33 Cdo 2776/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2776/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 1. 2014 Spisová značka:33 Cdo 2776/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2776.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zastoupení Dotčené předpisy:čl. 22 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 čl. 23 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 čl. 31 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2776/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce S. J., s místem podnikání v Machově 94, identifikační číslo 13541099, zastoupeného Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem v Náchodě, Karlovo náměstí 88, proti žalovaným 1) A. L., zastoupenému Mgr. Markem Prchlíkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Nad Šárkou 1205/70, a 2) J. L., zastoupenému Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, o zaplacení 65.667,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 54 C 300/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2012, č. j. 20 Co 328/2012-301, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2012, č. j. 20 Co 328/2012-301, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 13. února 2012, č. j. 54 C 300/2009-253, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 9. března 2011, č. j. 54 C 300/2009-165, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 65.667,- Kč s podrobně specifikovaným úrokem z prodlení, představující bezdůvodné obohacení, které na jeho úkor získali plněním podle neplatné smlouvy o dílo. Usnesením ze dne 18. října 2011, č. j. 20 Co 365/2011-208, Krajský soud v Hradci Králové rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu účastníci neuzavřeli písemnou smlouvu o dílo, neboť nebyla podepsána všemi účastníky, a naopak je na ní podpis osoby, která účastníkem „zakládaného právního vztahu nebyla“. Z okolností případu ovšem dovodil, že smlouva o dílo byla uzavřena ústně, a to ve znění, které odpovídá písemnému textu neplatné smlouvy, včetně ujednání o ceně. Ing. J. L., otec žalovaných, který podepsal písemnou smlouvu o dílo, zastupoval žalované na základě zmocnění podle § 31 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Ústní smlouvou o dílo byla určena cena díla pevnou částkou, a proto má žalobce právo na její zaplacení a nikoli na vydání bezdůvodného obohacení. Právo na zaplacení žalované částky (převyšující dohodnutou cenu) by žalobce měl jen v případě, prokázal-li by, že se s žalovanými dohodl na zvýšení ceny, popř. že původně dohodnutá cena se týkala jen vrtu do hloubky 30 m a nevztahovala se již na práce pod tuto úroveň. Proto soudu prvního stupně uložil, poučit žalobce podle § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Okresní soud v Náchodě (dále jen „soud prvního stupně“) poté rozsudkem ze dne 13. února 2012, č. j. 54 C 300/2009-253, znovu uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 65.667,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ústně smlouvu o dílo, neboť vázán právním názorem odvolacího soudu a s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1997, sp. zn. 11 Cmo 245/97, písemnou smlouvu o dílo ze dne 30. 7. 2007 považoval za neplatnou. Práva a povinnosti ústně uzavřené smlouvy přitom odpovídaly tomu, co bylo zachyceno v písemném textu neplatné smlouvy. Předmětem platné smlouvy tak byla dodávka a montáž tepelného čerpadla, kterou za žalované uzavřel jejich otec Ing. J. L. Podle soudu prvního stupně si účastníci dohodli změnu v rozsahu plnění žalobce, který měl oproti původní dohodě o hloubce vrtu 15 m nově provést vrt až do hloubky 41 m. Za každý další vyvrtaný metr (pod hloubku 15 m) měli zaplatit cenu za metr podle původní smlouvy. Dále si účastníci nad rámec původní smlouvy sjednali úpravu a opravu elektroinstalace nezbytnou k napojení tepelného čerpadla. S takovou změnou smlouvy souhlasil otec žalovaných a práce podle této změny byly provedeny na základě jeho pokynu. Žalobce předmětné dílo zhotovil a uvedl do provozu. Žalovaní však od smlouvy dopisem z 10. 12. 2009 odstoupili, protože dílo vykazovalo vady, které žalobce ve stanovené lhůtě neodstranil. Vycházeje z platnosti ústně uzavřené smlouvy soud prvního stupně uzavřel, že její právní režim posuzuje podle ustanovení občanského zákoníku a nikoli zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jelikož dohoda podle § 262 odst. 1 obch. zák. o tom, že závazkový vztah účastníků smlouvy se řídí obchodním zákoníkem, musí mít písemnou formu (§ 262 odst. 2 obch. zák.); požadavek formy tak nesplňuje ústně uzavřená smlouva o dílo zahrnující dohodu podle § 262 odst. 1 obch. zák. Žalovaní od ústně uzavřené smlouvy v tříleté, popř. dvouleté, záruční době pro opakované vady díla platně odstoupili. Okolnost, že po odstoupení byly vady díla odstraněny, nemá na zánik smlouvy žádný vliv. Výši bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovaným odstoupením od smlouvy, soud prvního stupně určil jako rozdíl mezi částkou 382.494,- Kč, určenou posudkem znalkyně Libuše Hrochové ze dne 4. 1. 2011 ve spojení s dodatkem č. 1 ze dne 31. 1. 2011, a částkou 311.724,- Kč představující žalovanými zaplacenou cenu díla. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. června 2012, č. j. 20 Co 328/2012-301, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Zdůraznil, že soud prvního stupně – vázán právním názorem odvolacího soudu – přijal správný závěr, že účastníci uzavřeli ústně smlouvu o dílo, od níž žalovaní pro vady díla následně odstoupili. Korigoval jeho názor, že právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení plyne z § 451 obč. zák., neboť se vypořádání vztahu mezi účastníky řídí ustanovením § 457 obč. zák.; odstoupením od smlouvy si totiž musí navzájem vydat plnění, která podle takové smlouvy získali. Žalobce tak má povinnost vrátit žalovaným zaplacenou cenu díla a naopak má právo, aby mu žalovaní vydali předmět díla (tj. tepelné čerpadlo). Nemůže však uplatňovat požadavek na doplacení ceny díla ani právo na zaplacení ekvivalentní částky z titulu bezdůvodného obohacení. Jako obiter dictum odvolací soud dodal, že právo na zaplacení ceny díla žalobci nenáleží ani bylo-li by odstoupení od smlouvy neplatné. V takovém případě by stále platila ústní smlouva včetně původního cenového rozpočtu. Jakákoli změna rozsahu prací mající vliv na zvýšení ceny díla by musela být podle § 635 odst. 1 obč. zák. objednatelem písemně schválena nebo objednána, což se v souzené věci nestalo, a pokud takové práce byly provedeny, nemá žalobce právo na jejich zaplacení. V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) spojuje se zněním § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., jelikož má zato, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prosazuje názor, že účastníci uzavřeli platně písemnou smlouvu o dílo podle obchodního zákoníku, kterou za žalované podepsal jejich otec Ing. J. L. na základě zmocnění. Předmětem plnění žalobce podle původní smlouvy nebylo provedení vrtu do země ani výměna pojistné skříně na hlavním přívodu do domu, úprava domovního elektrorozvaděče podle požadavku dodavatele elektřiny a dodávka tzv. hlídače sledu fází. Tzv. stavební připravenost si měli objednatelé (žalovaní) zajistit na vlastní náklady sami podle plánů dodaných zhotovitelem (žalobcem), přičemž cena díla nebyla o tyto náklady snížena. Cenový rozpočet na částku 311.724,- Kč včetně DPH, podepsaný otcem žalovaných neobsahuje ujednání, že by měl žalobce pro žalované provést jako součást díla vrt studny. Soudy pominuly, že dohodou došlo k rozšíření předmětu díla a tím i ke zvýšení původní ceny. Odvolacímu soudu (potažmo soudu prvního stupně) dovolatel vytýká, že nezjišťoval důvodnost odstoupení žalovaných od smlouvy o dílo, tj. zda se na něm opakovaně projevily vady se zřetelem k tomu, že v okamžiku místního šetření dílo žádné vady nevykazovalo. Přestože souhlasí s tím, že v případě zrušené či neplatné smlouvy se vypořádání provede podle zásad uvedených v § 457 obč. zák., není srozuměn se způsobem, jakým se s touto otázkou vypořádaly soud