4 Tdo 1008/2023 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1008/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:4 Tdo 1008/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.1008.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 2. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 589/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1008/2023-1892 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovolání obviněného Ing. Romana Kopeckého, nar. 23. 9. 1961 ve Svitavách, bytem Schöfflerova 34/2051, 130 00 Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023 č. j. 7 To 157/2023-1811, v trestní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 134/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Romana Kopeckého odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 2. 2023 č. j. 1 T 134/2022-1683 byl obviněný Ing. Roman Kopecký (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), d) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že, jako jednatel a jediný společník společnosti CRUX-KR, s. r. o., IČ:60491302, se sídlem Schöfflerova 34/2051, Praha 3, která byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 9. 2010 č. j. 27 D 1658/2008-323, které nabylo právní moci dne 11. 7. 2011, ustanovena správcem dědictví po zemřelém K. F., nar. XY, zemř. dne XY, za účelem správy nemovitostí, čerpal finanční prostředky z bankovního účtu společnosti CRUX-KR, s. r. o., IČ:60491302, a následně CRUX-RK, s. r. o., IČ: 28442229, číslo XY, zřízeného dne 30. 9. 2011 pro účely správy dědictví, konkrétně 1) v období od 30. 9. 2011 do 23. 9. 2015, kdy byla společnost CRUX-KR, s. r. o., funkce správce dědictví zproštěna usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 9. 2015, č. j. 27 D 1658/2008-1007, na blíže nezjištěných místech, převedl několika bezhotovostními bankovními převody na bankovní účet číslo XY společnosti CRUX-RK, s. r. o., IČ: 28442229, se sídlem Schöfflerova 2051/34, Praha 3 - Žižkov, jejímž byl jednatelem, částku 611.913 Kč a částku 556.237 Kč vybral postupně v hotovosti, přičemž tyto finanční prostředky v celkové výši 1.168.150 Kč užil nezjištěným způsobem, nikoliv však v souvislosti se správou předmětných nemovitostí, 2) v období od 25. 09. 2015 do 17. 12. 2015, tj. poté, co byla společnost CRUX-KR, s. r. o., zproštěna funkce správce dědictví usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 9. 2015, č. j. 27 D 1658/2008-1007, neoprávněně dne: 26.9.2015 vybral částku 12 000 Kč 7.10.2015 vybral částku 50 000 Kč 7.10.2015 vybral částku 20 000 Kč 7.10.2015 vybral částku 15 000 Kč 20.10.2015 vybral částku 10 000 Kč 21.10.2015 vybral částku 10 000 Kč 27.10.2015 vybral částku 10 000 Kč 28.10.2015 vybral částku 20 000 Kč 1.11.2015 vybral částku 13 000 Kč 4.11.2015 vybral částku 15 000 Kč 7.11.2015 vybral částku 15 000 Kč 18.11.2015 vybral částku 20 000 Kč 20.11.2015 vybral částku 20 000 Kč 21.11.2015 vybral částku 20 000 Kč 16.12.2015 vybral částku 8 000 Kč 17.12.2015 vybral částku 16 655 Kč z bankovního účtu společnosti CRUX-RK s.r.o. číslo XY, zřízeného pro účely správy dědictví finanční prostředky v celkové výši 274 655 Kč, prostřednictvím bankomatů v Praze 10 a na pobočce České spořitelny a.s. v Praze 10, na Vršovickém náměstí 67/8, a tyto finanční prostředky nepředal novému správci dědictví, společnosti Oberfalcerová a spol., advokátní kancelář s.r.o., IČ: 60203889, a užil je nezjištěným způsobem, nikoliv však v souvislosti se správou předmětných nemovitostí, a tímto svým jednáním způsobil dědicům po zemřelém K. F., nar. XY, poškozenému K. F., nar. XY, a K. F., nar. XY, škodu v celkové výši 1 442 805 Kč. 2. Za shora uvedené jednání byl obviněný podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 67 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k samostatnému peněžitému trestu ve výměře 365 denních sazeb o výši denní sazby 800 Kč, celkem tedy 292.000 Kč. Podle § 228 odst.1 tr. ř. mu pak byla uložena povinnost uhradit poškozenému K. F., nar. XY, bytem XY, na náhradě škody částku ve výši 858 730 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. zákoníku byl poškozený se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti shora uvedenému rozsudku obvodního soudu podali odvolání obviněný, poškozený i státní zástupkyně. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 6. 2023 č. j. 7 To 157/2023-1811 rozhodl tak, že všechna tři podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Uvedené usnesení odvolacího soudu následně napadl obviněný dovoláním, neboť má za to, že se jedná o nepřezkoumatelné rozhodnutí a zároveň je naplněn i dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a k vlastní dovolací argumentaci uvedl, že soudy obou stupňů nerespektovaly zákonné požadavky na odůvodnění rozhodnutí podle § 125 odst. 1 tr. ř., respektive § 134 odst. 2 tr. ř. a rekapituloval je. Dále uvedl, že jednání, které je mu kladeno k tíži je rozděleno okamžikem, kdy byla společnost CRUX-KR, s. r. o., zproštěna funkce správce dědictví, čímž se jedná o dvě různá jednání z pohledu postavení předmětné společnosti a mělo být kvalifikováno jako dvě samostatné skutkové podstaty, a nikoliv jako dílčí útoky téhož jednání. Rozdílný je též úmysl, neboť v prvním případě se jednalo o neoprávněné vyplácení záloh na odměnu, ve druhém již tento nemohl být dán, neboť chybělo postavení správce dědictví. Oba skutky tedy měly být posouzeny jako dva samostatné trestné činy. Zároveň není z rozsudku soudu prvního stupně zřejmý ani přesný okamžik, který tato jednání rozděluje, neboť den 25. 9. 2015 je datum doručení usnesení nové správkyni, avšak není patrno, kdy bylo doručeno správkyni původní, za niž jednal obviněný. Obviněný se pak ohradil proti popisu skutků uvedených ve výroku rozsudku pod body 1), neboť má za to, že každý převod a každý výběr hotovosti představuje samostatný dílčí útok, a jako takový měl být časově a věcně vymezen. Svojí podstatou se jedná o pokračující, a nikoliv trvající trestný čin. Tím bylo porušeno právo obhajoby, neboť není určitě a srozumitelně specifikováno jednání, pro které je obviněný stíhán. K tomu připomněl § 120 odst. 3 tr. ř., neboť z důvodů absence uvedení místa, času a způsobu spáchání, nebyl skutek řádně označen tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Následně připomněl okolnosti ustanovení společnosti CRUX-KR s. r.o. správcem dědictví a skutečnost, že neobdržel žádné podklady, nikdy předtím správu dědictví nevykonával, věnoval se pouze komerční správě nemovitostí. Na základě jednání s notářkou vyřizující dědictví, jehož předmětem tyto nemovitosti byly, přistoupil k zálohovým výplatám odměn za správu, neboť nevěděl a nepochopil, že odměna je splatná až po skončení celé správy a rozhodnutí soudu. Za takových okolností by k ustanovení správce dědictví nikdy nepřistoupil. O výplatách informoval notářku a měl za to, že jejich výše je dána zákonem a má na ně nárok. Výši odměny a nákladů na správu dědictví pak odůvodnil zanedbáním předchozí správy nemovitostí po smrti zůstavitele. Zároveň se ohradil proti závěru vyplývajícím z rozhodnutí soudů obou stupňů, že úmysl přisvojovat si peněžní prostředky pojal již od počátku, kdy správu dědictví převzala jeho společnost, což je ovšem závěr nepřezkoumatelný, když opomíjí výpověď svědka V., že o zálohových platbách byl informován jako zástupce poškozeného K. F. (nar. XY). O výplatě záloh i probíhající rekonstrukci věděli oba poškození i notářka a nikdy nevznesly žádnou výtku či pochybnosti o takovém postupu a obviněný se proto domníval, že postupuje legálně. Připomněl, že daného jednání se měl dopouštět po dobu 4 let, přičemž notářka byla povinna vykonávat nad jeho činností dozor a oba poškození tak i fakticky činili prostřednictvím svých zástupců. Dovolatel předestřel tezi, že otázka rozdílného výkladu se netýká existence nároku na odměnu, ale její splatnosti. Opětovně zdůraznil, že nevěděl, že si nemůže vyplácet zálohy na odměnu, nebyl o tom informován notářkou ani mu to nebylo zřejmé z poučení v ustanovení správcem. V této souvislosti má tedy za to, že minimálně do 7. 7. 2015 nelze jeho jednání považovat za úmyslné. Kvalifikace subjektivní stránky činu je nesprávná a přijaté závěry s ohledem na absenci výslechu notářky jsou zcela nepřezkoumatelné. K tomu uvádí, že si je vědom t