33 Cdo 2958/2011 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2958/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2013 Spisová značka:33 Cdo 2958/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2958.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 241a odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2958/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) L. C., a b) V. C., zastoupených JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zámecké 7, proti žalovanému P. S., zastoupenému JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404, o vypořádání majetku zaniklého sdružení, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 539/2009, o dovoláních žalobců a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2010, č. j. 30 Co 309/2010-715, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 6. dubna 2007, č. j. 14 C 287/2003-391, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 11. ledna 2008, č. j. 11 C 287/2003-440, rozhodl o vypořádání majetku rozpuštěného sdružení účastníků tak, že do společného jmění žalobců přikázal specifikované nemovitosti, k nimž zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků, a dále do společného jmění žalobců přikázal i specifikované movité věci, zůstatky na účtech, pohledávky a závazky; žalovanému pak byly přikázány specifikované movité věci a závazky (výroky I. a II.). Žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 220.292,- Kč (výrok III.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV., V. a VI.) a do společného jmění žalobců přikázal blíže označenou garáž (výrok VII.). Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. ledna 2009, č. j. 30 Co 104/2008-578, ve znění opravného usnesení ze dne 30. září 2009, č. j. 30 Co 104/2008-632, 30 Co 105/2008, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, s upřesněním označení vypořádávaných nemovitostí, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a o náhradě nákladů řízení státu. Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 8. prosince 2009, č. j. 28 Cdo 4771/2009-643, řízení o dovolání žalobců zastavil, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že v podílovém spoluvlastnictví účastníků sdružení jsou nejen věci nemovité, ale i jiné věci určené podle druhu a peníze, které účastníci poskytli ze svých výlučných prostředků pro činnost sdružení (§ 833 obč. zák.), a majetek získaný při výkonu společné činnosti (§ 834 obč. zák.); po zániku sdružení se nelze vrácení peněz a jiných druhově určených věcí domáhat z titulu vlastnického práva, nýbrž pouze v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 19. února 2010, č. j. 18 C 539/2009-660, ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků ke specifikovaným věcem nemovitým a movitým a k právům a majetkovým hodnotám, ve výroku II. přikázal do společného jmění žalobců zde uvedené věci nemovité a movité, zůstatky na účtech a pohledávky s uvedením vypořádacích hodnot, ve výroku III. přikázal do společného jmění žalobců zde označené závazky, ve výroku IV. přikázal žalovanému specifikovanou věc s vypořádací hodnotou, výrokem V. přikázal žalovanému zde uvedené závazky, ve výroku VI. uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému společně a nerozdílně „vypořádací podíl ve výši 337.028,75 Kč s tím, že na tuto částku se započítává částka 220.292 Kč, kterou před vyhlášením tohoto rozsudku již žalobci zaplatili žalovanému za účelem jejich vypořádání. Nedoplatek vypořádacího podílu je tak ve výši 116.736,75 Kč a žalobci jsou povinni jej zaplatit žalovanému společně a nerozdílně do jednoho měsíce od právní moci rozsudku“; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky VII., VIII. a IX.). K odvolání obou účastníků odvolací soud rozsudkem ze dne 19. listopadu 2010, č. j. 30 Co 309/2010-715, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku VI. tak, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému vypořádací podíl ve výši 337.028,75 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok I.); jinak jej ve výrocích I., II., III., IV., V. a VII. potvrdil ve správném znění, že do výroku I. v prvním odstavci první větě se před tečku za větou vkládá „... to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav“ (výrok IV.). Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II., III. a V.). Proti rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání obě účastnické strany. Žalobci opírají přípustnost dovolání o § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a avizují uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýkají, že při vypořádání podílového spoluvlastnictví k věcem ze zaniklého sdružení vycházel bez dalšího z úvahy, že všechny věci, které byly předmětem vypořádání, patří do společného jmění manželů (žalobců). Mají za to, že ty z věcí, které byly pořízené do 31. 7. 1998 a staly se předmětem vypořádání, byly ve výlučném vlastnictví žalobce, neboť sloužily výhradně k výkonu jeho povolání. Jestliže takové věci do účinnosti novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 91/98 Sb. (31. 7. 1998) netvořily součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů, pak ani poté se nestaly součástí společného jmění manželů. Namítají, že odvolací soud (a před ním soud prvního stupně) vyšel z nesprávně zjištěných aktiv a pasiv sdružení ke dni jeho zániku, neboť nezohlednil blíže označené vklady žalobce; jeho skutkové závěry jsou chybné, jestliže je čerpal ze znaleckých posudků Ing. K. a revizního znaleckého posudku VOX CONSULT s. r. o., místo toho, aby vyšel z objektivních důkazů - z příjmových dokladů a výpisů z účtu. Nesouhlasí ani se závěrem o nevěrohodnosti výpovědi svědka V., který potvrzoval jejich tvrzení, že žalovaný si zásoby sdružení odvezl. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání z § 237 odst. 1 písm. a/ a c/ o. s. ř., konkrétně napadá rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I. (o věci samé) a III. (o nákladech řízení státu), dále v části výroku IV. (o věci samé), jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. ohledně zboží v hodnotě 318.426,- Kč, ve výroku III. ohledně závazku vůči S. J. ve výši 80.000,- Kč, nedoplatku na pojistném za automobil ve výši 10.995,- Kč a ve výroku V. ohledně závazku ve výši 13.457,- Kč vůči panu H. Ohlásil použití dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Předně má zato, že soud měl zrušit podílové spoluvlastnictví nejen k aktivům, ale i k pasivům, které vznikly během existence sdružení. Namítá, že odvolací soud stanovil v rozporu s provedeným dokazováním rozsah majetku, který měl být vypořádán, a že ocenění položek - zboží v hodnotě 318.426,- Kč, závazek vůči Sylvii Jiránkové ve výši 80.000,- Kč, nedoplatek na pojistném za Citroen Jumper a závazek ve výši 13.457,- Kč vůči panu H. - nemá oporu v provedeném dokazování. Odvolacímu soudu vytýká, že převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, který provedené důkazy hodnotil v rozporu s § 132 o. s. ř.; při určení rozsahu majetku sdružení čerpal zjištění ze znaleckého posudku Ing. K. a nevzal v potaz revizní znalecký posudek, který závěry znalkyně Ing. K. zpochybnil, přihlížel k nevěrohodným účetním dokladům a pominul důkazy prokazující rozsah majetku sdružení. Je přesvědčen, že žalobce neprokázal, zda a jaký majetek v podobě zásob vložil do sdružení; zápisy o inventuře, které nepodepsal, považuje za nevěrohodné, závěr, že žalobce vložil do sdružení zásoby v hodnotě 432.466,- Kč, je nepodložený. Výše vkladů učiněných účastníky byla zjištěna z neprůkazných účetních operací zaznamenaných v účetnictví, k nimž neměl na rozdíl od žalobce přístup. Z blíže rozvedených důvodů polemizuje s vyhodnocením listinných důkazů (inventurního soupisu zásob a zápisu o inventuře bez položkového rozpisu zásob) soudy a s jejich závěrem o zásobách v hodnotě 318.426,- Kč, ačkoli mělo být vypořádáno zboží v hodnotě 813.871,- Kč. Žalovaný rovněž zpochybňuje zjištění, že dcera žalobců S. J. poskytla sdružení půjčku 80.000,- Kč. Není srozuměn s tím, že k jeho tíži jde nedoplatek na pojistném ve výši 10.995,- Kč, vzniklý tím, že žalobce