33 Cdo 3487/2015 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3487/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 9. 2016 Spisová značka:33 Cdo 3487/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.3487.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 622 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 619 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 11. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3487/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Janem Balciarem, advokátem se sídlem Praha 7, U Studánky 250/3, proti žalované WELFARE SERVICE s. r. o. se sídlem Praha 3, Žižkov, Řehořova 1003/34, identifikační číslo osoby: 247 25 871, zastoupené Mgr. Michaelou Bartošovou, advokátkou se sídlem Kolín, Kutnohorská 43, o zaplacení částky 155.600 Kč s příslušenstvím oproti vydání automobilu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 18/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. 29 Co 491/2014-80, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. 29 Co 491/2014-80, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 6. 8. 2014, č. j. 14 C 18/2013-55, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 9. 2014, č. j. 14 C 18/2013-69, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 155.600 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05 % p. a. ode dne 16. 1. 2013 do zaplacení oproti vydání vozidla Kia Sportage, reg. zn. 4C57449, VIN č. KNEJE55185K050440, a to do 15dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.). Soud prvního stupně zjistil, že předmětem podnikání žalované je prodej nových a ojetých automobilů. Dne 10. 7. 2012 žalobce uzavřel jako kupující se žalovanou jako prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k ojetému automobilu Kia Sportage, reg. zn. 4C57449, VIN č. KNEJE55185K050440 (dále jen „automobil“) za kupní cenu 152.000 Kč. Po převzetí automobilu žalobce u něho objevil závady spočívající v nefunkčním topení a klimatizaci a blíže neurčené vadě airbagu. Znalec Martin Kapeš, jmenovaný pro obor ekonomie a strojírenství, odvětví ceny a odhady se specializací posuzování technického stavu a odhady motorových vozidel, vypracoval z pověření žalobce znalecký posudek k posouzení technického stavu automobilu. Na základě jeho prohlídky, zkušební jízdy a provedené diagnostiky znalec zjistil, že airbag spolujezdce byl vystřelený, přičemž s jeho záslepkou bylo manipulováno, nerozsvěcovala se kontrolka indikace, která byla zcela nefunkční, brzdy nevykazovaly dostatečnou účinnost, klimatizace a ventilátor byly nefunkční a nefungovalo ani standardní topení. Ostatní funkce vozidla byly v normě. Za vypracovaný znalecký posudek žalobce zaplatil 3.600 Kč. Dopisem ze dne 20. 12. 2012 doručeným žalované dne 3. 1. 2013 žalobce od kupní smlouvy odstoupil pro větší počet vad automobilu, a to nefunkčnost airbagu a snížený účinek brzd, jež označil za vady nebezpečné, a dále nefungující topení a klimatizace, pro něž nemůže automobil řádně užívat. Soud prvního stupně posoudil zjištěný skutkový stav věci podle § 622 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“); dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Protože žalobce vytkl vady žalované v šestiměsíční lhůtě od převzetí automobilu ve smyslu § 616 odst. 4 obč. zák., lze mít za to, že vady existovaly již při jeho koupi. Jelikož automobil vykazoval větší počet vad znemožňujících řádné užívání věci, žalobci náleží stejná práva z odpovědnosti za vady, jakoby se jednalo o vady neodstranitelné, tedy i právo na odstoupení od smlouvy (§ 622 odst. 2 věta druhá obč. zák.). V důsledku odstoupení byla smlouva zrušena (§ 48 obč. zák.) a účastníci smlouvy jsou povinni si vzájemně vrátit vše, co podle ní dostali (§ 457 obč. zák.). Soud prvního stupně shledal oprávněným i požadavek na náhradu nákladů vynaložených za znalecký posudek. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, č. j. 29 Co 491/2014-80, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že automobil měl nedostatky již v době prodeje. Přisvědčil mu i v tom, že nárok žalobce z odpovědnosti za vady je třeba poměřovat § 613 a násl. obč. zák. upravujících prodej zboží v obchodě a že je nerozhodné rozlišení vytčených vad na zjevné a skryté. Odchýlil se však od jeho právního posouzení věci. Zdůraznil, že u použitých věcí prodávaných v obchodě přichází v úvahu odpovědnost za vady, jež existovaly v době převzetí kupujícím; prodávající však neodpovídá za ty vady, jež vznikly v důsledku opotřebování věci (§ 619 odst. 3 obč. zák.). Odvolací soud dovodil, že takovými vadami jsou vady brzd a parkovacích brzd; jejich nedostatečná účinnost je totiž „typickým následkem používání vozidla a typickým projevem opotřebení vozidla užíváním“ a projevuje se u každého motorového vozidla. Nebyl-li stranami kupní smlouvy dohodnut stav brzd a parkovací brzdy automobilu, platí, že prodávající za jejich vady neodpovídá. Ostatní vady - vady airbagu, nefunkční klimatizace a topení - jsou odstranitelné opravou a byť se jedná o větší počet vad, posoudil je jako vady, které nebrání řádnému užívání automobilu, neboť jejich projev není v rozporu s § 37 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), a lze předpokládat, že automobil má technický průkaz a prošel technickou kontrolou, neboť byl předmětem prodeje (jinými slovy automobil je technicky způsobilý k provozu). V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1857/2013. Z uvedených důvodů žalobci nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Především namítá nesprávnost závěru, že řádnému užívání brání pouze takové vady, které by činily automobil nezpůsobilým k provozu na pozemních komunikacích, s tím, že odvolací soud nepřesně citoval závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1857/2013. Odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/82, v němž byl odůvodněn názor, že samotný rozpor se státní technickou normou nelze považovat za vadu, která brání řádnému užívání věci, a je třeba přihlížet i k vadám faktickým, tedy nedostatku vlastností nebo projevu, který se u věcí tohoto druhu obecně předpokládá. Oproti odvolacímu soudu má za to, že vady brzd nejsou vadami, které lze považovat za projev běžného opotřebení automobilu. Řádnému užívání brání i nefunkční airbag, neboť jeho nefunkčnost představuje závadu v kategorii B, která podle § 49 písm. b/ ve spojení s § 51 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. ovlivňuje provozní vlastnosti vozidla a působí nepříznivě na životní prostředí. Vadné topení a klimatizace též brání řádnému užívání automobilu; jde o funkce, které uživatel předpokládá. Odvolacímu soudu vytýká, že porušil zásadu dvojinstančnosti tím, že vydal pro něho překvapivé rozhodnutí; dospěl-li k závěru, že neprokázal existenci vad, které brání řádnému užívání automobilu, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit za účelem provedení dalšího dokazování. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2838/2005, a nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 523/02, v nichž byla zdůrazněna nutnost poučení účastníků, které jim má odvolací soud poskytnout vždy, dospěje-li k odlišnému právnímu závěru než soud prvního stupně, a dát jim prostor k vyjádření se k němu. Žalobce má za to, že posouzení možnosti řádného užívání vozidla je otázkou odbornou, které odvolacímu soudu nepřísluší (nemá potřebné odborné znalosti). Navrhuje proto, aby dovolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uloží povinnost zaplatit mu žalovanou částku se specifikovaným příslušenstvím oproti vydání automobilu, a aby rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná souhlasí se závěry odvolacího soudu. Vady brzd jsou projevem opotřebení věci předchozím vlastníkem a ostat