4 Tdo 1486/2018 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1486/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 1. 2019 Spisová značka:4 Tdo 1486/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1486.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 3. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.3.2019II.ÚS 1016/19JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto9.4.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1486/2018-25 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2019 o dovolání obviněné M. R. M., nar. XY, státní příslušnice Slovenské republiky, v ČR trvale bytem XY, proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2018 sp. zn. 6 To 387/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 46/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. R. M. odmítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 28. 7. 2017 sp. zn. 6 T 46/2017 uznal obviněnou M. R. M. vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že dne 6. 8. 2016, kolem 12:45 hod., v Praze 4, ulici XY, byla kontrolována hlídkou Policie ČR, při řízení motorového vozidla tov. zn. Toyota Aygo, RZ XY, ačkoliv si byla vědoma toho, že dosažením 12 bodů v bodovém hodnocení pozbyla řidičské oprávnění, a to na základě oznámení Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. S-MHMP-DSC 1273906/2015, ve spojení s rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy sp. zn. S-MHMP 1273906/2015, č. j. MHMP 1445583/2015 ze dne 12. 8. 2015, s nabytím právní moci dne 11. 9. 2015, které převzala dne 26. 8. 2015, jimiž byly zamítnuty námitky obžalované. Za to byl obviněné podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a s § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních dávek po 100 Kč, celkem tedy 10 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání jednoho roku. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadly odvoláními obviněná i státní zástupkyně (v neprospěch obviněné proti výroku o trestu). Na podkladě odvolání obviněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 6 To 387/2017 podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a postoupil věc Magistrátu hl. m. Prahy, neboť by skutek mohl být posouzen jako přestupek. Odvolání státní zástupkyně pak Městský soud v Praze zamítl podle § 256 tr. ř. Rozhodnutí soudu druhého stupně napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním v neprospěch obviněné, a to z důvodu, že soud druhého stupně rozhodl o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Na základě dovolání nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 6. 2018 sp. zn. 4 Tdo 648/2018 zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 6 To 387/2017, stejně jako i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Praze následným rozhodnutím ze dne 8. 8. 2018 sp. zn. 6 To 387/2017 na základě odvolání podané obviněnou podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výrok o uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání jednoho roku. (Jinak napadený rozsudek soudu prvního stupně zůstal beze změny). Odvolání státní zástupkyně odvolací soud zamítl podle § 256 tr. ř. Obviněná proti cit. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2018 sp. zn. 6 To 387/2017 podala dovolání, v němž nejprve rekapitulovala průběh předchozího trestního řízení a posléze obsahově vymezila uplatněný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukazuje na to, že rozhodnutím soudů došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Ty sice aplikovaly správné právní předpisy, ale nesprávně je vyložily, a to zejména pokud jde o právní kvalifikaci skutku. Aby mohla být naplněna objektivní stránka přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, je v daném případě třeba, aby došlo k odnětí řidičského oprávnění nebo k jeho pozbytí. Obviněná konstatuje, že v jejím případě k odnětí, ani k pozbytí řidičského oprávnění nedošlo, přičemž k jeho pozbytí objektivně ani dojít nemohlo, když tímto oprávněním obviněná již od 7. 9. 2015 nedisponovala. Zákonem předvídaný účinek rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů, spočívající v pozbytí řidičského oprávnění u obviněné proto nikdy nastat nemohl. Dále obviněná namítá, že byla porušena zásada volného hodnocení důkazů, zásada zákonnosti, zásada legality a zejména zásada materiální pravdy. Stejně tak bylo porušeno právo obviněné na soudní ochranu a rovnost v řízení. Nejvyšší soud totiž zcela ignoroval vyjádření obviněné z 27. 1. 2018 k podanému dovolání a její požadavek na veřejnost jednání. Následně dovolatelka zmiňuje, že odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí ve věci skutek správně posoudil tak, že se nejedná o trestný čin, avšak mohlo by se jednat o přestupek. Obviněná je jednoznačně toho názoru, že není pravdou, že držitel řidičského průkazu členského státu dosažením 12 bodů pozbývá řidičské oprávnění. Jiné státy nepracují s pojmem „řidičské oprávnění“ ale s pojmem „řidičský průkaz“. Obviněná tím, že v době, kdy byla plnoprávnou držitelkou řidičského oprávnění, byť v té době dosáhla 12 bodů, po výměně řidičského průkazu za slovenský již nemohla být držitelkou českého řidičského oprávnění, a tudíž ho nemohla pozbýt. Od data výměny řidičského průkazu dne 7. 9. 2015 se na ni začala vztahovat právní úprava pro držitele řidičského průkazu členského či cizího státu. Obviněná právě tohoto dne „přestoupila“ z jedné právní úpravy do jiné. V případě, kdy držitel řidičského průkazu členského či cizího státu v době, kdy pozbyl právo k řízení motorových vozidel na území České republiky, přesto motorové vozidlo řídí, dopouští se výhradně přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 5 zákona č. 361/2000 Sb. Právě proto je třeba striktně odlišovat pojem „právo“ a „oprávnění“. Ten, kdo pozbývá „právo k řízení“, a to je případ obviněné, se dopouští přestupku, a ten kdo pozbývá „řidičské oprávnění“ se dopouští přečinu. Z těchto důvodů byl výrok v prvním rozhodnutí odvolacího soudu ve věci správný, protože věc by skutečně mohla být posouzena jako přestupek a v žádném případě jako trestný čin. Podle obviněné se Nejvyšší soud nevypořádal s otázkou, od kdy do kdy měla běžet roční lhůta, po kterou obviněná nesměla řídit motorová vozidla. Od samého počátku tvrdí, že její skutek bylo třeba posoudit jako přestupek, a to podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 5 zákona o silničním provozu. Stejně tak argumentovala odlišnými právními důsledky dosažení 12 bodů pro držitele českých řidičských průkazů oproti držitelům řidičského průkazu členského státu či cizího státu. Obviněná zmiňovala i absenci „přechodných ustanovení“ v zákonu o silničním provozu pro situaci, v níž se sama ocitla. Má proto zato, že absence právní úpravy, tedy určitá mezera v zákoně, nemůže mít za následek, že bude proti ní použita jakákoli analogie v její neprospěch. Byť tedy neměla právo k řízení motorových vozidel na území České republiky, ale nikoli až ode dne právní moci rozhodnutí, nýbrž již ode dne výměny řidičského průkazu za slovenský. Dne 11. 9. 2015 tak nemohla pozbýt české řidičské oprávnění, kterým již 4 dny nedisponovala. Stejně tak nelze slovenský řidičský průkaz považovat za řidičské oprávnění ve smyslu zákona o silničním provozu. Obviněná tvrdí, že jak nalézací soud, tak odvolací soud v usnesení ze dne 8. 8. 2018 důkazní situaci a okolnosti, které vyšly najevo, hodnotily způsobem, který vyznívá zcela v její neprospěch, a to za použití analogie a nepřiléhavé a pro tuto věc nepoužitelné judikatury. Stejně tak tvrdí, že v procesu dokazování před obecnými soudy navíc došlo k extrémně vadnému hodnocení provedených důkazů. Výklad, který zaujaly oba soudy, byl v rozporu se zásadou legality zakotvenou v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Argumenty, které vznesla obviněná v pr