4 Tdo 1608/2017 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1608/2017-44 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2018 o dovolání obviněného L. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017 sp. zn. 8 To 84/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 10/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 7. 2017 sp. zn. 20 T 10/2017 uznal obviněného L. H. vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 18. 12. 2016 po 11:20 hodin v místě svého trvalého bydliště v obci V., okres Č. B., nejdříve napadl a vyhrožoval rodinným příslušníkům, což oznámila jeho matka M. H., na linku 158, a poté, co na místo přijela hlídka Obvodního oddělení Policie ČR H. n. V. ve složení V. H., a J. H., která byla oblečena ve služebních stejnokrojích s označením Policie, J. H. měl navíc reflexní bundu žluté barvy s černými doplňky a s reflexními stříbrnými pruhy, poté, co byl obviněný vyzván, aby svého jednání zanechal, této zákonné výzvy neuposlechl, nejdříve násadou od koštěte udeřil nejméně střední silou do oblasti úst proti němu důvodně zakročujícího policistu V. H. a způsobil mu tržnou ránu na spodním rtu s téměř kompletním odtržením sliznice a podslizniční vrstvy od výstelky dutiny ústní s obnažením skeletu dolní čelisti, v důsledku čehož proti němu zakročil za použití teleskopického obušku J. H., na což reagoval obviněný tím, že ho úmyslně bodl silou nejméně střední intenzity kuchyňským nožem o délce čepele 16 cm do oblasti břicha, v úmyslu ho usmrtit, když mu způsobil bodnořeznou ránu s prakticky shodnou délkou bodného kanálu pronikající 10. mezižebřím v přední podpažní čáře vlevo do dutiny břišní s téměř kompletním přetětím slezinné žíly, natětím slezinné tepny a horní hrany slinivky břišní na rozhraní těla a ocasu do hloubky asi 1 cm, zakrvácení dutiny břišní a šok z krvácení, přičemž při následném život zachraňujícím operačním výkonu bylo nutné odejmout slezinu, když bez včasné specializované chirurgické lékařské pomoci by došlo ke smrti poškozeného, poté proti němu zakročil V. H., kterého obviněný bodl stejným nožem nejméně střední silou do zadní části hrudníku vpravo, v úmyslu ho usmrtit, přičemž mu způsobil hluboké bodnořezné poranění pronikající 9. mezižebřím vpravo vzadu v lopatkové čáře do dutiny hrudní a do dolního laloku pravé plíce s následným rozsáhlým hemothoraxem pravé pohrudniční dutiny, přičemž poškozený V. H. na následky těchto zranění dne 20. 12. 2016 zemřel, když bezprostřední příčinou smrti byl otok mozku při jeho nedostatečném zásobení kyslíkem při zakrvácení dutiny hrudní v důsledku bodnořezného poranění pravé plíce. Za to byl obviněnému podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti let. Podle § 56 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku soud obviněnému zároveň uložil protitoxikomanické ochranné léčení v ústavní formě. Podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému zabráno: - 46,7 g sušeného rostlinného materiálu konopí s obsahem 10,0% delta-9-THC, - sportovní opakovací puška značky ČZ, ráže 4,45 mm, - jednoranová vzduchová puška GAMO, typové označení SHADOW 1000-16J, CAL.5,5 (.22), - vzduchová puška sovětské výroby typového označení „ИЖ Jj – 22“, ráže 4,5 mm, amatérsky upravená na palnou zbraň ráže 6,8/18. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit poškozeným: - V. H., bytem Š., V., náhradu nemajetkové újmy ve výši 270 703 Kč, - I. H., bytem Š., V., náhradu nemajetkové újmy ve výši 270 703 Kč, - M. H., bytem Š., V., náhradu nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč, - L. H., bytem Š., V., náhradu nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč, všichni zastoupeni zmocněncem JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem Nám. Přemysla Otakara II. 30a, České Budějovice. - Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10, náhradu škody ve výši 416 909 Kč, - Krajskému ředitelství Policie České republiky Jihočeského kraje, se sídlem Lannova tř. 193/26, České Budějovice, náhradu škody ve výši 2 377 Kč. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním a na jeho podkladě Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 9. 2017 sp. zn. 8 To 84/2017 rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a ve výroku o ochranném léčení. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného L. H. pro výkon trestu odnětí svobody zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku obviněnému uložil ochranné protitoxikomanické léčení v ambulantní formě. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Rozsudek soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho naplnění spatřuje ve dvou rovinách, a to v porušení § 38 tr. zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí a v neúplnosti skutkových zjištění. Obviněný má především za to, že odvolací soud v rámci svého rozhodnutí přejal postoj soudu prvního stupně, co se týká porušování jednotlivých principů trestního řízení, a to v uložení zcela nepřiměřeného trestu odnětí svobody. Odůvodnění rozhodnutí v této souvislosti označil za nepřezkoumatelné. Dále obviněný zmiňuje, že v takto závažném případě nebyl vyhotoven plánek místa činu, ani nebyl proveden důkaz rekonstrukcí činu či vyšetřovacím pokusem nebo prověrkou na místě samém. Podle něj se na rozhodování soudů prvních dvou stupňů odrazila i malá znalost soudců v oboru adiktologie. Neznalost tohoto oboru může mít zásadní dopad na posuzování toho, zda se například pachatelé zaviněně přivedli do stavu zmenšené příčetnosti či nepříčetnosti, byť z nedbalosti. Obviněný se domnívá, že současné výzkumy v tomto oboru jsou mnohem dál a musí vést k mnohem závažnějšímu zkoumání těchto jevů, než je běžná terénní psychiatrická a psychologická praxe. Z odborné literatury poté uvádí diplomovou práci E. M. z 1. lékařské fakulty UK, jejíž poznatky naznačují, že znalecké posudky nemusí vždy a za všech okolností odpovídat konkrétní osobě i realitě, což může být způsobeno odstupem vyšetření od kritického dne. Mělo by tak být věnováno více pozornosti popisu projevů chování obviněného před skutkem. Příčina psychózy tak může být snadno zaměnitelná s akutní a přechodnou psychotickou poruchou. Proto bylo navrhováno ústavní zkoumání obviněného, aby bylo, ze všech v úvahu přicházejících možností uzavřeno, o jaký stav u obviněného skutečně šlo. Obviněného zaráží odůvodnění odvolacího rozsudku ohledně toho, co vlastně zasahující policisté nemohli předpokládat. Především byli varováni rodinou o nezvládnutelné agresivitě obviněného, zasahovali v obytné místnosti a minimálně jeden z nich měl nataženou a odjištěnou zbraň. Proto nebyla od věci úvaha, že pokud by byl zákrok proveden řádně, nebylo eventuálně koho soudit. To svědčí o jisté povrchnosti úvah a přijetí toho, co v jednání obviněného spatřoval policejní orgán. V úvahu by při náležitém zjištění skutkového stavu mohlo přicházet v úvahu i použití § 141 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel na základě výše uvedeného navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017 sp. zn. 8 To 84/2017 i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 7. 2017 sp. zn. 20 T 10/2017 a poté aby podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích aby ji znovu projednal a rozhodl a to v jiném složení senátu. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu v dovolání lze úspěšně uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tedy pouze jestli byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. V daném případě odvolací soud uložený trest zmírnil, když zařadil obviněného do mírnějšího typu věznice. Není proto žádný důvod k rušení uloženého trestu mimo dovolací důvody, přičemž tvrzenému dovolacímu důvodu dovolání ani neodpovídá. Obdobně je tomu, pokud obviněný uvádí, že učiněná skutková zjištění byla neúplná. Neúplnost obviněný spatřuje v absenci plánku místa činu, rekonstrukci činu, vyšetřovacího pokusu a prověrky výpovědi na místě. Obviněný ovšem neuvádí, jaké skutečnosti by měly být uvedenými důkazy prokázány. Zmiňované úkony se tak jeví spíš jen jako pouhé opožděné nápady, než jako