4 Tdo 1196/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1196/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 5. 2022 Spisová značka:4 Tdo 1196/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.1196.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 8. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1196/2021-1495 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání obviněného J. K., nar. XY v XY, XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2021 sp. zn. 9 To 104/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 3/2020, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 9 To 104/2021 zrušuje ve výroku, jímž byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, a v navazujícím výroku o trestu. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 11. 2020 sp. zn. 7 T 3/2020 byl obviněný J. K. uznán vinným přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle „§ 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku“ a nebezpečného vyhrožování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku na skutkovém základě, že I. 1) ačkoliv věděl, že mu bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2018 sp. zn. 44 T 56/2016, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018 sp. zn. 6 To 299/2018, uloženo přiměřené omezení spočívající v jeho povinnosti zdržet se neoprávněného zásahu do práv a právem chráněných zájmů poškozené E. V., narozené XY, tedy zdržet se jakéhokoli kontaktu s ní mimo rozsah stanovený rozhodnutími soudů v rámci občanskoprávního řízení, upravujícími poměry jejich nezletilých dětí AAAAA (pseudonym), narozeného XY, a BBBBB (pseudonym), narozeného XY, toto uložené přiměřené omezení nerespektoval a navzdory uloženému zákazu poškozené E. V. přinejmenším od prosince 2018 opakovaně telefonoval a zasílal SMS zprávy na její telefonní číslo XY, kdy v době od 26. 12. 2018 do 26. 6. 2019 šlo o celkem 123 příchozí telefonní hovory a celkem 274 příchozí SMS zprávy, a poškozenou kontaktoval i osobně, a to přinejmenším dne 28. 2. 2019 v poradně pro mezilidské vztahy v XY, XY, dne 4. 4. 2019 v areálu Nemocnice XY, XY, a dále v přesně nezjištěné době a v nezjištěném počtu případů v místě bydliště poškozené v XY, kde se jí vnutil do bytu a pod záminkou péče o jejich děti a využívaje její psychické lability na ni vyvíjel nátlak, aby ji přiměl absolvovat mediaci a dne 28. 2. 2019 podepsat dohodu ohledně úpravy styku s dětmi v rozporu s pravomocnými rozhodnutími soudů, vydanými v občanskoprávním řízení, upravujícími poměry nezletilých dětí, čímž, jsa si vědom jejího křehkého psychického zdraví, výrazně narušoval a snižoval kvalitu soukromého i pracovního života poškozené, která v důsledku jeho konání žila pod neustálým psychickým tlakem a obavou o zhoršení svého psychického zdraví, a svým konáním zároveň úmyslně porušil přiměřené omezení zdržet se neoprávněného zásahu do práv a právem chráněných zájmů poškozené a poškozenou nijak nekontaktovat mimo rozsah stanovený rozhodnutími soudů v rámci občanskoprávních řízení, upravujících poměry jejich nezletilých dětí, 2) v období od 8. 8. 2019, kdy byl propuštěn z vazby, nejméně do dne 16. 10. 2019 opakovaně kontaktoval poškozenou E. V., narozenou XY, a to prostřednictvím telefonních hovorů a SMS zpráv ze svého telefonního čísla XY na telefonní číslo poškozené XY v počtu celkem 20 telefonátů a 28 SMS zpráv, nebo prostřednictvím telefonního čísla XY, užívaného jejich nezletilým synem AAAAA, kdy buď volal na synovo telefonní číslo a po přijetí hovoru požadoval předání telefonu poškozené, nebo v době, kdy měl děti u sebe, využil telefonátů poškozené staršímu synovi na jeho telefonní číslo, a v období od 22. 8. 2019 do 6. 9. 2019 v celkem 18 případech synův telefon záhy převzal či telefonní hovor rovnou sám přijal, aby mohl s poškozenou hovořit, a pod záminkou řešení péče o jejich děti na ni vyvíjel silný psychický nátlak ve snaze udržovat poškozenou v neustálém napětí a psychicky ji tak deptat, kdy jí neustále něco vytýkal či vyčítal, tlačil ji k uzavření dohody o výchově dětí mimo a nad rámec soudních rozhodnutí, s čímž poškozená nesouhlasila, nutil ji, aby mu sama zavolala, i když mu opakovaně sdělila, že si komunikaci s ním nepřeje, čímž, jsa si vědom jejího křehkého psychického zdraví, výrazně narušoval a snižoval kvalitu soukromého i pracovního života poškozené, která v důsledku jeho konání žila pod neustálým psychickým tlakem a obavou o zhoršení svého psychického zdraví, přičemž popsaným jednáním zároveň úmyslně porušil přiměřené omezení zdržet se neoprávněného zásahu do práv a právem chráněných zájmů poškozené a poškozenou nijak nekontaktovat mimo rozsah stanovený rozhodnutími soudů v rámci občanskoprávních řízení, upravujících poměry jejich nezletilých dětí, kteréžto přiměřené omezení bylo uloženo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2018 sp. zn. 44 T 56/2016, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018 sp. zn. 6 To 299/2018. Za to byl obviněný podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněný pod bodem II. výrokové části rozsudku podle § 226 písm. e) tr. ř., za použití § 197 tr. zákoníku, zproštěn obžaloby v části, kde mu bylo kladeno za vinu spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit v období od ledna 2018 do června 2019 úmyslným vyhýbáním se řádnému plnění zákonné a soudem konkretizované vyživovací povinnosti vůči svým nezletilým synům AAAAA a BBBBB, neboť trestnost tohoto činu zanikla. K následnému odvolání obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2021 sp. zn. 9 To 104/2021 shora citovaný rozsudek nalézacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o vině pod body I. 1) a 2) a ve výroku o trestu. Za podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. pak obviněného na nezměněném skutkovém základě (viz shora), který pojal do výroku svého rozhodnutí, uznal vinným toliko přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle „§ 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku“, za který mu podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Pro výkon trestu obviněného zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Na rozsudek odvolacího soudu reagoval obviněný J. K. dovoláním s odkazem na důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Namítl, že v řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to v míře, jež podle judikatury Ústavního soudu odůvodňuje dovolací přezkum. Předně se domnívá, že odvolací soud postupoval nezákonně, pokud v otázce maření výkonu úředního rozhodnutí „rozhodl sám“, zatímco v otázce výživného potvrdil jako správný rozsudek soudu prvního stupně. Dále mu vytkl právní kvalifikaci skutku podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, tedy podle skutkové podstaty spočívající v tom, že pachatel bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu. Dovolatel namítl, že takové jednání nikdy předmětem trestního stíhání nebylo. Následně vznesl obsáhlé výhrady proti skutkovým zjištěním soudů, jež byla podkladem pro jejich rozhodnutí a která jsou podle jeho mínění v tzv. extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů. Ohradil se zejména proti konstatování odvolacího soudu, podle nějž z provedených důkazů, konkrétně záznamů o telekomunikačním provozu či z odposlechů vyplývá, že nerespektoval přiměřená omezení během zkušební doby, když poškozenou kontaktoval v období od 28. 12. 2018 do 7. 4. 2019 téměř denně a v některých dnech i opakovaně. Za dané období podle poukazu obviněného žádný odposlech jako dů