4 Tdo 181/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 181/2025-474 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovolání obviněného F. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. 10 To 68/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 1/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. 2 T 1/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný F. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v blíže nezjištěné době v letech 2014 až 2018, vždy v období letních školních prázdnin, v rodinném domě v XY, na ul. XY, okres XY, zneužil situace, kdy vnučka jeho přítelkyně, tehdy 8-12 letá nezletilá AAAAA (pseudonym), přijela za babičkou na prázdniny, a v přesně nezjištěném počtu případů, /nejméně však 20x, zejména ve večerních hodinách, si k nezletilé přilehl na postel, obvykle, když byla před spaním oblečená do pyžama a dívala se v pokoji na televizi, a za účelem svého sexuálního vzrušení nezletilou osahával jednak přes oblečení na prsou a přirození, jednak pod oblečením na holých prsou, přitom se o ni třel svým penisem, přičemž nezletilou vyzýval, aby o tom nikomu neříkala, že to bude jejich tajemství, a že by ho jinak zavřeli, a takového jednání se dopouštěl přesto, že mu byl zcela jistě znám věk nezletilé, přičemž v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného byla u poškozené zjištěna posttraumatická stresová porucha v těžké formě spolu s akutní reakcí na stres a poruchou přizpůsobení, jejíž příznaky ve formě stále se vracejících až živých vzpomínek a nočních můr na traumatizující událost, psychicky i fyzicky nepříjemných pocitů při vzpomínce na událost, problémů se soustředěním a záchvatů hněvu, popudlivosti a problémů se spánkem, rovněž obavou z mužů a depresemi, u poškozené stále a dlouhodobě přetrvávají a vyžádaly si nejen psychiatrickou medikamentózní intervenci, ale i pomoc psychoterapeutickou, čímž došlo k zásadnímu a dlouhodobému omezení běžného způsobu života poškozené“. 2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému podle § 187 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024) za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců. Pro výkon tohoto trestu nalézací soud obviněného podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [správně podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku – poznámka NS] zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené nezletilé AAAAA, k rukám její matky J. Z. částku ve výši 14 400 Kč (čtrnáct tisíc čtyři sta korun českých) a dále částku ve výši 150 000 Kč (jedno sto padesát tisíc korun českých) na náhradě nemajetkové újmy. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, který je zaměřil do všech jeho výroků, ale i poškozená AAAAA, která je podala prostřednictvím svého zmocněnce Mgr. Michala Janíka a která je zaměřila do výroku o náhradě nemajetkové újmy. Vrchní soud v Praze (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaných odvoláních rozhodl usnesením ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. 10 To 68/2024, tak, že je obě podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. 10 To 68/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž explicitně uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť podle něj rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a dále napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení odvolacím soudem a zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení (správně rozsudku nebo usnesení – poznámka NS) uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 5. Obviněný ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tvrdí, že odvolací soud pochybil, když přejal závěr nalézacího soudu stran dostatečnosti provedených důkazů a stran toho, že mu bylo prokázáno spáchání přisouzeného zločinu. Dovolatel setrvává na svém postoji, kdy je přesvědčen o své nevině, výrok o vině nadále kategoricky odmítá a tvrdí, že jej soudy nižších stupňů postavily především na úvaze, že verzi podanou poškozenou nezletilou pouze v přípravném řízení je třeba brát jako pravdivou a neotřesitelnou, neboť její výpověď nebyla znevěrohodněna a je navíc podporována závěry znalců prof. Kašparů a Mgr. Dokulilové. Je toho názoru, že se závěry soudů nižších stupňů opírají o jediný osamocený přímý důkaz a o předpoklady jmenovaných znalců, přestože tyto důkazy jdoucí v jeho neprospěch nejsou dostatečné a vykazují nikoli nepodstatné rozpory, výrazné trhliny a podstatné mezery vzbuzující zásadní pochybnosti o pravdivosti zásadních základních tvrzení nezletilé poškozené (doba, kdy mělo docházet k protiprávnímu jednání, počet útoků, specifikace místa činu, nepřítomnost babičky poškozené atd.). Za nesprávné považuje to, že soudy nižších stupňů podle něj ignorují závěry znalce MUDr. Zvěřiny, lékařskou zprávu o jeho zdravotním stavu, výpovědi svědků H., H., J. a M. Z., které, zjednodušeně řečeno, svědčí v jeho prospěch. Dále konstatuje, že poškozená některé závažné údaje uvedla ve své výpovědi zkresleně nebo dokonce nepravdivě, soudy obou stupňů však na evidentní rozpory a nelogičnosti v tomto klíčovém důkazu náležitě nereagovaly. Podle jeho názoru soudy v rozporu se zákonem hodnotily výpovědi rodinných příslušníků jako důkazy jeho osobu usvědčující, přestože tito svědci čerpali informace o věci výhradně z výpovědi poškozené. 6. Dále namítá, že v průběhu trestního řízení nebyl objasněn, natožpak prokázán, ani jeho motiv k přisouzenému jednání. K závěru, kterým nalézací soud dovodil (a odvolací soud nekorigoval) motiv sexuální, uvádí, že není zcela zřejmé, na základě, jakých konkrétních úvah tak učinil. Soudy totiž podle něj ignorovaly jeho výpověď potvrzenou svědeckou výpovědí jeho aktuální životní partnerky, svědkyně M. Z., o jeho dlouholetém nezájmu o sex, který dokreslily předložené lékařské zprávy, z nichž se podává, že měl již v roce 2009, čili minimálně pět let před uvedeným obdobím, poruchu erekce. Namítá, že výsledky falopletyzmografického vyšetření nelze označovat za důkaz (natož usvědčující) o dovozovaném teoreticky možném vzrušení jeho osoby, protože poškozená v rozhodném období věkově nespadala do skupiny dospívajících dívek, na něž měl v rámci uvedeného vyšetření velmi slabou až podprůměrnou pozitivní reakci. 7. Nadto z provedeného dokazování – zejména z výpovědí svědkyň M. Z. a L. J., a v jistých částech i z výpovědí svědků J. Z., R. Z. a V. Z. – podle něj nebylo možno uzavřít, že by k páchání trestné činnosti mělo docházet v období let 2014–2018 při jednotýdenních návštěvách nezletilé v domě v XY za přítomnosti její babičky, protože časové vymezení, průběh a náplň těchto prázdninových pobytů nezletilé poškozené konkrétněji popisoval pouze on sám a svědkyně M. Z., přičemž nezletilá poškozená ani její nejbližší rodinní příslušníci tyto údaje nikterak nerozporovali. Dodává, že k roku 2016 se věcně vyjádřila svědkyně J., která pobyt absolvovala společně s poškozenou, přičemž tato vyloučila, že by se zde odehrálo cokoli nestandardního. Výpověď této svědkyně tak podle něj plně koresponduje s průběhem událostí popsanými jím i svědkyní M. Z., a měla mít významný dopad i na posouzení obecné a specifické věrohodnosti poškozené. Ve světle vyhodnocení obsahu výpovědi svědkyně L. J. neměly podle něj soudy obou stupňů vycházet z tvrzení poškozené jako plně věrohodných; oporu pro tento postup při posuzování pravdivosti výpovědi poškozené neměl soud prvního stupně nalézt ani v závěrech jmenované znalkyně. Obviněný dále konstatuje, že pobyty poškozené v domě v XY pouze v přítomnosti jeho osoby a svědkyně M. Z. v ostatních vymezených období (tj. v letech 2014, 2015, 2017 a 2018) bez přítomnosti rodičů poškozené nebyly prokázány, což soudy nižších stupňů přehlédly. Právě s odkazem na neprokázání těchto základních skutkových zjištění ohledně časového vymezení posuzovaného skutku nemůže podle dovolatele obstát závěr nalézacího soudu, potvrzený odvolacím soudem, že by poškozená