33 Cdo 718/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 718/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2025 Spisová značka:33 Cdo 718/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.718.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalecký posudek Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 127 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.08.2025III.ÚS 2349/25 Milan Hulmák odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost23. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 718/2025-862 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně JUDr. PhDr. Ireny Wagnerové, Ph. D., MBA, LL.M., se sídlem v Praze 5, Jílovišťská 571, zastoupené JUDr. Pavlem Kavínkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Kocínce 210/3, proti žalované Asociaci textilního-oděvního-kožedělného průmyslu se sídlem v Praze 1, Těšnov 1163/5, identifikační číslo 00552062, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 5, o zaplacení 222 160 Kč s příslušenstvím vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 122/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 35 Co 243/2024-825, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 700 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Martina Dančišina, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 222 160 Kč s příslušenstvím z titulu plnění ze smlouvy o dílo uzavřené dne 28. 2. 2011 (dále též jen „smlouva“), jíž se žalobkyně a M. jako zhotovitelé zavázali pro žalovanou jako objednatele vytvořit odbornou studii. Žalovaná částka sestává z dílčích splátek ceny díla v celkové výši 202 000 Kč a ze smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ceny díla ve výši 20 160 Kč. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. 2. 2016, č. j. 41 C 122/2013-169, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 12. 7. 2016, č. j. 41 C 122/2013-200, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Tento rozsudek Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 1. 2017, č. j. 35 Co 470,471/2016-244, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 7. 2019, č. j. 32 Cdo 3622/2017-283, rozsudek odvolacího soudu zrušil s odůvodněním, že založil-li soud závěr o důvodnosti odstoupení objednatele od smlouvy o dílo na úvaze, že zhotovitelé se při provádění díla neřídili všemi pokyny objednatele, aniž zjistil, které konkrétní pokyny nebyly respektovány, a aniž tyto pokyny posoudil z hlediska naznačených kritérií, je právní posouzení věci, na němž spočívá jeho rozhodnutí, neúplné a tudíž nesprávné. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 4. 2024, č. j. 41 C 122/2013-777, žalobu (opětovně) zamítl a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 35 Co 243/2024-825, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně spolu s Ing. Makovským jako zhotovitelé uzavřeli dne 28. 2. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva“), kterou se zavázali vytvořit studii s názvem „Dopady globalizačních vlivů na odvětví českého TOP a možnosti, jak na ně reagovat v období příštích 10 let“. Dílo nebylo dokončeno v dohodnuté době ve sjednaném rozsahu, jak stanovily čl. III.2 až 5 a 8, čl. VII.3 a též čl. VII.6 smlouvy. Žalovaná jak po odevzdání jednotlivých částí díla, tak po odevzdání celého díla vytýkala jeho nedostatky, resp. vady a domáhala se jejich odstranění. Jí pověření experti vždy po provedení každé etapy díla a též neprodleně po obdržení konečné podoby díla zhotovitelům sdělovali své připomínky k provádění díla (tj. k jeho obsahové stránce z hlediska metodologie zpracování, věcné stránky a stránky odborné). Dopisem z 31. 7. 2012 žalovaná oznámila, že od smlouvy odstupuje podle článku IX odst. 5 písm. c) až f), neboť dílo nebylo provedeno řádně, a to přesto, že nedostatky průběžně vytýkala a sdělovala způsob, jak má být dílo přepracováno. Zhotovitelé připomínky neakceptovali a odmítli je zapracovat s odůvodněním, že je nepovažují za důvodné; setrvali na stanovisku, že do studie zapracují pouze takové připomínky, které považují za relevantní, což se také stalo. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že zhotovitelé nesplnili povinnost sjednanou podle § 537 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), v článcích III. odst. 2 a 3 a VII. odst. 6 smlouvy, podle nichž při určení způsobu provedení díla byli zhotovitelé vázáni pokyny objednatelky, což vedlo nejen k podstatnému porušení smlouvy ve smyslu § 345 odst. 2 obch. zák. (a tedy ke vzniku práva žalované odstoupit od smlouvy), ale především k vadám, které bránily řádnému předání díla. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že ke dni předání trpělo dílo vadami (560 odst. 1 obch. zák.), neboť nebylo zpracováno v souladu se smlouvou (podle čl. VII bodu 3 a čl. III bodu 8 smlouvy nebylo dílo po odborné a po jazykové stránce bez vad a nedostatků, které mohly způsobit, že by nemohlo být okamžitě užito). Nebylo-li dílo dokončeno v rozsahu a době ve smlouvě dohodnuté, nevznikl zhotovitelům nárok na zaplacení ceny díla; tím méně pak mohlo vzniknout právo na úhradu smluvní pokuty. Stran výtky, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo náležitě zdůvodněno, odvolací soud shledal způsob, jakým soud prvního stupně popsal konkrétní pokyny žalované, které žalobkyně nerespektovala, dostatečným. Doplnil, že pokyny žalované i reakce zpracovatelů studie jsou mezi stranami nesporné (vyplývají z předložených etap studie i ze vzájemné komunikace smluvních stran). Podstatným shledal, že usnesením ze dne 23. 6. 2020, č. j. 41 C 122/2013-351, soud prvního stupně zadal znalci (znaleckému ústavu) VŠTE vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení kvality díla, zejména zodpovězení, zda studie vykazuje odborné nedostatky a zda pokyny a výtky žalované byly při zpracování studie respektovány a současně zda korespondovaly s podstatou a smyslem díla, resp. byly v souladu s pravidly daného vědního oboru (lege artis); pokud nikoliv, měl znalec určit, o které konkrétní pokyny a výtky žalované se jednalo. Znalec tyto otázky podrobně zodpověděl v posudku ze dne 19. 4. 2021, č. 336/23/2021, z něhož se podává, že přes snahu a odbornost žalobkyně obsahovala finální verze studie odborné nedostatky a trpěla jistou dávkou nekonzistentnosti a nejednotnou strukturou, problémem však byla zejména obsahová stránka celé studie a nedostatečná syntéza získaných dat, a to buď externích dat nebo i vlastních dat z dotazníkového šetření s velmi nízkou validitou. Studie sice obsahovala data z dostatečného počtu zdrojů, avšak pomocí těchto dat nebyla provedena dostatečná analýza a syntéza. Požadavky žalované na zapracování jejích poznámek a výtek byly opodstatněné (nebyla zjištěna jejich neoprávněnost ani nevhodnost), nebyly však žalobkyní akceptovány; přitom se jednalo o úpravy metodické, výtky věcných nedostatků a formálních chyb, které se vyskytovaly v jednotlivých předložených verzích i v samotné konečné verzi studie. Znalecký posudek byl doplněn doplňkem č. 336/23/2021 z 12. 9. 2022 a dne 23. 2. 2024 soud vyslechl zpracovatele posudku Ing. Krulického. Odvolací soud se vypořádal i s námitkami žalobkyně stran nedostatku oprávnění či specializace VŠTE k podání znaleckého posudku; akcentoval, že bylo nutné přihlédnout k povaze a účelu zadání studie, která se zjevně úzce dotýkala ekonomických otázek a prognóz. Na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalovaná důvodně a v souladu se smluvním ujednáním účastníků odstoupila od smlouvy o dílo, neboť zhotovitelé v průběhu díla nezohlednili její relevantní připomínky (pokyny), v důsledku čehož předaná konečná verze díla (studie) neodpovídala tomu, co bylo ve smlouvě ujednáno; jednalo se tudíž o dílo vadné. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce „posouzení odbornosti soudního znalce pro podání znaleckého posudku v návaznosti na definovaný znalecký úkol“ (otázka 1), v otázce „nutnosti konkrétních zjištění a vedení dokazování k údajným vadám díla spočívajícím v nezohlednění pokynů zhotovitele k provádění díla a zhodnocení těchto pokyn