33 Odo 168/2004 — Nejvyšší soud

33 Odo 168/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 11. 2004 Spisová značka:33 Odo 168/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.168.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 213 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 241a odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 168/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobců A) Ing. J. Š., a B) Ing. L. Š., zastoupených, advokátem, proti žalované o. O., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 177.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 4 C 703/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2003, č. j. 26 Co 108/2003-82, takto : Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2003, č. j. 26 Co 108/2003-82, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 1. října 2002, č. j. 4 C 703/1999-64, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 100.000,- Kč s 11% úrokem ode dne 15. 12. 1996 do zaplacení a žalobci A) částku 77.000,- Kč s 10% úrokem ode dne 13. 6. 2000 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná se rozhodla pro lokalitu, ve které se nacházela nemovitost ve vlastnictví žalobců, vybudovat splaškovou a dešťovou kanalizaci za předpokladu, že majitelé nemovitostí uhradí v plné výši náklady na prodloužení kanalizace do uvedené lokality formou příspěvku. Kanalizace byla zhotovitelem, s nímž žalovaná uzavřela smlouvu o dílo, prováděna v období od konce roku 1996 do jara 1997, kdy byla dokončena. Koncem roku 1997 tehdejší starosta žalované Ing. G. na svolané schůzi ústně požadoval po žalobcích zaplacení částky 100.000,- Kč jakožto zálohy příspěvku na vybudování kanalizace a zároveň žalobcům přislíbil předložit jim požadované vyúčtování, aby měli možnost kontroly hospodárnosti použitých peněz, a sepis písemné smlouvy, z níž bude zřejmé, jakým způsobem byly vynaloženy náklady na jednotlivé pozemky. Žalobci následně žalované uhradili částku 100.000,- Kč a na další výzvu zaplatil žalobce ze svých výlučných prostředků v měsíci květnu 1998 částku 77.000,- Kč označenou jako doplatek. Žalobci svůj dům k vybudované kanalizaci připojili a začali ji užívat. Žádná písemná smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla. Z těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu podle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném k měsíci prosinci 1997 (dále jen „obč. zák.“). Výzvu starosty žalované obce v prosinci 1997 k zaplacení příspěvku adresovanou žalobcům totiž posoudil jako projev vůle směřující k uzavření smlouvy ve smyslu § 43a obč. zák., podle níž žalovaná zajistí připojení domu žalobců na kanalizaci, kterou nechala v obci vybudovat, a žalobci za to zaplatí žalované příspěvek na vybudování kanalizace sestávající ze zálohy a pozdějšího doplatku (v té době ještě nespecifikovaného), jehož výši žalovaná určí. Tím, že žalobci bez jakýchkoli výhrad, omezení nebo připomínek bezprostředně po výzvě žalované zaplatili požadovanou zálohu, přijali tímto konkludentním jednáním (§ 35 odst. 1 obč. zák.) ve smyslu § 43c obč. zák. uvedený návrh smlouvy učiněný žalovanou. Tvrzením žalobců (a potažmo i tím, zda žalobci toto tvrzení prokázali), že podle ústního ujednání měli účastníci v budoucnu uzavřít písemnou smlouvu o příspěvku na kanalizaci, se soud prvního stupně nezabýval s poukazem na ústní formu a neurčitost tvrzené dohody. Stejně tak neověřoval správnost tvrzení žalobců, že žalovaná jim měla předložit vyúčtování akce. Provedení důkazů výpověďmi svědků a dalšími listinami, které navrhovala žalovaná, soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost s poukazem na zjištěný skutkový stav, který mu umožnil rozhodnout ve věci. Listinné důkazy, jimiž důkaz provedl, nikterak nehodnotil a žádné zjištění z nich neučinil s odůvodněním, že z nich nevyplývají pro věc relevantní skutečnosti. Protože účastníci své závazky ze smlouvy splnili, soud prvního stupně uzavřel, že žalobcům bezdůvodné obohacení podle § 451 odst. 2 obč. zák. nevzniklo. K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. května 2003, č. j. 26 Co 108/2003-82, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 100.000,- Kč s 11% úrokem z prodlení jdoucím od 15. 12. 1999 do zaplacení a žalobci A) částku 77.000,- Kč s 10% úrokem z prodlením jdoucím od 13. 6. 2000 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje z důkazů provedených před soudem prvního stupně, dospěl k odlišným skutkovým závěrům. Konstatoval, že z důkazů provedených soudem prvního stupně, k nimž však tento soud nepřihlížel, jednoznačně vyplynulo, že zastupitelstvo žalované obce již dne 17. 9. 1996 na svém zasedání rozhodlo o vybudování splaškové a dešťové kanalizace k pozemku Ing. M., jehož část zakoupili žalobci, pokud cenu díla zaplatí majitelé pozemků. Ze zápisu veřejného zasedání zastupitelstva dne 4. 11. 1997 mimo jiné zjistil, že na tomto zasedání byl vysloven jednomyslný souhlas s výstavbou inženýrských sítí v obci (též splaškové i dešťové kanalizace) za předpokladu, že potřebnou částku na jejich vybudování získá žalovaná obec od majitelů pozemků, stavebníků nebo jejich zástupců formou příspěvku na vybudování a rozvoj sítí (bod 4 zápisu). Zastupitelstvo rozhodlo o příspěvku na vybudování čistírny odpadních vod, čerpací stanice a staveb, které se stanou jejich součástí, jehož výši a splatnost určilo rozdílně v závislosti na tom, kdy bylo u jednotlivých objektů vydáno stavební povolení. Zastupitelstvo zároveň pověřilo starostu obce Ing. V. G. vypracováním a podpisem potřebných smluv k bodům 2) až 6) zápisu. S přihlédnutím k těmto zjištěním odvolací soud nepochyboval o pravdivosti tvrzení žalobce A), že při jednání se starostou obce koncem roku 1997 a v květnu 1998 byli žalobci ujištěni, že o příspěvku na vybudování inženýrských sítí bude uzavřena jak písemná smlouva, tak provedeno písemné vyúčtování částek, které žalobci žalované na výzvu poskytli. Z takto zjištěného skutkového stavu učinil právní závěr, že částky zaplacené žalobci je třeba považovat za zálohy poskytnuté před uzavřením smlouvy o příspěvku na vybudování splaškové a dešťové kanalizace, která měla být mezi účastníky uzavřena v písemné formě včetně vyúčtování poté, co budou zjištěny skutečné náklady a tyto rozděleny mezi stavebníky, ve smyslu § 498 obč. zák., a nikoli za přijetí návrhu smlouvy podle § 43c obč. zák., jak dovodil soud prvního stupně. Skutečnost, že požadavek žalované na zaplacení záloh nebyl přijat ihned, vyplývá z dokladů o jejich zaplacení. Jelikož k uzavření předpokládané smlouvy nedošlo, vzniklo žalované přijetím zálohy na úkor žalobců bezdůvodné obohacení podle § 451 odst. 2 obč. zák., které je povinna vydat (§ 456 obč. zák.). Nadto odvolací soud vyslovil právní názor, že i kdyby byla smlouva o poskytnutí příspěvku uzavřena, jednalo by se o smlouvu neplatnou podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy. Rozpor se zákonem spatřuje v tom, že podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, do samostatné ani přenesené působnosti obce nenáleží oprávnění vybírat příspěvky na vybudování investičních sítí (§ 14, § 21-24 uvedeného zákona) a tuto možnost neupravují ani ustanovení § 10 až 15 vyhlášky č. 144/1978 Sb., vydané k provedení zákona č. 138/1973 Sb., o vodách. Rozpor s dobrými mravy odvolací soud shledal v nerovném postavení občanů žalované obce, způsobené stanovením rozdílné výše po nich požadovaného příspěvku. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, v němž podle jeho obsahu uplatnila dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu především vytkla, že neměl pro své závěry podklad ve spolehlivě zjištěném skutkovém stavu, čímž řízení zatížil vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci. Dovolatelka pokládá