4 Tdo 1186/2018 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1186/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 11. 2018 Spisová značka:4 Tdo 1186/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1186.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Násilí proti úřední osobě Subjektivní stránka Úmysl nepřímý Úřední záznam Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1b, 3a tr. zákoníku § 358 odst. 1,2a tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1186/2018-25 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání obviněné B. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 9 To 125/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 25/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 2 T 25/2018, byla obviněná B. Š. (dále jen obviněná, popř. dovolatelka) uznán vinnou ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku [skutek pod bodem 1)] a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku [skutek pod bodem 2)]. Uvedených trestných činů se podle rozsudku tohoto soudu dopustila tím, že: 1) dne 19. 10. 2017 kolem 16:30 hod. v Praze 4, ul. XY, ze severní terasy Kongresového centra Praha hodila po poškozené E. M., nar. XY, jež stála na travnatém prostoru pod touto terasou a plnila zde služební povinnosti strážníka Městské policie hl. města Praha, betonový ovál o rozměrech 15x15x3 cm a váze 413 gramů, přičemž popsaný předmět minul hlavu poškozené M. zhruba o 30 cm, takže ke zranění poškozené nedošlo, avšak při zasažení hlavy tímto předmětem reálně mohlo dojít ke zlomenině lebky, k pohmoždění či vzniku tržných a tržně zhmožděných ran měkkých pokrývek anebo k otřesu mozku, respektive k difuznímu poranění mozku DAI, či k zhmoždění mozku, přičemž pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 5. 2016, sp. zn. 1 T 79/2016, který nabyl právní moci dne 8. 6. 2016, k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, a dále byla pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. 8. 2016, sp. zn. 8 T 89/2016, který nabyl právní moci dne 13. 12. 2016, k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání 48 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obžalovanou, 2) dne 19. 10. 2017 v době od 19:30 hod. do 21:30 hod. v Praze 4, ul. XY, v prostoru severozápadní terasy Kongresového centra Praha poblíž podatelny Magistrátu hl. města Prahy hlasitě pokřikovala a házela kameny směrem do prostoru střeženého Policií ČR, přičemž opakovaně hodila kameny směrem ke zde zaparkovanému služebnímu vozidlu označenému nápisy Policie ČR, zn. Volkswagen, r. z. XY, kdy v jednom případě vozidlo kamenem zasáhla, avšak vozidlo nebylo nijak poškozeno, přičemž pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 5. 2016, sp. zn. 1 T 79/2016, který nabyl právní moci dne 8. 6. 2016, k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, a dále byla pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. 8. 2016, sp. zn. 8 T 89/2016, který nabyl právní moci dne 13. 12. 2016, k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání 48 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obžalovanou. Za uvedené trestné činy uložil Obvodní soud pro Prahu 4 obviněné podle § 325 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon trestu obviněnou zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku obviněné dále uložil ochranné léčení protialkoholní ve formě ústavní. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 2 T 25/2018, podala obviněná odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 9 To 125/2018, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 9 To 125/2018, podala obviněná prostřednictvím ustanovené obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle dovolatelky skutek popsaný pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v popisu skutku absentuje znak užití násilí proti úřední osobě pro výkon pravomoci úřední osoby a naplnění uvedeného znaku nevyplývá ani ze zjištěného skutkového stavu, a to bez ohledu na to, zda poškozená na místě plnila úkoly a povinnosti strážníka městské policie. Zdůrazňuje, že k jejímu protiprávnímu jednání nedošlo kvůli výkonu takové pravomoci poškozenou. Následně obviněná cituje z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně ohledně uplatněné námitky nesprávné právní kvalifikace skutku pod bodem 1) a uvádí, že vyslovený názor je v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Poukazuje na skutečnost, že poškozená ji nekontaktovala v rámci plnění svých pracovních povinností, ale z lidského zájmu a že si poškozené neztěžovala na to, že byl její přítel policisty zatčen a uvězněn, což podle soudu měla údajně nést jako křivdu, a proto měla na poškozenou zaútočit. Současně obsáhle cituje z výpovědi poškozené, zdůrazňuje, že její výpověď je v podstatě totožná s její výpovědí. Namítá, že z provedených důkazů nevyplývá, že by zaútočila na poškozenou pro výkon její pravomoci. Její jednání tedy nemělo žádnou souvislost s úředním postavením poškozené. Podle jejího názoru měl být uvedený skutek právně kvalifikován jako pokus ublížení na zdraví, max. jako pokus těžké újmy, když pokud jde o v úvahu připadající následek, je toho názoru, že nelze hovořit o pokusu těžké újmy, neboť její jednání nesměřovalo k uskutečnění tohoto následku a to ani ve formě nepřímého úmyslu. Ze zjištěného skutkového stavu nelze usuzovat, že by minimálně byla srozuměna s tím, že u poškozené může nastat těžká újma, pokud by došlo k jejímu zasažení. Znalecký posudek představuje důkaz jako každý jiný. Nebylo zjištěno, že by na poškozenou cílila, cílila „pouze“ do prostoru, kde se poškozená nacházela. V popisu skutku není vyjádřená subjektivní stránka. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně namítá, že nenaplnila znaky přečinu výtržnictví, její jednání by mohlo být maximálně posouzeno jako přestupek proti veřejnému pořádku, neboť intenzita jejího jednání nebyla taková, aby se jednalo o trestný čin. Skutek navíc nebyl podroben řádnému dokazování, bylo vycházeno z neprocesních důkazů – úředních záznamů, které mohou sloužit pouze jako podklad k tomu, zda má být vyslechnuta osoba, která záznam sepsala. Odkaz soudu druhého stupně na usnesení MS v Praze ze dne 10. 2. 2000, sp. zn. 7 To 18/2000 (PR 9/2001/) považuje za nepřípadný, neboť na tomto úředním záznamu stavěla svůj postup obžaloba, ačkoliv v citovaném rozhodnutí se jednalo o práva obhajoby. Tímto postupem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Pokud je poukazováno na její částečné doznání, jedná se o hodnocení, které je v příkrém rozporu se zákonem. Proto i v případě tohoto skutku došlo k tomu, že výrok rozsudku je v extrémním rozporu s právní větou a provedeným dokazováním. Pouze okrajově obviněná namítá, že skutky vzhledem k blízké časové souvislosti a dalším okolnostem měly být posouzeny jako jedno pokračující jednání. V závěru podaného dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 9 To 125/2018 a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 2 T 25/2018 zrušil a věc v