33 Cdo 282/2016 — Nejvyšší soud

33 Cdo 282/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 8. 2017 Spisová značka:33 Cdo 282/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.282.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o úvěru Smlouva spotřebitelská Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 243d písm. b) o. s. ř. § 37 odst. 1 obč. zák. § 55 obč. zák. § 56 obč. zák. § 499 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 282/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Hypoteční banky, a. s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, identifikační číslo 135 84 324, zastoupené JUDr. Jaroslavem Hrouzkem, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Panská 6, proti žalovaným 1/ Ing. M. Z. a 2/ Mgr. J. Z., zastoupeným Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Brno, Kotlářská 51a, o zaplacení 23.952 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 139/2013, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2015, č. j. 95 Co 46/2015-159, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2015, č. j. 95 Co 46/2015-159, v potvrzujícím výroku o věci samé se mění takto: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 9. 2014, č. j. 7 C 139/2013-134, ve výroku, jímž byla uložena žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 23.952 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 23.952 Kč od 10. 7. 2013 do zaplacení, a žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 23.952 Kč za dobu od 1. 2. 2013 do 9. 7. 2013, se mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2015, č. j. 95 Co 46/2015-159, ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 9. 2014, č. j. 7 C 139/2013-134, ve výroku o náhradě nákladů řízení se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 8. 2015, č. j. 95 Co 46/2015-159, potvrdil rozsudek ze dne 17. 9. 2014, č. j. 7 C 139/2013-134, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 23.952 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu věci, podle něhož účastníci řízení uzavřeli dne 18. 6. 2012 písemnou smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru (dále jen „smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným 1.497.000 Kč za účelem vypořádání úvěru na investice do nemovitosti. Součástí smlouvy byly připojené obchodní podmínky (dále jen „OP“), s nimiž se žalovaní, jak ve smlouvě potvrdili, seznámili, s jejich zněním souhlasili a převzali je (čl. VIII. odst. 8 smlouvy). V čl. VIII. odst. 1 smlouvy se žalovaní zavázali uhradit žalobkyni za zpracování úvěru, za další služby spojené s úvěrem a jeho správou, jakož i za ostatní služby poskytované žalobkyní poplatky ve výši podle sazebníku poplatků a odměn za poskytování peněžních a obchodních služeb vydaného Československou obchodní bankou, a. s. (dále jen „sazebník“), a to i v případě, že nedojde k čerpání úvěru. Zároveň vyslovili souhlas s tím, že žalobkyně je oprávněna v průběhu trvání smlouvy sazebník měnit, a zavázali se s obsahem změn vždy seznámit s tím, že změna sazebníku se jim oznámí na výpise z účtu nebo jiným vhodným způsobem. Smlouva obsahuje ujednání, že obě smluvní strany jsou oprávněny vypovědět smlouvu bez uvedení důvodů před zahájením čerpání úvěru v jednoměsíční výpovědní lhůtě, která začne běžet od doručení výpovědi druhé straně, s tím, že v takovém případě jsou žalovaní povinni uhradit žalobkyni do 10 pracovních dnů od zániku smlouvy veškeré dlužné částky z ní vyplývající. Vypoví-li smlouvu žalovaní, je žalobkyně oprávněna požadovat po nich poplatek za nedočerpání úvěru podle sazebníku, jehož výši jim sdělí v oznámení. Podle sazebníku platného od 1. 5. 2012, na něhož odkazují i OP, v případě nedočerpání více než 20 % z dohodnuté výše hypotečního úvěru nebo částky nad 1.000.000 Kč činí poplatek 5 % z nevyčerpané části úvěru. Takto stanovená výše poplatku se za dobu trvání úvěrového vztahu nezměnila. Listinou doručenou žalobkyni dne 16. 10. 2012 žalovaní smlouvu bez uvedení důvodu vypověděli. Žalobkyně v přípisu ze dne 18. 10. 2012 žalované vyzvala k úhradě poplatku ve výši 74.850 Kč do 1. 11. 2012 a v přípisu ze dne 15. 11. 2012 jim sdělila, že k jejich žádosti poplatek snížila na 23.952 Kč. Dne 19. 11. 2012 bylo žalobkyni doručeno oznámení žalovaných, že od smlouvy odstupují s odůvodněním, že jde o smlouvu spotřebitelskou, která byla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání žalobkyně, a že jim svědčí právo od smlouvy odstoupit do jednoho roku od jejího uzavření, neboť je žalobkyně neupozornila na právo odstoupit od smlouvy při jejím uzavření. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „obch. zák.“ (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.); právní vztah založený touto smlouvou zanikl výpovědí žalovaných ke dni 16. 11. 2012 uplynutím výpovědní lhůty, tj. způsobem ve smlouvě sjednaným. Jestliže žalovaní projevili vůli od smlouvy odstoupit až 19. 11. 2012, nemohl mít tento právní úkon žádné právní účinky. Za této situace považoval odvolací soud z hlediska právního posouzení věci bez významu zabývat se otázkami, zda byla smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání žalobkyně a zda žalovaní od smlouvy odstoupili platně. Žalobkyni v souladu s ujednáním v čl. VIII. odst. 1 smlouvy vzniklo právo na poplatek za nevyčerpání úvěru (dále též „poplatek“), které smluvní strany sjednaly v úvěrové smlouvě, a pokud jde o jeho (konkrétní) výši, výslovně odkázaly na sazebník. Oproti soudu prvního stupně, který dovodil, že poplatek je účastníky sjednanou sankcí pro případ, že žalovaní nesplní svoji smluvní povinnost čerpat úvěr v dohodnuté výši, odvolací soud vyslovil právní názor, že „právní základ poplatku je dán § 499 obch. zák.“ a že právní úvahy žalovaných, kteří jej srovnávají se smluvní pokutou, a nepřímo připouštějí jeho moderaci (§ 301 obch. zák.), nemají v právním řádu oporu. Odkaz žalovaných na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, považoval za nepřiléhavý, neboť v posuzované věci se jedná o skutkově odlišný případ. V dalším přisvědčil soudu prvního stupně, že ujednání o poplatku pro případ výpovědi smlouvy není neplatné. Poplatek (jeho existence) byl sjednán přímo ve smlouvě, která obsahuje výslovný odkaz na sazebník spolu se závazkem žalovaných se s ním v případě jeho změn seznámit, přičemž ve smlouvě se výslovně uvádí, že poplatek podle sazebníku náleží žalobkyni i v případě nevyčerpání úvěru. Podle názoru odvolacího soudu poplatek nemá povahu nečekaného či překvapivého smluvního ujednání. Jeho výši, která byla určena již v době uzavření smlouvy odkazem na sazebník (5 % z nedočerpané částky úvěru), neshledal nepřiměřenou. Žalovaní, coby vysokoškolsky vzdělané osoby, u nichž lze oprávněně očekávat „rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností“ (§ 4 odst. 1, § 3030 zákona č. 89/2012 Sb.), nemohli být jeho výší překvapeni. Současně zdůraznil, že ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele, nemají a nesmí sloužit k tomu, aby se spotřebitel mohl následně vyvázat ze smluvního vztahu, který měl příležitost dostatečně promyslet (tak jako tomu bylo v tomto případě). Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. spojují s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení níže uvedených otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. 1/ Zda jim - spotřebitelům - vzniklo právo od smlouvy odstoupit ve smyslu § 57 odst. 3 obč. zák., i když právní vztah ze smlouvy již dříve zanikl výpovědí. 2/ Zda jim vznikla povinnost zaplatit žalobkyni poplatek podle sazebníku za nečerpání úvěru. Mají výhradu k závěru, že poplatek byl „dostatečně stanoven v sazebníku bez ohledu na to, že jim (spotřebitelům) nebyl předložen a že se s ním před uzavřením smlouvy neměli možnost seznámit.“ Smlouva obsahuje pouze jejich prohlášení o seznámení se s OP. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 zdůrazňují, že u spotřebitelských smluv je nepřípustné, aby mim