33 Cdo 2536/2009 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2536/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2011 Spisová značka:33 Cdo 2536/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2536.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o půjčce Uznání dluhu Dotčené předpisy:§ 558 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 8. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2536/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. V., zastoupeného Mgr. Martinem Chrásteckým, advokátem se sídlem ve Zlíně, U Sokolovny 121, proti žalovaným 1) Ing. L. N., a 2) V. K., zastoupenému Mgr. Jiřím Ostravským, advokátem se sídlem ve Vizovicích, Palackého 354, o zaplacení částky 875.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 252/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 17. prosince 2008, č. j. 59 Co 46/2008-142, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 17. prosince 2008, č. j. 59 Co 46/2008-142, ve výroku, kterým odvolací soud změnil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 6 C 252/2005-93, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 22. září 2008, č.j. 6 C 252/2005-131, tak, že žalobu jíž se žalobce domáhal zaplacení 875.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně - pobočce ve Zlíně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou ze dne 5. 9. 2005 domáhal po žalovaných zaplacení částky 1,000.000,- Kč s příslušenstvím jako pohledávky z nesplacené půjčky. Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 6 C 252/2005-93, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 22. září 2008, č.j. 6 C 252/2005-131, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 875.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.); co do částky 125.000, se specifikovaným příslušenstvím žalobu zamítl (výrok IV) a dále zamítl žalobu i v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení smluveného úroku ve výši 12% ročně z částky 1,000.000,- Kč od 1. 10. 1996 do zaplacení (výrok II.) a v části, jíž se domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 26% z částky 1,000.000,- Kč za dobu od 16. 10. 1997 do 31. 12. 1997 (výrok III.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok V.) a státu (výrok VI.). Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 17. prosince 2008, č. j. 59 Co 46/2008-142, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 875.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Při svém rozhodování vyšly oba soudy ze zjištění, že žalobce a žalovaní, jakožto účastníci sdružení „N+K“ uzavřeli dne 18. 4. 1996 smlouvu o půjčce, podle níž žalobce žalovaným půjčil 1,000.000,- Kč (a to ve prospěch výše uvedeného sdružení). Dne 1. 10. 1996 podepsali žalobce a druhý žalovaný jako jednatelé společnosti ENERGO-TRADING, s.r.o. listinu označenou jako „Dohoda o půjčce“; z listiny se podává, že půjčku ve výši 1,000.000,- Kč, kterou poskytl žalobce žalovaným pro sdružení „N+K Zlín“, mu vrátí ENERGO-TRADING, s.r.o. nejpozději do 15. 10. 1997 s podmínkou, že žalobci bude každý měsíc vyplácen úrok ve výši 10% půjčky. Dne 3. 3. 1997 uzavřely společnosti ENERGO-TRADING, s.r.o. a N+K – V. K. za souhlasu vedlejšího účastníka (žalobce) „Smlouvu o převzetí dluhu“. Obsahem této smlouvy je prohlášení žalovaných jako bývalých společníků ENERGO-TRADING, s.r.o., že přebírají dluh této společnosti vůči žalobci „vzniklý neuhrazením půjčky ze dne 1. 10. 1996 se splatností do 15. 10. 1997“. Dne 1. 10. 1997 podepsali žalovaní listinu s názvem „Uznání závazku“ obsahující jejich prohlášení, že společně vůči žalobci uznávají svůj závazek ve výši 1,000.000,- Kč a měsíční úroky z této částky ve výši 10%; závazek je identifikován jako závazek ze smlouvy o převzetí dluhu od společnosti ENERGO-TRADING, s.r.o. ze dne 3. 3. 1997. Na podkladě těchto zjištění soudy obou stupňů uzavřely, že právním úkonem z 1. 10. 1997 převzala ENERGO-TRADING, s.r.o. dluh žalovaných, resp. k tomuto dluhu přistoupila ve smyslu ustanovení § 531 odst. 2 obč. zák. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní platně uznali svůj dluh vůči žalobci, odvolací soud dovodil, že žalobcem předložené listiny ze dne 3. 3. 1997 a 1. 10. 1997 nejsou platným uznáním dluhu podle § 532 odst. 2 obč. zák., neboť v nich není náležitě uveden důvod uznávaného závazku, resp. je odkazováno na závazek, k  vrácení půjčky, nelze žalobci žalovanou částku přiznat. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Polemizuje v něm s názorem odvolacího soudu, že „dohoda o půjčce“ ze dne 1. 10. 1996 není převzetím dluhu, nýbrž přistoupením k dluhu. Především však nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že došlo k promlčení jeho práva na vrácení půjčky, kterou žalovaným poskytl dne 1. 10. 1996. Je přesvědčen, že prohlášením ze dne 1. 10. 1997 žalovaní vůči němu svůj dluh uznali co do důvodu i výše a zavázali se ho zaplatit. Jde o platné uznání dluhu a jeho právo na vrácení půjčky nemůže být promlčeno. Navíc námitka promlčení měla být posouzena jako výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný V. K. ve svém vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí. Má zato, že odvolací soud rozhodl věcně správně, jestliže žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném do 30. 6. 2009 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej bod 12, čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) při splnění podmínky uvedené v § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 odst 1. písm. a/ o. s. ř. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce sice v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., žádné vady řízení však v dovolání neuvádí, resp. nekonkretizuje. Vzhledem k tomu, že existence vad řízení nevyplývá ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud jen uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobce závazně po obsahové stránce vylíčil. Podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. V rámci uvedeného dovolacího důvodu žalobce zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že jeho právo na vrácení půjčky ve výši 1,000.000,- Kč, je promlčeno. Tento závěr odvisí od posouzení, zda listina z 1. 10. 1997 má povahu uznání dluhu podle § 558 obč. zák. Podle § 558 obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal o jeho promlčení. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl. Účinky uznání, tj. vyvratitelná domněnka existence dluhu, se váží k datu, kdy k písemnému uznání došlo (bylo vyhotoveno), nikoliv k datu, kdy bylo doručeno. Totéž platí pro počátek běhu promlčecí doby podle § 110 obč. zák. Pokud je však v písemném vyhotovení projevu uvedena lhůta k plnění, promlčecí doba počíná jejím uplynutím. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony (§ 34 a násl. obč. zák.) je k jeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Zákon nevyžaduje, aby se dlužník v uznávacím projevu zavázal k plnění, nýbrž stačí, že z obsahu písemného projevu je zřejmé, že si je své