33 ICdo 121/2021 – Nejvyšší soud

KSOS 14 INS XY 1 ICm XY 33 ICdo 121/2021-598 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Cordtrade s. r. o., se sídlem v Olomouci, Jiráskova 81/13, identifikační číslo osoby 283 44 618, zastoupené Mgr. Stanislavou Jurčíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, proti žalovanému P. M., se sídlem XY, insolvenčnímu správci dlužnice I. L., bytem ve XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Troupem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Velehradská 88/1, o určení pravosti a výše pohledávek, a ve věci žalobce P. M., sídlem XY, insolvenčního správce dlužnice I. L., bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Troupem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Velehradská 88/1, proti žalované Cordtrade s. r. o., se sídlem v Olomouci, Jiráskova 81/13, identifikační číslo osoby 283 44 618, zastoupené Mgr. Stanislavou Jurčíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, o popření pravosti a výše vykonatelných pohledávek, společně vedených u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 ICm 1651/2017, o dovolání JUDr. Pavla Mikeše proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2021, č. j. 14 VSOL 152/2021-515, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, č. j. 1 ICm XY, určil, že „pohledávky přihlášené žalovanou (žalobkyní) Cortrade s. r. o. do insolvenčního řízení pod sp. zn. KSOS 14 INS XY, a to dílčí pohledávka P8/1 co do výše 206.400,- Kč, dílčí pohledávka P8/2 ve výši 506.403,- Kč a dílčí pohledávka P8/3 ve výši 372.960,- Kč nejsou po právu“ (výrok I.); zamítl žalobu, aby soud určil, že „pohledávka žalobkyně Cordtrade s. r. o. přihlášená do insolvenčního řízení pod sp. zn. KSOS 14 INS XY v celkové výši 1.579.076,- Kč má pořadí pohledávky zajištěné nemovitostí dlužnice I. L. na základě zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 18. 7. 2013“ (výrok II.); zamítl „žalobu žalobkyně Cordtrade s. r. o., aby soud určil, že dílčí pohledávka P8/2 přihlášená do insolvenčního řízení pod sp. zn. KSOS 14 INS XY v rozsahu částky 340.397,- Kč je po právu“ (výrok III); a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok IV), státu (výrok V) a o soudním poplatku (výrok VI). Učinil tak poté, co jeho předchozí rozsudek ve věci ze dne 28. 11. 2019, č. j. 1 ICm XY, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 5. 2020, č. j. 14 VSOL XY, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 7. 2021, č. j. 14 VSOL XY, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III. a IV. tak, že určil: - že dílčí vykonatelné pohledávky přihlášené věřitelkou Cordtrade s. r. o. do insolvenčního řízení dlužnice I. L. jako P8/1 z titulu jistiny úvěru ve výši 206.400,- Kč, P8/2 z titulu úroku ve výši 506.403,- Kč a P8/3 z titulu smluvní pokuty ve výši 372.960,- Kč jsou po právu; - že pohledávka věřitelky Cordtrade s. r. o. přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice I. L. ve výši 1.579.076,- Kč je zajištěna nemovitostmi dlužnice dle zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 18. 7. 2013; - že dílčí nevykonatelná pohledávka přihlášená věřitelkou Cordtrade s. r. o. do insolvenčního řízení dlužnice I. L. jako P8/2 ve výši 340.397,- Kč z titulu úroku je po právu, - že věřitelce Cordtrade s. r. o. se povinnost k zaplacení soudního poplatku neukládá. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že společnost Cordtrade s. r. o. v postavení věřitele a dlužnice I. L. uzavřely dne 18. 7. 2013 smlouvu o podnikatelském úvěru č. 2713000026 (dále jako „smlouva o úvěru“, popř. „předmětná úvěrová smlouva“), na jejímž základě dlužnice čerpala úvěr ve výši 360.000,- Kč, který byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice na základě zástavní smlouvy uzavřené téhož dne. Dne 21. 5. 2015 byl úvěr zesplatněn pro nesplácení. Usnesením ze dne 21. 12. 2016, č. j. KSOS 14 INS XY, zveřejněným dne 21. 12. 2016 Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (insolvenční soud) mimo jiné rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužnice I. L., insolvenčním správcem ustanovil P. M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a povolil řešení úpadku oddlužením. Dlužnice I. L. v řízení tvrdila, že předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřela fakticky v postavení spotřebitele, do podnikatelského úvěru byla vmanipulována zprostředkovateli S. a B., kteří jí doporučili, aby si krátkodobě zřídila živnostenské oprávnění za účelem získání lepších úvěrových podmínek. Uvedení zprostředkovatelé i Z. Z. - jednatel Cordtrade s. r. o. popřeli, že by dlužnici I. L. naváděli k podvodnému jednání a účelovému uzavření úvěrové smlouvy v postavení podnikatele, tedy v režimu obchodního práva bez spotřebitelské ochrany. Dlužnice I. L. si sice nechala u příslušného rejstříkového soudu zapsat živnostenské oprávnění k předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v oboru činnosti zprostředkování obchodů a služeb, a to od 16. 7. 2013 na dobu neurčitou, v registru ekonomických subjektů (u ČNB) však byla vedena již od 26. 8. 2011 jako osoba s oprávněním k ostatním finančním činnostem – konkrétně uzavírat jako zprostředkovatel smlouvy o životním, penzijním a stavebním pojištění. Při jednání o předmětné úvěrové smlouvě se dlužnice identifikovala jako „podnikající osoba“ a výslovně uvedla, že žádá o poskytnutí „podnikatelského úvěru z důvodu nově chystaného podnikatelského záměru“. Dlužnici k právnímu jednání nikdo nenutil ani fyzickým násilím, ani bezprávnou výhružkou a její případný omyl v pohnutce věřitel nevyvolal úmyslně, resp. o omylu dlužnice v pohnutce nevěděl. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako podnikatelská podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a obě její strany v ní byly označeny jako podnikatelé. Ačkoliv dlužnice I. L. měla v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy dluhy z několika dalších úvěrových smluv, věřitelce je zatajila a 16. 7. 2013 podepsala čestné prohlášení, že není předlužena a že není v prodlení se splácením svých závazků vůči jiným věřitelům. V trestním řízení (které nesouviselo s nyní projednávanou věcí) byla I. L. shledána vinnou a pravomocně odsouzena proto, že v případě dvou úvěrových smluv uzavřených v roce 2016 uvedla nepravdivé údaje, resp. zatajila existenci závazků u několika subjektů. Do insolvenčního řízení za dlužnicí I. L. byly věřitelkou Cordtrade s. r. o. přihlášeny následující pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy: pohledávka P8/1 z titulu hlavní jistiny, pohledávka P8/2 z titulu smluvního úroku ve výši 18,52 % z jistiny ročně a pohledávka P8/3 z titulu sjednaných smluvních pokut. Všechny původně přihlášené pohledávky s označením P8 činily v celkovém součtu 1.908.580,- Kč. Proti sobě se sešly žaloba insolvenčního správce dlužnice I. L. o popření výše a pravosti pohledávek a žaloba věřitele Cordtrade s. r. o. o pravost a výši popřené nevykonatelné pohledávky a o pořadí, resp. o určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění; soudy tak rozhodovaly o pohledávkách z titulu předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 1.579.076,- Kč. S ohledem na datum uzavření předmětné úvěrové smlouvy soudy posuzovaly právní vztahy účastníků podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obch. zák.“), podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“) a  podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jako „zákon o spotřebitelském úvěru“). Pro právní posouzení věci byly podstatnými 1) otázka právního režimu předmětné úvěrové smlouvy z hlediska postavení jejích účastníků, zejména postavení dlužnice I. L., která tvrdila, že ji uzavřela fakticky jako spotřebitel, a 2) otázka platnosti předmětné úvěrové smlouvy. Soud prvního stupně posoudil předmětnou smlouvu jako spotřebitelskou, když akcentoval, že byla uzavřena krátce po vystavení živnostenského oprávnění dlužnice, přičemž dlužnice si počínala ryze účelově s cílem dosáhnout na výhodnější úvěr. Byť konstatoval, že věřitelka nedostála své povinnosti zakotvené v § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumat řádně úvěruschopnost dlužnice (tvrzení dlužnice o výši příjmů z podnikání bylo zjevně nereálné), předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 39 obč. zák. pro obcházení zákona. Nároky věřitelky zamítl a žalobě insolvenčního správce dlužnice vyhověl. Odvolací soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva byla uzavřena v režimu obchodního zákoníku a tudíž se na ni nevztahují předpisy na ochranu spotřebitele. Opřel se o závěry dovozené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 1196/2003, z nichž se podává, že aby mohl být závazkový právní vztah posuzován pod