33 Cdo 3441/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3441/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2024 Spisová značka:33 Cdo 3441/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3441.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení před soudem Rozsudek pro uznání Asistent soudce Námitky Procesní nástupnictví Vady řízení Příslušnost soudu věcná Vázanost rozhodnutím soudu Dotčené předpisy:§ 114b odst. 1,5 o. s. ř. § 167 odst. 2 o. s. ř. § 161 o. s. ř. § 36a odst. 4,5 předpisu č. 6/2002 Sb. § 107a odst. 1,3,4 o. s. ř. § 9 odst. 2 písm. o) o. s. ř. § 104a odst. 7 o. s. ř. § 5 odst. 5 předpisu č. 131/2002 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3441/2023-460 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce Fyzikálního ústavu AV ČR, v. v. i., se sídlem v Praze 8, Na Slovance 1999/2 (identifikační číslo 683 78 271), zastoupeného JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, a žalobkyně Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21 (identifikační číslo 471 16 617), zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované Bogle Architects s. r. o., se sídlem v Praze 1, Revoluční 724/7 (identifikační číslo 248 18 321), zastoupené Mgr. Evou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, o 28.093.931,69 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 48/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č. j. 4 Cmo 18/2022-338, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 664,40 Kč k rukám JUDr. Pavla Fráni, Ph.D., advokáta. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 67 469,60 Kč k rukám JUDr. Jiřího Hartmanna, advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobou z 30. 11. 2018 se žalobce po žalované a dalších právnických osobách – Metrostavu a. s., se sídlem v Praze 8, Koželužská 2450/4 (identifikační číslo 000 14 915), VCES a. s., se sídlem v Praze 9, Českomoravská 2420/15 (identifikační číslo 267 46 573), a OHLA ŽS, a.s., se sídlem v Brně, Tuřanka 1554/115b (identifikační číslo 463 42 796) – domáhal zaplacení 28 093 931,69 Kč s příslušenstvím s tím, že mají plnit společně a nerozdílně. Společnosti Metrostav, VCES a OHLA jako sdružení v pozici zhotovitele porušily povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo z 16. 5. 2013 tím, že navrhly a následně realizovaly změnu podlahových konstrukcí stavby, kterou při výkonu autorského dozoru schválila žalovaná, čímž došlo k nedodržení vibrační stability (odolnosti) výzkumných budov jako jednoho z nutných požadavků díla. Konstrukce objektů s ohledem na povahu experimentů musela vykazovat extrémní tuhost a minimální dynamickou odezvu na veškeré vnější i vnitřní podněty. Žalovaná uzavřela 12. 10. 2009 s žalobcem smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly odborné, administrativní a organizační činnosti potřebné ke zhotovení projektové dokumentace II. etapy stavby Mezinárodního výzkumného laserového centra ELI v Dolních Břežanech. Současně vykonávala autorský dozor, vyjadřovala se ke změnám díla, posuzovala, zda navrhované změny v průběhu realizace nemohou mít negativní dopad na rozsah, užitné vlastnosti, funkci a kvalitu díla. Schválením změny podlahových konstrukcí stavby, která nezohlednila stanovený způsob využití výzkumné budovy s ohledem na stavebně technické a užitné vlastnosti materiálů a technologické procesy, žalovaná porušila povinnost postupovat na vysoké odborné a profesní úrovni a s odbornou péčí. Žalovaná částka představuje náklady, které žalobce vynaložil na úpravu stavby. Usnesením ze dne 23. 11. 2020, č. j. 1 Cm 48/2018-186, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, č. j. 4 Cmo 201/2020-209, Městský soud v Praze vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo v části žaloby o 27 843 275 Kč vstoupila do řízení žalobkyně, která v uvedené výši vyplatila žalobci pojistné plnění. Městský soud v Praze částečným rozsudkem pro uznání ze dne 30. 9. 2021, č. j. 1 Cm 48/2018-224, zamítl námitku žalované o nedostatku místní příslušnosti (výrok I), žalované uložil zaplatit žalobci 250 656,69 Kč s 9 % úroky z prodlení od 30. 11. 2018 do zaplacení a žalobkyni 27 843 275 Kč s 9 % úroky z prodlení od 30. 11. 2018 do zaplacení (výroky II, III) a žalobcům přiznal na náhradě nákladů řízení 15 550,24 Kč, resp. 1 727 341,26 Kč (výroky IV, V). Rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. 4 Cmo 18/2022-338, Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II, III, IV a V potvrdil a žalované uložil zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci 58 322 Kč a žalobkyni 404 817,60 Kč. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že předpoklady vydání tzv. kvalifikované výzvy byly splněny (§ 114b občanského soudního řádu). Šlo o skutkově i právně složitou věc, kde bylo lze předpokládat množství odlišných tvrzení účastníků, a bez znalosti stanoviska žalované o tom, jaké skutečnosti jsou sporné, by nebylo možné připravit jednání s cílem o věci meritorně rozhodnout (§ 114a odst. 1 občanského soudního řádu). S odkazy na judikaturu dovolacího soudu zdůraznil, že odůvodnění, jehož absenci žalovaná namítala, usnesení podle § 114b občanského soudního řádu obsahovat nemuselo a poučení shledal dostatečným. Lhůta pro vyjádření k žalobě běží – ve shodě s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1622/2021 – od doručení usnesení. Odvolací soud se vypořádal také s námitkami ohledně oprávnění asistenta soudce vydat kvalifikovanou výzvu, s účelovou námitkou uplatněnou čtyři roky po zahájení řízení a rok po rozhodnutí soudu prvního stupně o porušení kolovacího systému přidělování věcí do soudních oddělení a s otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně. K námitce nedostatku věcné příslušnosti odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4123/2014, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 95/2018, podle kterého jsou účastníci i soudy vázáni již učiněným rozhodnutím o věcné příslušnosti. Dovolání, jímž žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalobce i žalobkyně se ve vyjádřeních s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnily. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Z obsahu spisu se podává, že usnesením ze dne 31. 1. 2019, č. j. 1 Cm 48/2018-37, Městský soud v Praze uložil žalované, aby se ve věci do třiceti dnů ode dne jeho doručení písemně vyjádřila. Pokud nárok žalobou uplatněný neuzná, nechť vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a označí důkazy k prokázání svých tvrzení, „a to tak, aby bylo zřejmé, k prokázání které konkrétní právně významné skutečnosti má být ten který důkaz proveden“. Listinné důkazy, jichž se dovolá, má k vyjádření připojit. Pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří nebo ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává; v takovém případě rozhodne soud ve věci rozsudkem pro uznání (§ 114b odst. 5, 153a odst. 3 občanského soudního řádu). Byla poučena jednak o tom, že proti usnesení není přípustné odvolání a dále o tom, že proti usnesení, které vydala Mgr. Miriam Molnáryová, asistentka soudkyně JUDr. Gabriely Kučerové, lze podat do patnácti dnů ode dne jeho doručení námitky. Žaloba byla k písemnému vyhotovení usnesení připojena. Usnesení bylo doručeno do datové schránky žalované 8. 2. 2019; námitky proti usnesení žalovaná nepodala. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila a ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom zabránil. Dne 18. 3. 2019 byla Městskému soudu v Praze doručen