33 Cdo 4069/2013 — Nejvyšší soud

33 Cdo 4069/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2015 Spisová značka:33 Cdo 4069/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4069.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Dotčené předpisy:čl. 262 odst. 1 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 čl. 324 odst. 3 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 čl. 548 odst. 1 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 1. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 4069/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) O. G., a b) P. G., zastoupených Mgr. Michalem Sedlářem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalované Moravská stavební – INVEST, a. s. se sídlem v Brně, Koliště 1912, identifikační číslo 25544756, zastoupené Zdeňkem Machálkem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Růžová 1245, o 25.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 186/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2013, č. j. 19 Co 232/2012-164, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2013, č. j. 19 Co 232/2012-164, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. července 2012, č. j. 15 C 186/2009-142, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 9. 12. 2008 se žalobci domáhali vůči žalované zaplacení částky 70.000,- Kč s úrokem z prodlení, představující částku 25.000,- Kč, jako část slevy z kupní ceny zakoupené nemovitosti (vystavění stavby domu o cca 25 cm v terénu níže oproti původnímu projektu), a částku 45.000,- Kč z titulu slevy za vady provedeného díla. Rozsudkem ze dne 11. července 2012, č. j. 15 C 186/2009-142, Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“), poté, co usnesením ze dne 9. ledna 2012, č. j. 15 C 186/2009-117, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí požadavek na zaplacení částky 45.000,- Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 25.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení vzniklých účastníkům a státu. Vzal za prokázané, že žalovaná kupní smlouvou ze dne 16. 3. 2005 prodala žalobcům za dohodnutou cenu rozestavěnou stavbu rodinného domu včetně pozemku parc. č. 2642/870 vše zapsané pro k. ú. K. na LV č. 100 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov (ke vkladu vlastnického práva došlo rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, č. j. V 471/2005-733, s účinky vkladu ke dni 22. 3. 2005). Žalobci dodatečně zjistili, že u stavby nebyla dodržena předepsaná výška podlahy I. nadzemního podlaží, jež byla snížena o 31 cm. Dopisem ze dne 9. 2. 2006 žalobci uvedenou vadu vytkli a uplatnili právo na slevu z kupní ceny; výše slevy byla stanovena znalcem Ing. J. F. částkou 120.000,- Kč. Jestliže vůči požadavku na slevu z kupní ceny započetla žalovaná svou pohledávku ve výši 173.800,- Kč z titulu doplatku ceny podle faktury č. 950016 ze dne 20. 2. 2007, pak k tomu soud prvního stupně uzavřel, že v důsledku žalobci vznesené námitky promlčení nelze pohledávku žalované proti pohledávce žalobců na slevu z kupní ceny započítat, a požadavek žalobců je tak v tomto rozsahu důvodný. Smluvní vztah účastníků řízení posoudil podle ustanovení § 588, § 631 a § 616 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. dubna 2013, č. j. 19 Co 232/2012-164, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 25.000,- Kč s požadovaným úrokem z prodlení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 9. 11. 2004 smlouvu o smlouvě budoucí kupní, kterou se (mimo jiné) žalovaná zavázala do čtyř měsíců prodat žalobcům pozemek parc. č. 2642/677 v k. ú. K. a na něm stojící nedokončenou hrubou stavbu rodinného domu (ze zastavěného pozemku byla následně vytvořena parcela p. č. 2642/870) za dohodnutou kupní cenu, a dále smlouvu o dílo, podle níž se zavázala pro žalobce (podle dohodnuté technické specifikace) dokončit stavbu rodinného domu v termínu do 30. 9. 2005. Cena díla byla sjednána částkou 1.418.800,- Kč, jež byla splatná ve splátkách na základě zálohových faktur s tím, že poslední ve výši 233.800,- Kč měla být zaplacena do deseti dnů ode dne předání a převzetí provedeného díla, za předpokladu kolaudace rodinného domu a blíže nespecifikovaných „podmínek úvěrové smlouvy.“ Pro předání a převzetí díla si smluvní strany v čl. VII. smlouvy o dílo dohodly přesný postup. Kupní smlouvou ze dne 16. 3. 2005 žalovaná a Ing. V. C. prodali žalobcům pozemky parc. č. 2642/677 a parc. č. 2642/870 a žalovaná dále rozestavěnou stavbu rodinného domku na pozemku parc. č. 2642/870. K datu 30. 9. 2005 nebylo dílo zcela provedeno. Žalovaná dopisem ze dne 11. 1. 2006 vyzvala žalobce k převzetí díla, přičemž ti dopisem ze dne 9. 2. 2006 odmítli dílo převzít z důvodu jeho vad spočívajících v chybějícím vnitřním schodišti, neprovedení venkovních úprav a nezhotovení terasy. Navrhli, že dílo převezmou jen částečně, tj. mimo jeho neprovedené části. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci začali v rodinném domku bydlet nejpozději v souvislosti s kolaudací, tj. od 28. 2. 2006; k tomuto okamžiku musela být vada spočívající v chybějícím nezbytném vnitřním schodišti odstraněna, neboť bez něj si nelze představit vydání kladného rozhodnutí o kolaudaci jako nezbytného předpokladu užívání rodinného domu. Tím, že žalobci začali dům fakticky užívat, dílo převzali, a byli tak povinni doplatit cenu díla. Proti závěru soudu prvního stupně, že nedošlo k předání a převzetí díla (a proto žalovaná nemůže požadovat doplatek ceny díla ve výši 173.800,- Kč), odvolací soud dovodil, že k předání díla došlo. V té souvislosti poukázal na § 650 obč. zák. a na závěry blíže nespecifikované judikatury soudů, podle nichž okamžik zahájení faktického užívání a nakládání se zhotovenou věcí nutno považovat za den předání zhotovené věci objednateli. Vydané kolaudační rozhodnutí znamená, že dílo mohlo být užíváno v souladu s jeho účelovým určením, tj. k bydlení, aniž by užívání bránily zjištěné vady; od okamžiku převzetí díla žalobcům náležela práva vyplývající z odpovědnosti za jeho vady. Započetli-li žalobci vůči nároku žalované na doplatek ceny díla svůj požadavek na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zhotovením díla podle čl. X. smlouvy o dílo, odvolací soud uzavřel, že tohoto vyúčtování smluvní pokuty je pro neurčitost (viz dopis žalobců ze dne 2. 3. 2007) neplatné podle § 37 odst. 1 obč. zák. Jestliže jim nárok na smluvní pokutu nevznikl, nemohli jej započítat proti nároku na úhradu doplatku ceny díla ve výši 173.800,- Kč. Se zřetelem k tomu, že žalovaná započetla svou pohledávku ve výši 173.800,- Kč proti požadavku žalobců na zaplacení částky 25.000,- Kč, a ti namítli její promlčení, dospěl odvolací soud na základě bližšího odůvodnění k závěru, že k promlčení pohledávky žalované nedošlo. Podle smlouvy měl být doplatek ceny díla ve výši 233.800,- Kč uhrazen do deseti dnů ode dne předání a převzetí provedeného díla za předpokladu kolaudace stavby. Nebyl-li nárok žalované na doplatek ceny díla v okamžiku, kdy se vzájemné pohledávky účastníků řízení setkaly, promlčen (ani dříve nezanikl v důsledku zápočtu smluvní pokuty), mohla jej žalovaná v listopadu 2011 započítat vůči nároku žalobců na zaplacení částky 25.000,- Kč, který tím zanikl. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci (dále též „dovolatelé“) dovoláním, jež mají za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť závisí na řešení právní otázky, která nebyla dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena, a současně na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejsou srozuměni s úvahou odvolacího soudu, že jejich právo na zaplacení slevy z kupní ceny ve výši 25.000,- Kč zaniklo započtením pohledávky žalované na doplatek ceny díla ve výši 173.800,- Kč. Mají zato, že právo na zaplacení doplatku žalované nevzniklo, a pokud ano, zaniklo zápočtem jejich pohledávky z titulu smluvní pokuty za opožděné provedení díla. Odvolací soud při posuzování otázky převzetí díla jako podmínky vzniku nároku na doplacení ceny díla aplikoval závěry judikatury vztahující se k výkladu § 650 zákona č. 40/1964 Sb., ačkoli správně měl vyjít ze závěrů rozsudků Nejvyššího soudu