4 Tdo 1115/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1115/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 1. 2026 Spisová značka:4 Tdo 1115/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.1115.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Recidiva Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 a 3 tr. zákoníku § 173 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1115/2025-112 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. 4 To 131/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 60/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. 2 T 60/2025, zrušil podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku výroky o vině a trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně vydaného dne 12. 3. 2025, sp. zn. 4 T 49/2025, jenž nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí, která mají ve zrušených výrocích svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném trestním příkazu rozhodl o vině obviněného pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku spáchaným jednak útokem ze dne 10. 3. 2025, za který byl obviněný odsouzen zrušeným trestním příkazem, a dále dvěma útoky ze dnů 1. 12. 2024 a 29. 1. 2025. První z nich spočíval ve stručnosti v tom, že obviněný společně s již odsouzeným P. T. v ranních hodinách v Brně, XY po předchozí dohodě vnikli pomocí klíčů, které jmenovaný spolupachatel předtím nezjištěným způsobem opatřil, do garáže domu a odtud odcizili ke škodě I. a J. K. dvě elektrokola v celkové hodnotě 162 200 Kč, na kterých z místa činu poté odjeli. Druhý útok obviněný spáchal společně s již odsouzenou A. M. v Brně, XY tak, že po vzájemné dohodě vnikli bočními neuzamčenými dveřmi opatřenými zvenku bezpečnostním knoflíkem, které obviněný násilím otevřel přineseným šroubovákem, do restaurace XY a zde odcizili ke škodě Bensen, s. r. o., blíže neurčený mobilní telefon a potraviny v hodnotě nejméně 200 Kč. Útoků pod body 2) až 3) výroku o vině ze dnů 29. 1. a 10. 3. 2025 se obviněný dopustil, i přestože byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2025, sp. zn. 9 T 140/2024, odsouzen za zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Za všechny útoky soud prvního stupně obviněného odsoudil podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Pro výkon tohoto trestu ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně rozhodl o adhezních nárocích poškozených. 3. Citovaný rozsudek napadl obviněný odvoláním, které omezil na výrok o trestu, který označil za nepřiměřeně přísný. Soudu prvního stupně v odvolání vytknul, že nedostatečně zohlednil nízký věk obviněného blížící se věku mladistvých a skutečnost, že obviněný přiznal vinu v obou útocích, pro které byla v této věci podána obžaloba. Zdůraznil současně, že doposud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody a že zřejmě bude muset vykonat i trest odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, který mu byl uložen Městským soudem v Brně za zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve věci vedené pod sp. zn. 9 T 140/2024 a jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu, v jejímž průběhu se dopustil nyní souzené trestné činnosti. Krajský soud v Brně odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. 4 To 131/2025, s tím, že trest odnětí svobody uložený téměř u spodní hranice zákonné trestní sazby rozhodně nelze označit za nepřiměřeně přísný a nereflektující obviněným zmíněné polehčující okolnosti, přičemž vzhledem k tomu, že předchozí podmíněné odsouzení nemělo na obviněného předpokládaný výchovný efekt, byl trest důvodně uložen jako trest nepodmíněný. II. Dovolání obviněného 4. Proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Luběny dovolání a v rozporu s § 265b tr. ř., bez bližší konkretizace, odkázal na všechny dovolací důvody uvedené § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Z odůvodnění dovolání je však zcela zjevné, že brojí proti výroku o společném trestu pro jeho zjevně nepřiměřenou přísnost. 5. Konkrétní dovolací námitky obviněného lze shrnout následovně. Odvolací soud aproboval úvahy soudu prvního stupně o výměře a druhu uloženého trestu, ačkoli jsou v rozporu se zásadami pro ukládání trestu uvedenými v § 38 odst. 1, 2 a § 39 tr. zákoníku, protože nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců neodpovídá povaze a závažnosti činu ani osobním poměrům obviněného, neguje zásadu subsidiarity trestní represe a zjevně neplní svůj výchovný a preventivní účel, naopak reálně snižuje šanci obviněného na resocializaci. To podle obviněného představuje jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. 6. Obviněný stejně jako v odvolání připomněl okolnosti, které mu polehčují. Svůj nízký věk blížící se věku mladistvých, opakovaně projevenou lítost, která je znakem vnitřní sebereflexe a jejíž upřímnost se projevila v jeho úplném doznání i v tom, že v hlavním líčení prohlásil svou vinu, a skutečnosti, že zatím nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody a že mu s vysokou pravděpodobností bude nařízen původně podmíněně odložený trest odnětí svobody ve výměře 24 měsíců v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 140/2024. 7. Dále obviněný zdůraznil, že všechny útoky, za které byl společný trest ukládán, spáchal od prosince 2024 do března 2025 a předešlého trestného činu, za který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2025, sp. zn. 9 T 140/2024, se dopustil koncem září 2024. Z těchto časových údajů pak dovozuje, že soudy obou stupňů přistoupily k dříve uloženému trestu odnětí svobody nespojenému s jeho bezprostředním výkonem a akcentujícímu výchovný prvek jako k promarněné šanci, přestože jeho výchovné působení se zatím nemohlo dostatečně projevit. Obviněnému nyní hrozí výkon trestu odnětí svobody v souhrnné délce 38 měsíců, což při jeho věku rané dospělosti představuje zcela nepřiměřený zásah do jeho osobnostního vývoje a činí obtížným jeho návrat do společnosti. 8. Závěrem obviněný konstatoval, že odvolací soud měl postupovat podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a mimořádně snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, případně podle § 45 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 44 tr. zákoníku upustit od uložení dalšího trestu, protože dříve uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin je dostačující za všechny tři útoky pokračujícího trestného činu krádeže. 9. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně a aby sám rozhodl o jeho potrestání tak, že upustí od uložení společného trestu nebo alespoň zmírní společný trest na dřívější trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podrobně rozebral zákonné podmínky odstranění mimořádné tvrdosti trestu odnětí svobody postupem podle § 58 tr. zákoníku, a to nejprve obecně a poté konkrétně ve vztahu k § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož aplikace se obviněný v dovolání domáhá. V návaznosti na to konstatoval, že v této trestní věci nejsou dány žádné specifické okolnosti případu, ze kterých by bylo možné dovodit, že k nápravě obviněného postačí i trest odnětí svobody v kratší výměře, než kterou stanoví trestní sazba za trestný čin krádeže podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku. Současně připomněl, že je jen na úvaze soudu, zda v konkrétním případě po zhodnocení všech okolností s ohledem na přijaté prohlášení viny zmírní trest postupem podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, soud není k takovému postupu povinen. 11. V další části vyjádření státní zástupce rozebral dovolací důvod podle § 256b odst. 1 písm. i) tr. ř. sloužící primárně k nápravě vad výroku o trestu. Zdůraznil, že postihuje pouze dva nejzávažnější typy selhání soudu při ukládání trestu, a sice uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, anebo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákona na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Konstatoval, že přezkum výroku o trestu, který stejně jako v této věci žádnou z těchto vad netrpí, nel