33 Cdo 4087/2019 — Nejvyšší soud

33 Cdo 4087/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:33 Cdo 4087/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.4087.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rozhodčí doložka Exekuční titul Promlčení Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 34 předpisu č. 216/1994Sb. § 16 předpisu č. 216/1994Sb. § 3 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 4087/2019-185 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně CALDERSHOT FINANCE LTD., se sídlem Finchley Road 788-790, Londýn NW11 7TJ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 05843605, zastoupené Mgr. Dagmar Lupínkovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Táborská 966/5, proti žalovanému E. K., trvalý pobyt XY, zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem Praha, Slezská 1297/3, o zaplacení 175 167,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 122/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, č. j. 20 Co 139/2019-154, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, č. j. 20 Co 139/2019-154, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 1. 2019, č. j. 38 C 122/2018-117, zamítl žalobu požadující, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 175 167,60 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,25% ročně od 1. 6. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5% ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8% ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75% ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,5% ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05% ročně od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5% ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8% ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75% ročně od 1. 1. 2019 do 18. 1. 2019, a dále od 19. 1. 2019 do zaplacení pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, ve výši repo sazby stanovené ČNB, platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, č. j. 20 Co 139/2019-154, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 175 167,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 9,25% ročně od 1. 6. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5% od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8% od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75% od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,5% od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05% od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5% od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8% od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75% ročně od 1. 1. 2019 do 13. 6. 2019 a od 14. 6. 2019 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně 3 smlouvy o spotřebitelském úvěru (ve výši 35 000 Kč, 30 000 Kč a 120 000 Kč). Vzhledem k opakovanému porušování podmínek žalovaným byly všechny úvěry dne 19. 2. 2009 zesplatněny, žalobkyně pro dluhy z uvedených úvěrových smluv podala dne 19. 4. 2010 (odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí chybně uvedl datum 28. 4. 2010) žalobu k rozhodci R. K., jenž dne 15. 12. 2010 vydal rozhodčí nález sp. zn. 40/2010 LUP-CAL-rA, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2010. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 2011, č. j. 67 EXE 3228/2011-9, byla dle rozhodčího nálezu nařízena exekuce, jež byla následně usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, dne 21. 12. 2017, č. j. 67 EXE 3228/2011-59, zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu vydaného na základě neplatné rozhodčí doložky. Odvolací soud v dané věci akcentoval, že rozhodčí žaloba byla podána 19. 4. 2010 a rozhodčí nález vydán 15. 12. 2010, tedy předtím, než byla rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, judikatura sjednocena v závěru, že „neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná dle § 39 obč. zák.“. Přisvědčil proto soudu prvního stupně, že běh promlčecí doby se uplatněním nároku v rozhodčím řízení zastavil, přičemž právo by se promlčelo, pokud by po skončení exekučního řízení (zastavení exekuce z důvodu, že rozhodčí nález není řádným exekučním titulem) nebyla podána žaloba bez zbytečného odkladu. Nepřisvědčil soudu prvního stupně o analogické aplikaci lhůty uvedené v § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“). Odvolací soud - v projednávané věci - podání žaloby s odstupem tří měsíců od skončení exekučního řízení označil - z pohledu požadavku na jednání bez zbytečného odkladu - jako „dobu relativně dlouhou“, byť nemuselo jít o jediný případ, a co do včasnosti podané žaloby z hlediska běhu promlčecí doby shledal případ „hraničním“. Současně dovodil, že žalovaným uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy a zneužitím práva, neboť shledal vysoce nemravným a společensky škodlivým, aby se za situace, kdy věřitel o úhradu své pohledávky dlouhodobě usiluje, dlužník vyhnul plnění svého dluhu na základě námitky promlčení nároku, kterou má k dispozici jen v důsledku změny judikaturního náhledu na dříve běžně uplatňované rozhodčí doložky. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Není srozuměn s názorem odvolacího soudu, „že v případě žalobkyně se jednalo o včasně podanou žalobu, a nelze ani souhlasit s tím, že by se jednalo o hraniční případ, když uplynulá čtyřměsíční lhůta je již za hranicí výkladu termínu 'bez zbytečného odkladu'.“ Nesouhlasí ani s tím, že by v daném případě uplatněná námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. K dovolacímu přezkumu předkládá následující otázky: 1) Dochází ke stavení promlčecí doby dle ustanovení § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, pokud byla rozhodčí žaloba podána dle neplatné rozhodčí doložky před usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011, avšak exekuce na základě takto vydané neplatné rozhodčí doložky byla nařízena více, než 3 měsíce po usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011? 2) Pokud byla nařízena exekuce a došlo k jejímu zastavení usnesením exekučního soudu dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu, neboť rozhodce neměl dostatek pravomoci spor rozhodovat, neboť rozhodčí doložka byla neplatná, má takové usnesení exekučního soudu účinky jako usnesení vydané dle § 34 s účinky dle ustanovení § 16 zákona č. 216/1994 Sb.? 3) Je možné (při kladné odpovědi na předchozí otázku) považovat dobu 4 měsíců od pravomocného zastavení exekuce vedené na základě neplatného rozhodčího nálezu do podání žaloby žalobcem za bez zbytečného odkladu? 4) Pokud je po zastavení exekuce za situace vymezené ve shora uvedených otázkách vznesena žalovaným (dříve povinným) námitka promlčení, příčí se taková námitka dobrým mravům? Dovolatel má za to, že odvolací soud předložené otázky, na jejichž řešení napadené rozhodnutí závisí, vyřešil chybně, v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5258/2016), případně jde o otázky doposud v praxi dovolacího soudu nevyřešené, resp. rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež se jimi zabývala, byla zrušena, tudíž by měly být vyřešeny jinak, než jak zatím byly v praxi dovolacího soudu řešeny. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu