4 Tdo 1284/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1284/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 1. 2021 Spisová značka:4 Tdo 1284/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1284.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omezování osobní svobody Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1284/2020-352 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 1. 2021 o dovolání obviněného J. A., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 8. 2020 č. j. 6 To 171/2020-316, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 159/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. A. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25. 5. 2020 č. j. 2 T 159/2019-281 byl obviněný J. A. uznán vinným přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 28. 5. 2019 v blíže nezjištěné době od 14:00 do 14:45 hodin v obci XY č. p. XY, okres Domažlice, v areálu farmy provozované obžalovaným, v době, kdy zde poškozená E. W., narozená XY, jako pracovnice Krajské veterinární správy pro Plzeňský kraj, územní pracoviště XY, prováděla veterinární kontrolu, tuto po vstoupení do prostoru přívěsného vozíku zn. Maro, RZ: XY, s nástavbou, který slouží pro přepravu živých zvířat, a v době, kdy se veterinární lékařka E. W. nacházela v přepravním prostoru a byla otočena zády ke vstupu, uzavřel obžalovaný poškozenou v přepravním prostoru a při tom řekl: „Já s Vámi dám jedno kolečko, ať vidíte, jak se v tom jede.“ Následně se s poškozenou, uzavřenou v přepravním prostoru, který byl bez oken a vysoký 170 cm, plynule rozjel a objel budovu farmy. Po zastavení otevřel zadní dveře přepravního prostoru a umožnil poškozené vystoupit, což komentoval slovy „takový zvíře jsem v tom ještě nevezl“, když od uzavření poškozené v přepravním prostoru do chvíle, kdy bylo poškozené umožněno přepravní prostor opustit, uplynulo 83 vteřin. V důsledku prožité události poškozená trpěla úzkostmi, plačtivostí a nespavostí, kdy s problémy vyhledala lékařskou péči a byla jí medikována antidepresiva“. Za to byl obviněný podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po 100 Kč, tj. v celkové výši 5.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu nalézací soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, částku 9.305 Kč. Poškozená E. W. pak byla s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání státní zástupkyně podanému v neprospěch obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 8. 2020 č. j. 6 To 171/2020-316 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného při nezměněných výrocích o vině, náhradě škody a náhradě nemajetkové újmy nově odsoudil podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po 400 Kč, tj. v celkové výši 20.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, pak podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Odvolání obviněného samostatným výrokem podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Na předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně reagoval obviněný J. A. dovoláním s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Je přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Připomněl, že od počátku trestního řízení poukazoval na řadu okolností skutku, které podle jeho mínění nebyly patřičně vzaty v úvahu při posouzení jeho společenské škodlivosti. Odvolací soud se po jeho výtce vůbec nezabýval argumentací, že šlo o recesi, jejímž prostřednictvím projevil svůj postoj k nesmyslné, protiprávní, šikanózní a vrchnostenským způsobem vyžadované a prováděné veterinární kontrole. Ačkoli šlo o otázku, jejíž zodpovězení bylo nezbytné pro komplexní a spravedlivé rozhodnutí ve věci, žádný z orgánů činných v trestním řízení se jí nezabýval. Dovolatel trvá na tom, že v rámci kontroly došlo minimálně k porušení § 7 zákona č. 166/1999 Sb., § 8a a násl. zákona č. 246/1992 Sb. a § 2, § 9 zákona č. 255/2012 Sb. Právě neoprávněná kontrola vozíku ho podnítila k recesi. Vše ale proběhlo ve slušné a klidné atmosféře. Poškozená byla ve vozíku uzavřena jen po dobu 83 vteřin a dovolatel jí přitom sdělil, že s ní „dá jedno kolečko, ať vidí, jak se v tom jede“, takže se neměla čeho obávat. Ostatně po otevření vozíku na celý incident reagovala s úsměvem, znovu do něj vstupovala a pokračovala v kontrole, po jejímž skončení se oba rozloučili podáním ruky. Dovolatel z celého průběhu kontroly pořídil videozáznam, z nějž je patrné, že poškozená před soudem lhala, když tvrdila některé skutečnosti, které byly v rozporu s natočenou realitou. Také krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku například nepravdivě uvedl, že poškozenou do přepravního vozíku vlákal a tím ji dehonestoval. Naproti tomu nijak nezohlednil jeho dosavadní bezúhonnost a osobní přispění k objasnění věci poskytnutím zmíněného videozáznamu. Závěrem dovolatel shrnul, že napadený rozsudek odporuje zásadě subsidiarity trestní represe vyjádřené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil, dále zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl, že se trestní věc vedená u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 159/2019 postupuje k rozhodnutí příslušné komisi pro projednávání přestupků, anebo ho eventuálně zprostil obžaloby, jestliže v době před rozhodnutím již došlo k zániku přestupkové odpovědnosti pro uplynutí promlčecí doby. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání v rámci řízení podle § 265h tr. ř. poukázala na to, že obviněný svým jednáním, kdy poškozenou zavřel do přepravního vozíku pro zvířata a objel s ní farmu, především zcela nepřípustným způsobem projevoval své nesouhlasné stanovisko s prováděnou veterinární kontrolou. Postupem veterinární správy a jmenovitě poškozené se totiž cítil dotčen, protože požadavek poškozené na kontrolu přívěsného vozíku vyžadoval jeho zprovoznění, což pokládal za ztrátu času. Byť poškozenou neomezil na svobodě po výrazně dlouhou dobu, na celou věc je nutno nahlížet optikou jejich vzájemného vztahu, který rozhodně neumožňoval uchopit jeho počínání jako pouhou recesi nebo legraci. Pokud obviněný poškozenou svévolně uzavřel do přívěsného vozíku pro přepravu zvířat a podnikl s ní cestu kolem farmy, nepochybně ji tím nejen dehonestoval, ale zároveň zjevně naplnil veškeré zákonné znaky přečinu podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku. V souvislostech, za kterých se jeho jednání odehrálo, zároveň nabylo rysů kriminálního činu, a pokud se jím poškozená cítila dotčena, je v zásadě vyloučeno, aby věc byla případně řešena jako přestupek. Není totiž možné přistoupit na verzi obviněného, že nesouhlas s postupem státního orgánu lze vyjádřit svévolným omezením úředníka vykonávajícího kontrolu podle právních předpisů na jeho osobní svobodě. K obraně proti nezákonnému postupu úřadu slouží různé legální nástroje. Intenzitu a míru, se kterou posuzované jednání zasáhlo do osobní sféry poškozené, pak nelze bagatelizovat ani tím, že šlo pouze o legraci. Obecně tedy nebyl dán důvod k tomu, aby na počínání obviněného bylo pohlíženo shovívavěji s tím, že se jednalo toliko o přestupek. Z výše uvedených důvodů proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud předložené dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby věc byla projednána v neveřejném zasedání i v případě předpokládaném v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Obviněný J. A. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v záko