33 Cdo 370/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 370/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 3. 2024 Spisová značka:33 Cdo 370/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.370.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 370/2024-114 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň JUDr. JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce M. H., zastoupeného Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti žalované Colonnade Insurance S.A., reg. č. B 61605, se sídlem L-2350 Lucemburk, rue Jean Piret 1, Lucemburské velkovévodství, podnikající v České republice prostřednictvím organizační složky Colonnade Insurance S.A., organizační složka, se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, identifikační číslo osoby 044 85 297, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, o 65 088 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 10/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023, č. j. 17 Co 243/2023-84, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 888,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Ing. Pavla Kejly. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. 29 C 10/2023-38, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 65 088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 11.12. 2021 do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl co do částky 9 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 11.12. 2021 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 17 Co 243/2023-84, rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení 65 088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 11.12. 2021 zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 16. 7. 2020 účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla žalobce pro případy jeho mechanických a elektrických poruch, jejíž součástí byly i pojistné podmínky obsažené jednak ve všeobecných pojistných podmínkách a dále v pojistném programu „Auto check TOP GOLD / Silver/ Bronze“. Žalobce dne 17. 6. 2021 předal vozidlo k opravě do servisu a pověřil ho komunikací s žalovanou ve věci prováděných oprav. Žalovaná vyslovila souhlas s opravou závady výměnou ložisek v ceně 15 849 Kč. Před provedením opravy nebyla žalovaná informována o zjištěných závadách rozvodovky, kterých se týkal předběžný rozpočet. O opravě převodovky a několikanásobném překročení předpokládané ceny opravy se žalovaná dozvěděla až po provedení opravy. Na základě uvedených zjištění odvolací soud dovodil, že žalovaná byla dle pojistné smlouvy povinna žalobci plnit pojistné plnění v případě splnění sjednaných podmínek. Souhlas žalované s opravou a schválením nákladů na opravu a následné poskytnutí pojistného plnění byly vázány na splnění informační povinnosti pojištěného, což umožňovalo pojistiteli provést řádné šetření pojistné události a získat informaci k posouzení důvodnosti nároku na pojistné plnění. Ustanovení pojistných podmínek o výluce z pojištění a o možnosti pojistitele zamítnout pojistné plnění nepovažoval za zneužívající dle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z."), ani za zakázané dle 1814 odst. 1 písm. b) o. z., neboť taková ujednání nezpůsobují významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele a pojistiteli nevzniká povinnost splněním podmínky závislé na jeho vůli. Z pojistné smlouvy ani z pojistných podmínek nevyplývá možnost pojistitele neudělit souhlas s plněním pokud: 1) vznikne pojistná událost, 2) pojištěný splnil vůči pojistiteli informační povinnost, 3) opravcem navržený způsob opravy odstraní poruchu, která je pojistnou událostí. Pojistitel je poté povinen udělit souhlas s opravou vozidla a je povinen schválit náklady na opravu, které nepřevyšují náklady obvyklé. Pokud by podmínky byly splněny a pojistitel přesto neudělil souhlas s opravou, považovala by se podmínka za splněnou dle § 549 odst. 2 o. z. Jelikož žalobce neinformoval žalovanou o potřebě opravy převodovky a nepředložil jí předběžné vyčíslení nákladů na tuto opravu, nesplnil informační povinnost, v důsledku čehož žalovaná nemohla opravu předem schválit. S ohledem na výluku pojištění sjednanou pro tento případ, není žalovaná povinna žalobci zaplatit náklady spojené s touto opravou. Poruchu rozvodovky žalobce oznámil v souladu s pojistnými podmínkami, žalovaná odsouhlasila náklady na určitý způsob opravy, který následně nebyl proveden. Servisem byla provedena oprava finančně náročnější, přestože levnější, žalovanou odsouhlasený druh opravy byl způsobilý k odstranění závady na rozvodovce. Žalovaná s ohledem na existenci výluky z pojištění není povinna platit náklady na opravu závady provedenou neschváleným způsobem. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že částečné odmítnutí pojistného plnění bylo v souladu s ustanovením článku 4.3 písm. g) všeobecných pojistných podmínek, v němž byla ohledně žalobcem uplatněných nároků naplněna platně sjednaná výluka, přičemž takový důvod odmítnutí mohl být v pojistné smlouvě sjednán, neboť povaha § 2809 o. z. je dispozitivní a ujednání nelze považovat za nepřiměřená nebo zakázaná ve smyslu § 1813 a § 1814 o. z. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda „lze v rámci pojistných podmínek zakotvit ujednání, které pojistiteli (podnikateli), umožňuje vázat výplatu pojistného plnění pojištěnému (spotřebiteli) na splnění podmínky závisející výhradně na vůli pojistitele (v souzené věci na předchozím souhlasu pojistitele s opravou vozidla)“. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za překvapivé v otázce výkladu obsahu pojistných podmínek, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. I. ÚS 336/99, ze dne 19. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 2456/13), nesouhlasí s výkladem pojistné smlouvy odvolacím soudem. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, popř. jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání není přípustné. Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného či procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro jejich řešení nemůže být podle § 237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016). Takovou není žalobcem formulovaná otázka, zda „lze v rámci pojistných podmínek zakotvit ujednání, které pojistiteli (podnikateli), umožňuje vázat výplatu pojistného plnění pojištěnému (spotřebiteli) na splnění podmínky závisející výhradně na vůli pojistitele (v souzené věci na předchozím souhlasu pojistitele s opravou vozidla“). Žalobce přehlíží, že odvolací soud žádný závěr o tom, že žalovaná odmítla udělit předchozí souhlas s opravou vozidla, neučinil. Důvodem zamítnutí žaloby bylo, že žalobce žalovanou řádně n