33 Cdo 348/2009 — Nejvyšší soud

33 Cdo 348/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2011 Spisová značka:33 Cdo 348/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.348.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:čl. 241a odst. 3 o. s. ř. čl. 132 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 9. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 348/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. N., zastoupeného JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Svitavská 1, proti žalovanému P. S., s místem podnikání v Blansku, Zborovecká 58, zastoupenému JUDr. Pavlem Ryšem, advokátem se sídlem v Blansku, Mahenova 13, o vzájemné vrácení plnění ze zrušené smlouvy, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 7 C 1073/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 2008, č. j. 37 Co 285/2005-110, ve znění opravného usnesení ze dne 16. září 2008, č. j. 37 Co 285/2005-113, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 2008, č. j. 37 Co 285/2005-110, ve znění opravného usnesení ze dne 16. září 2008, č. j. 37 Co 285/2005-113, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Blansku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. března 2005, č. j. 7 C 1073/2002-52, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 37.467,- Kč proti povinnosti žalobce vydat žalovanému monitor 15“ AOC 5 Glr, OSD, digit., klávesnici CZ/US Mitsumi, myš Genius MousePal a podložku pod myš podle dodacího listu č. 97082101 ze dne 21. 8. 1997, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce si u žalovaného dne 19. 8. 1997 objednal počítačovou sestavu sestávající ze základové desky Octek Rhino 9 HX, s 256 kB Cache, PCI, MMX, procesoru AMD K5-PR 133 MHz, s aktivním chladičem CPU, RAM 2x8 MB EDO, pevného disku Western Digital 1.6 GB, IDE, grafické karty ATI Videoboost, VGA, 2 MB, PCI, disketové jednotky FDD 3,5“ – 1,44 MB Mitsumi, jednotky CD-ROM Wearnes, IDE, 12 rychlostní, skříně Minitower CAT 355, displ., zvukové karty Pine Mega Wave 3D, 16bit, stereo, chip Yamaha (dále v tomto rozsahu jen „počítač“ nebo „PC“), monitoru AOC, 15“, 5 Glr, OSD, digit., klávesnice Mitsumi CZ/US, myše Genius MousePal, za cenu 37.476,- Kč s 22% DPH. Zdarma měl žalobce obdržet software – AVG 4 OEM a podložku pod myš. Objednaná počítačová sestava byla žalobci dodána dne 21. 8. 1997. Záruční doba byla podle dodacího listu č. 97082101 ze dne 21. 8. 1997 sjednána na dva roky. Podle potvrzení o „převzetí zařízení na dílenskou opravu“ ze dne 2. 10. 1997, ze dne 9. 4. 1998 a ze dne 7. 10. 1999 byla počítačová sestava v rámci záruční reklamace předána žalovanému. Podle listiny ze dne 19. 5. 1998 označené za „záruční opravu“ byla vyměněna základová deska Octeck Rh9 HX za výrobek Matsonic VX 256 kB Cache. V důsledku vad sestavy žalobce dopisem ze dne 9. 10. 1999 od smlouvy odstoupil a požadoval vrácení jím zaplacené ceny. Tento krok odůvodnil tím, že na sestavě se vyskytly čtyři vady, v prvních třech případech šlo o „zaseknutí“ počítače, kdy následně jej nebylo možno ovládat a musel být proto restartován, a po poslední záruční opravě není možné počítač uvést do provozu. Žalovaný odmítl uznat důvody odstoupení od smlouvy, neboť „nebyly dodrženy Všeobecné záruční podmínky“, a naopak žalobce dopisem ze dne 17. 11. 1999 vyzval k odvozu počítače z jeho provozovny. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že do počítače nebyl instalován žádný jiný software než ten, který byl dodán žalovaným. Žalovaný nezpochybňoval, že počítač mimo periferie byl žalobcem reklamován ve čtyřech případech. Po první záruční opravě byl počítač žalobci vrácen bez bližšího odůvodnění s tím, že je opraven, ve druhém případě s tím, že byl vyměněn ventilátor a potřetí, kdy se závada projevila při předávání PC k opravě, byla vyměněna základová deska. Soud prvního stupně neuvěřil tvrzení, že do počítače bylo zasahováno, neboť došlo k porušení záručních plomb. Tato skutečnost, podávající se ze svědecké výpovědi P. B., zaměstnance žalovaného, by nepochybně byla zachycena v protokolu o předání počítače do záruční opravy (potvrzení o převzetí zařízení na dílenskou opravu), což se ani v jednom z případů předání PC do opravy nestalo; tytéž listiny neobsahují ani záznam o tom, že se žalobcem popsaná vada při předání PC k opravě neprojevila. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně - odkazuje na § 612, § 620 odst. 3 a § 623 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – uzavřel, že se na počítači v průběhu dvouleté záruční doby projevila třikrát stejná závada spočívající v jeho „zatuhnutí“, pro které se počítač stal neovladatelným a vyžadoval restart (tj. vypnutí a jeho opětovné zapnutí). Žalobci tak náleží právo na odstoupení od smlouvy jako v případě neodstranitelné vady. Zrušením smlouvy, k němuž došlo dopisem žalobce ze dne 9. 10. 1999, vznikla jejím účastníkům vzájemná restituční povinnost podle § 457 obč. zák. Žalobce tuto povinnost již zčásti splnil, žalovaný nikoli, a proto je povinen zaplatit žalobci celou původní cenu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. září 2008, č. j. 37 Co 285/2005-110, ve znění opravného usnesení ze dne 16. září 2008, č. j. 37 Co 285/2005-113, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Se zřetelem k námitce žalovaného, že porucha počítače nebyla prokázána, odvolací soud poučil žalobce podle § 118 odst. 3 o. s. ř., že neprokázal „důvody a příčiny závad na předmětném počítači“ a o následcích neunesení důkazního břemene. Ze znaleckého posudku Ing. D. K., znalce z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika se specializací – software a hardware, pak vzal za prokázané, že předložený počítač je provozuschopný, že po dobu 5 dnů znaleckého zkoumání byl zapínán a ponecháván spuštěný, přičemž ani v jednom případě nedošlo k jeho „zatuhnutí“, tj. stavu, kdy jej nebylo možno ovládat do okamžiku restartu, a neprojevila se na něm ani jiná vada. Znalec uvedl, že tzv. zasekávání může mít svou příčinu jak v používaném softwaru, tak osazeném hardwaru. Za účelem vyloučení sofwarových příčin (tj. zavirování počítače nebo neodbornou manipulaci v minulosti) byl pevný disk počítače zformátován a programy do něj opětovně (znovu) nainstalovány. Jedinou nefungující součástí byla disketová jednotka, u které znalec vyloučil, že by mohla být příčinou zatuhnutí. Jelikož v dodacím listu a faktuře ze dne 21. 8. 1997 nebyly jednotlivé součástky identifikovány výrobními čísly, musel ovšem znalec předpokládat, že „komponenty počítače předložené žalovaným jsou typově shodné s tím, co bylo předmětem kupní smlouvy mezi účastníky ze dne 21. 8. 1997“. Odvolací soud tak na základě tohoto důkazu uzavřel, že žalobce neprokázal, že zakoupený počítač měl vady, jež by se projevily v záruční době, a které byly příčinou jeho zasekávání, popř. nemožnosti jeho uvedení do provozu. Žalobce nebyl proto oprávněn od smlouvy odstoupit. V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) opírá o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolacímu soudu prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Cituje § 213 o. s. ř., má zato, že odvolací soud sice není vázán skutkovým stavem, tak jak jej zjistil soud prvního stupně, je však povinen vždy zopakovat dosud provedené důkazy, dospěje-li k závěru, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. Vzal-li soud prvního stupně za prokázané, že se na PC v záruční době opakovaně projevila stejná závada, a odvolací soud - bez zopakování dokazování - dospěl oproti tomu k závěru, že žalobce neprokázal důvody a příčiny závad na předmětném počítači, neboť nepřihlédl k obsahu listin (k objednávce počítače BMS, faktuře č. 97082101 ze dne 21. 8. 1997, ke všeobecným záručním podmínkám žalovaného, k záznamům o převzetí zařízení na dílenskou záruční opravu ze dne 2. 10. 1997, ze dne 9. 4. 1997 a ze dne 7. 10. 1997, k potvrzení ze dne 19. 5. 1998), k výpovědi svědků P. N. a F. M., jakož i k výpovědím účastníků řízení, zatížil tak řízení vadou podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Podle dovolatele odvolací soud vyšel z nesprávného skutkové