33 Cdo 3163/2008 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3163/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2009 Spisová značka:33 Cdo 3163/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3163.2008.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3163/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně K. J. s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalované I. P., zastoupené  advokátem, o zaplacení 130.304,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 268/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 3. 2008, č.j. 19 Co 1498/2007-164, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.127,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám  advokáta. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 3. 2007, č.j. 18 C 268/2006-89, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř). V rámci k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolatelka namítá, že smlouva o dílo (její zvláštní typ smlouva o úpravě a opravě věci), kterou účastnice uzavřely, je neplatná buď absolutně pro neurčitost a nesrozumitelnost (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), anebo relativně s ohledem na dovolání se neplatnosti žalovanou (§ 49a obč. zák.), a to proto, že v zakázkovém listě je materiál, z něhož měl být obklad hrobky zhotoven, uveden pouze jako L. V. bez označení barevného provedení vzorkovým nebo číselným kódem, čímž byla žalovaná uvedena v omyl, neboť od počátku neznala barvu tohoto kamene. Tyto námitky k závěru o přípustnosti dovolání nevedou. Dovolatelka totiž vychází z předpokladu, že účastnice uzavřely smlouvu v písemné formě, a sice v podobě zakázkového listu. Na takovém právním závěru však rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Naopak odvolací soud právní posouzení dovoláním nastolené otázky postavil na úsudku, že účastnice uzavřely smlouvu ústně a zakázkový list je pouze písemným potvrzením o převzetí objednávky, které je zhotovitel povinen vydat, nejde-li o provedení díla na počkání. Obsah ústně uzavřené smlouvy pak odvolací soud zkoumal a zjistil, že žalovaná si druh kamene vybrala tak, že na dvoře ukázala na kámen, který žalobkyni dodává výlučně společnost B. – H., a. s. a obchodně je označen jako L. V.; odvolací soud také uzavřel, že nebylo prokázáno, že si žalovaná vymínila, aby převažovalo modré zabarvení živce. Z těchto (skutkových) zjištění pak odvolací soud při posouzení (právní) otázky určitosti smlouvy co do identifikace materiálu, z něhož má být objednávané dílo zhotoveno, vycházel, a namítá-li dovolatelka, že předmět smlouvy byl v tomto směru vymezen nesrozumitelně a neurčitě, či že byla uvedena v omyl, vychází její kritika právního posouzení z předpokladu jiného skutkového stavu (že materiál byl při sjednávání smlouvy dohodnut pouze slovně jako L. V. a že žalovaná požadovala modré zabarvení kamene). Právní oponentura založená na námitkách, jež vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., k závěru o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vést nemůže, neboť dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, takové dovolání (úspěšně) odůvodnit nelze. Námitka, že žalobkyně žalovanou neupozornila, že žula L. V. existuje v různých barevných provedeních, vystihuje rovněž dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., takže ani právní závěr, který z těchto námitek dovolatelka vyvozuje (že žalobkyně porušila informační povinnost uvedenou v § 9 a § 10 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů), není při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. významný. Dovolání proti nákladovým výrokům není objektivně přípustné, a to bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4). Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 bod 4., odst. 3, 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 7.370,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.457,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 25. listopadu 2009 JUDr. Pavel Krbek, v.r. předseda senátu