4 Tdo 1167/2023 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1167/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 1. 2024 Spisová značka:4 Tdo 1167/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.1167.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 456/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1167/2023-409 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 1. 2024 o dovolání obviněné D. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2023 č. j. 4 To 243/2022-295, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 116/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné D. K. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2022 č. j. 5 T 116/2022-258 byla obviněná D. K. (dále také jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku za jednání spočívající (zkráceně) v tom, že v době od 31. 10. 2019 do 14. 11. 2019 v Brně ve výkonu trestu odnětí svobody během společného umístění na cele v objektu Vazební věznice a ÚpVZD Brno na ul. Jihlavská 12 nabídla spoluvězenkyni M. Z. pomoc při soudních řízeních ve věci dovolání a projednání společné péče o dítě, během této nabídky jí sdělovala nepravdivé informace ke svému předchozímu zaměstnání na státním zastupitelství a o svých známostech se soudci a státními zástupci, kteří dané věci projednávali, a za tuto pomoc požadovala finanční částky ve výši 80.000 Kč a následně ve výši 100.000 Kč, které měly být zaslány na bankovní účet s označením D. K., číslo účtu XY, s uvedením účelu platby „vrácení půjčky“, načež dne 7. 11. 2019 na pokyn poškozené M. Z. vložila její sestra P. Z. na výše uvedený bankovní účet peněžní částku ve výši 80.000 Kč a dne 14. 11. 2019 pak peněžní částku ve výši 100.000 Kč, obviněná výše popsaným způsobem jednala s vědomím, že ze své pozice a postavení poškozené v probíhající soudních řízeních sama pomoci nemůže a ani jí takovou pomoc nemůže zajistit jinak, takže svým jednáním ji uvedla v omyl a podvodně od ní vylákala celkem 180.000 Kč, přičemž byla rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2017 sp. zn. 53 T 16/2015, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 2017 sp. zn. 6 To 76/2017, odsouzena mimo jiné pro pokus zločinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody ve výměře šesti let a šesti měsíců, projehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou a ze kterého byla podmíněně propuštěna dne 29. 4. 2021 se zkušební dobou stanovenou do 29. 10. 2027. V nyní projednávané trestní věci jí nalézací soud za shora popsané jednání uložil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena též povinnost zaplatit poškozené M. Z. na náhradě škody částku 180.000 Kč. 2. O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 1. 2023 č. j. 4 To 243/2022-295 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Rozhodnutí soudu druhého stupně napadla obviněná následně dovoláním s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítla, že rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně, která se odrazila v právní kvalifikaci skutku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, resp. k nim nedůvodně nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy a v důsledku toho došlo i k nesprávnému právnímu posouzení stíhaného skutku. Soud odvolací se po její výtce věci samou nezabýval prakticky vůbec a zcela rezignoval na řádné odůvodnění svého vlastního rozhodnutí, v němž v podstatě pouze odkázal právě na písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně. S námitkami obhajoby se nikterak nevypořádal, ani se o to nepokusil, a svá stanoviska nijak nezdůvodnil. Především řádně nevysvětlil, proč neprovedl důkazy, které navrhla obhajoba, když se omezil na paušální konstatování, že by nemohly vnést do důkazní situace žádný nový vhled. Tímto přístupem významně zasáhl do práva dovolatelky na spravedlivý proces. Oba soudy ignorovaly skutečnost, že poškozená svá tvrzení o tom, že byla podvedena způsobem vyjádřeným ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, ničím významným nedoložila. Obviněná naproti tomu předložila čestná prohlášení řady svědků, kteří měli potvrdit dřívější závazek poškozené vůči ní, a sice dluh související s neuskutečněným prodejem a koupí motorového vozidla. Zejména odvolací soud měl tyto svědky předvolat a vyslechnout, což ale naprosto nepochopitelně neučinil. Tím porušil mimo jiné zásadu zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Navržení svědci R. a B. ve svých čestných prohlášeních nezávisle na sobě potvrdili nejen existenci inzerátu na prodej vozu v roce 2015, ale i to, že k převodu vlastnického práva k němu nakonec nedošlo kvůli podvodnému jednání poškozené jako tehdejší prodávající. Obhajobu obviněné, že důvodem poukázání částky 180.000 Kč na její účet bylo právě vrácení inkasovaných peněz za vozidlo, by podpořila i svědectví spoluvězenkyň Š. a R., které rovněž nebyly vyslechnuty. Dovolatelka dále míní, že soudy při hodnocení důkazů od začátku nepřistupovaly k oběma aktérkám údajného podvodu stejně. Zatímco poškozenou tendenčně vykreslily jako osobu, která je ve výkonu trestu poprvé a je jím zlomená i kvůli odloučení od svých dětí, jí přiřkly roli otrlé recidivistky, využívající tísně ostatních, přestože je také matkou dětí, ve výkonu trestu je rovněž poprvé, na rozdíl od poškozené musela být svěřena do odborné péče psychologa a psychiatra a byla pod silnou medikací. Tato medikace se místy projevovala do té míry, že nebyla schopna vnímat dění kolem sebe. Na to obhajoba upozorňovala i v hlavním líčení. Ani jeden ze soudů však nepoložil dotaz na vězeňskou službu, jaká léčiva jsou jí podávána, ani si nevyžádal zpracování znaleckého posudku k eventuálnímu určení míry příčetnosti pacientky. Nadále tak přetrvává důvodná pochybnost, zda se obviněná vůbec mohla, resp. byla schopna dopustit úmyslného protiprávního jednání. Výhrady vznesla dovolatelka i proti výroku o uloženém trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný. V uvedené souvislosti zdůraznila, že výše škody, kterou měla způsobit trestným činem, jen nepatrně přesáhla hranici odůvodňující právní kvalifikaci skutku podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku s trestní sazbou od jednoho roku do pěti let. Proto se domnívá, že na ni mohlo a mělo být působeno pouze alternativním trestem nebo trestem odnětí svobody nespojeným s přímým výkonem, jak se zpravidla v soudní praxi děje. Trest nepodmíněný v daném případě hraničí s její šikanou. Z výše rekapitulovaných důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání napadená soudní rozhodnutí zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Součástí mimořádného opravného prostředku pak učinila i žádost k předsedovi dovolacího senátu, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil či přerušil výkon napadeného rozhodnutí až do doby, než bude o jejím dovolání meritorně rozhodnuto. Znovu zopakovala, že je aktuálně v péči psychiatra, je dokonce hospitalizována v nemocničním zařízení, její zdravotní stav není dobrý a není schopna zvládat ani běžné každodenní úkony. Další výkon trestu by měl tedy na její život a zdraví negativní dopad. 4. Pověřená státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v písemném vyjádření k dovolání v rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. námitky obviněné stran porušení jejího práva na spravedlivý proces rezolutně odmítla. Zdůraznila, že z obsahu spisového materiálu tvrzené důkazní návrhy obhajoby učiněné při soudních jednáních, které měly být ignorovány, nevyplývají. O důkazních návrzích, které zazněly, bylo rozhodnuto řádně jak v hlavním líčení, tak ve veřejném zasedání o odvolání a jejich zamítnutí soudy náležitě vysvětlily i v odůvodněních svých rozhodnutí ve věci samé. Pochybení spočívajícího v opomenutí důkazů se tedy nedopustily. Obdobně státní zástupkyně neshledala žádné nedostatky ani ve způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy provedené a jak se postavily k problému údajné zmenšené či zcela absentující příčetnosti obviněné v době spáchání činu. Co se týče námitky nepřiměřené přísnosti uloženého trestu, zdůraznila, že ta podle ustálené rozh