podstatné porušení smlouvy“, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020). 9. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 10. Žalobci ve svém vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání považují za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, popř. zamítl. 11. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 12. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 14. Dovolání není přípustné. 15. Námitkou týkající se postupu odvolacího soudu v souvislosti se změnou termínu jednání dovolatelka nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. 16. Pokud dovolatelka k dovolacímu přezkumu předkládá otázku včasnosti vytknutí vad (a výkladu pojmu lhůty bez zbytečného odkladu), která je podle jejího přesvědčení dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a odkazuje-li přitom pouze na jediné rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2488/2020), nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání. Dovolatelka navíc přehlíží, že odvolací soud vedle toho, že žalobci skryté vady vytkli bez zbytečného odkladu, učinil závěr, že protistrana právo na tuto námitku (že skryté vady nebyly vytknuty včas) nemá (§ 2129 odst. 2 věta druhá o. z.) Nebyl-li tento právní závěr zpochybněn, nemůže se jiné řešení nastolené otázky (při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením) nijak projevit v poměrech dovolatelky. 17. Přípustnost dovolání nezakládá výtka, že odvolací soud odepřel provedení revizního znaleckého posudku navzdory sporným skutkovým okolnostem. Dovolatelka svou argumentaci zakládá na odlišném způsobu hodnocení v řízení provedených důkazů (znaleckého posudku), ač samo hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. a § 211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. 18. Otázkou předestřenou dovolatelkou jako dosud nevyřešenou, zda je možné, aby soud vyhověl žalobě o vrácení kupní ceny z důvodu ukončení kupní smlouvy, aniž by žaloba zároveň obsahovala restituční povinnost žalobců, jde o otázku vyřešenou například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 98/2022, s jehož závěry je napadené rozhodnutí v souladu. 19. Předkládá-li dovolatelka k dovolacímu přezkumu otázku výkladu pojmu „podstatné porušení smlouvy“, která je podle jejího přesvědčení dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a odkazuje-li přitom pouze na jediné rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020), nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání. Navíc je třeba zdůraznit, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Dovolatelka řešení nastolené otázky staví na vlastní skutkové verzi ohledně jak e