33 Odo 706/2001 — Nejvyšší soud

33 Odo 706/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 11. 2001 Spisová značka:33 Odo 706/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.706.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 241 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 706/2001-72 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyň: A) S.Ch., zastoupené advokátkou, B) M.N., proti žalované D.L., zastoupené advokátem, o 43.040,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod spis. zn. 10 C 279/97, o dovolání žalobkyně A) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2001 č. j. 12 Co 52/2000 - 54, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2001 č. j. 12 Co 52/2000 – 54 se zrušuje ve vztahu k žalobkyni A) a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 24. listopadu 1999 č. j. 10 C 279/97 – 30 uložil žalované zaplatit žalobkyni A) částku 33.040,- Kč spolu s 21 % úrokem z prodlení od 10. 7. 1997 do zaplacení a žalobkyni B) částku 10.000,- Kč spolu s 21 % úrokem z prodlení od 10. 7. 1997 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že mezi žalobkyněmi a žalovanou došlo v únoru 1997 podáním závazné přihlášky na zájezd a zaplacením ceny zájezdu žalované k uzavření smlouvy o obstarání věci - zájezdu do T. v období od 27. 9. 1997 do 11. 10. 1997. Nepovažoval za rozhodující, že žalovaná použila k obstarání zájezdu jinou cestovní kancelář – P. s. r. o., proto žalobkyně byly v právním vztahu pouze se žalovanou, a nikoliv s cestovní kanceláří P. s. r. o. Dále vyšel ze zjištění, že žalobkyně oznámily žalované dopisem ze dne 9. 7. 1997, že ruší účast na objednaném zájezdu, čímž odstoupily od sjednané smlouvy podle § 735 obč. zák., tudíž se podle § 48 odst. 2 obč. zák. smlouva od počátku zrušila a účastníci jsou povinni podle § 457 obč. zák. si vrátit zpět plnění. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. března 2001 č. j. 12 Co 52/2000 – 54 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobu zamítl a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že z předmětné přihlášky na zájezd se zřetelným uvedením cestovní kanceláře P. a ze Všeobecných podmínek účasti na zájezdu společnosti P. s. r. o., se kterými byly žalobkyně seznámeny, což žalobkyně A) stvrdila svým podpisem, vyplývá, že smlouvu neuzavřely žalobkyně se žalovanou, nýbrž ve smyslu § 733 obč. zák. se společností P. s. r. o., specializovanou cestovní kanceláří se sídlem v P. Tato společnost „P.“ je uvedena i v příjmových pokladních dokladech platby za zájezd společně s účelem platby. Soud dovodil, že žalovaná nejednala v dané věci vlastním jménem, ale za cestovní kancelář P., která se zavázala obstarat zájezd prostřednictvím žalované. Žalobkyním tak vznikl smluvní vztah se společností P. s. r. o. Mezi žalobkyněmi a žalovanou smluvní vztah v dané věci nevznikl, proto žalovaná není pasivně věcně legitimována k vrácení zaplacené ceny služby. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně A) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000, a dovolává se důvodů uvedených v § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., v tomtéž znění. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení, které vychází z nesprávného skutkového zjištění. Namítá, že z provedeného dokazování nevyplývá, že žalovaná jednala za společnost P., když přihlášku podepsala přímo žalovaná, aniž by z přihlášky nějak vyplývalo, že žalovaná jednala za společnost P. Závěr, že žalovaná jednala za společnost P. s. r. o. nelze dovozovat z údaje „P.“ uvedeného v pravém horním rohu přihlášky v kolonce označené „T.“. Tento údaj nesplňuje požadavek určitosti v označení smluvní strany, proto dovolatelka nesouhlasí se závěrem soudu o zřetelném uvedení cestovní kanceláře P. s. r. o. Závěr, že žalovaná jednala za společnost P. s. r. o. nelze dovozovat ani z údaje „P.“ vepsaného do kolonky „účel platby“ v příjmových dokladech o zaplacení zájezdu. Za nesprávný dále považuje závěr, že odsouhlasení „Všeobecných podmínek účasti na zájezdu společnosti P.“ je důkazem, že smlouva byla uzavřena se společností P. s. r. o. I kdyby se přihlédlo k těmto všeobecným podmínkám, nemohla mezi žalobkyněmi a společností P.. s. r. o. vzniknout platná smlouva, když podle Všeobecných podmínek cestovní kanceláře P. s. r. o. vznikne smluvní vztah mezi zákazníkem a P. vyplněním a podepsáním přihlášky zákazníkem, a jejím potvrzením P., neboť k tomuto potvrzení přihlášky P. nedošlo. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaná k dovolání žalobkyně A) podala vyjádření, v němž navrhuje zamítnutí dovolání, neboť považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné. Zdůrazňuje, že zájezd si žalobkyně vybraly z katalogu společnosti P., jejíž identifikace a sídlo je uvedeno ve Všeobecných podmínkách cestovní kanceláře P. s. r. o., jež dovolatelka podepsala, a je k její tíži, že se s nimi neseznámila. Na závěr uvedla, že se na úkor žalobkyň nijak neobohatila. Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.”). Dovolání je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně ve věci samé /§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané § 241 odst. 2 o. s. ř. a vychází z dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v souladu s § 242 odst. 1 a 3 o. s . ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Z této zásady vázanosti užitými dovolacími důvody představují výjimku vady řízení podle § 237 odst. 1 o. s. ř. a je-li dovolání přípustné i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterým dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda byly v dovolání uplatněny (§ 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.). Vady řízení uvedené v § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolatelka nenamítá a ani z obsahu spisu se nepodávají. Vadou řízení ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. je například neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu z pohledu postupu soudu v důkazním procesu, zejména není-li v důkazním řízení postupováno v souladu s § 120 o. s. ř. Aplikováno na daný případ, mělo být předmětem zjišťování nalézacího soudu odstranění rozporuplnosti ve výpovědi žalované, která při výslechu podle § 131 o. s. ř. dne 28. 5. 1998 uvedla, že s tour operátory má podepsánu zprostředkovatelskou smlouvu, závaznou přihlášku na zájezd žalobkyň podepisovala ne za P., ale na základě zprostředkovatelské smlouvy, přičemž konkrétně s P. měla, podle své následující výpovědi, uzavřenu komisionářskou smlouvu. Rozpor ve výpovědi žalované nebyl dalším dokazováním, především listinným důkazem smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a společností P. s. r. o., odstraněn. Skutečnost, jakou smlouvu žalovaná se společností P. s. r. o. uzavřela, nebyla soudem dále zjišťována, přestože tato skutečnost byla pro právní posouzení, zda žalovaná jednala vlastním jménem a na účet zastoupeného - společnosti P. s. r. o. /zastoupení nepřímé/ nebo jménem zastoupeného a na jeho účet /zastoupení přímé/, rozhodující pro posouzení pasivní legitimace žalované. Po zjištění, jaká smlouva byla mezi žalovanou a P. s. r. o. uzavřena, je třeba