4 Tdo 192/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 192/2025-1095 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Odolov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 11 To 346/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 74/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. 3 T 74/2024, byl obviněný P. M. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Vyjma toho mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to ve výroku přesně specifikovaného mobilního telefonu s vloženou SIM kartou. V adhezním řízení byl obviněný zavázán podle § 228 odst. 1 tr. ř. k náhradě škody 33 poškozeným a podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla jedna poškozená odkázána se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutek, kterým soud prvního stupně obviněného uznal vinným, lze shrnout takto: Obviněný v úmyslu získat finanční prostředky na úkor zájemců o koupi zboží prostřednictvím webového portálu www.bazos.cz v době od 24. 5. 2023 do 7. 11. 2023 z blíže nezjištěného místa na tomto portálu umístil smyšlené inzeráty nabízející prodej zboží různého charakteru nebo reagoval na inzeráty jiných uživatelů, kteří na tomto portálu poptávali konkrétní zboží, a v 36 případech vylákal pod záminkou dodání nabízeného nebo poptávaného zboží od poškozených celkem 148 905 Kč jako úhradu kupní ceny a neúspěšně se pokusil vylákat dalších 5 200 Kč. Poškozeným slíbené zboží ani přes jejich následné urgence neopatřil a vylákané finanční prostředky si ponechal pro svou potřebu, jak měl od počátku v úmyslu. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, ve kterém brojil proti výroku o vině primárně argumentem, že pro chybějící znalecký posudek zkoumající jeho duševní sta,v nelze spolehlivě uzavřít otázku jeho příčetnosti v době činu, což je zásadní podmínkou pro dovození jeho trestní odpovědnosti za skutek, jehož spáchání jinak doznává. Nutnost znaleckého zkoumání ovládacích a rozpoznávacích schopností v době činu obviněný dovozoval z toho, že trpí duševní chorobou – generativně úzkostnou depresivní poruchou s atakami, která mu byla diagnostikována v roce 2008. Krajský soud v Praze jako soud odvolací zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné usnesením ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 11 To 346/2024. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný proti usnesení odvolacího soudu podal v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Evy Kolbekové k Nejvyššímu soudu dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 256b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. v podstatě s tím, že soudy obou stupňů opomněly opatřit a provést důkaz znaleckým posudkem k posouzení duševního stavu obviněného, což je zásadní pro skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a že napadené rozhodnutí pro nepříčetnost obviněného, kterou v dovolání presumoval, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku z pohledu subjektivní stránky. 5. Naplnění obou uplatněných dovolacích důvodů obviněný konkrétně spatřoval v tom, že nebyla spolehlivě objasněna otázka jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností v době činu. Poukázal na to, že trpí generativně úzkostnou depresivní poruchou s atakami, diagnostikovanou mu v roce 2008, tedy ještě předtím, než se dopustil jednání, za které byl nyní odsouzen, a ta mohla zásadně ovlivnit jeho psychiku a racionální myšlení v emočně vypjaté situaci. Obviněný v této souvislosti poukázal na odbornou zprávu psycholožky PhDr. Gabriely Šafářové, MBA, která doporučila, aby byl psychiatricky vyšetřen, a konstatovala, že obviněný ve vyhrocených situacích reaguje mimořádně impulsivně, emocionálně a není schopen s dostatečnou racionalitou zvážit následky svého jednání. Zdůraznil také, že se v minulosti podrobil psychoterapeutické léčbě ve Středisku komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci, s. r. o., kde absolvoval šest sezení individuální psychoterapie a tři psychiatrické kontroly s medikací, a že tato léčba byla ukončena ze strany zařízení, nikoli z jeho vlastní vůle, aniž by mu předtím byla detailně osvětlena podstata jeho duševní poruchy a byl upozorněn na to, že má sklony k vyhrocenému chování vedoucímu až k páchání trestné činnosti. Plné povědomí o skutečné podstatě své duševní choroby získal až po vyšetření ve Vazební věznici Ruzyně, po kterém mu byla nasazena efektivní medikace. Od tohoto okamžiku sám aktivně vyhledává odbornou pomoc, dochází na terapie a studuje relevantní literaturu, aby lépe pochopil své onemocnění a předcházel nežádoucím reakcím v náročných situacích. 6. I přes shora poskytnuté informace nasvědčující tomu, že duševní porucha, kterou trpí, mohla ovlivnit jeho příčetnost v době činu, soudy nevyhověly návrhu obhajoby na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k posouzení vlivu jeho psychické poruchy na podvodné jednání, jehož spáchání jinak plně doznává. Odvolací soud navíc nepřipustil ani výslech klinického psychologa Mgr. Petra Moose, který se mohl vyjádřit jak k charakteru duševní poruchy obviněného a k tomu, jak mohla ovlivnit na jeho jednání v době činu, tak k okolnostem jeho léčby. Z jakého důvodu považuje navrhovaný důkaz za nadbytečný, odvolací soud přesvědčivě neodůvodnil. Výše zmíněnou zprávu psycholožky a její doporučení k vypracování znaleckého posudku přezkoumal pouze formálně a bez patřičného vysvětlení se rozhodl k ní nepřihlédnout. 7. Obviněný na podporu své dovolací argumentace poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 921/2014 a sp. zn. 7 Tdo 28/2023, ve kterých je konstatováno, že otázku příčetnosti je nezbytné zkoumat v každém případě, kdy z důkazů vyvstanou konkrétní a reálné pochybnosti o příčetnosti pachatele. 8. Dovolání obviněný uzavřel tezí, že v důsledku absence znaleckého posouzení a odmítnutí dalších navrhovaných důkazů majících objasnit otázku jeho příčetnosti v době činu došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a nesouladu mezi skutkovými zjištěními a důkazy, čímž byly naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a g) tr. ř. 9. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející odsuzující rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání s pokynem ke znaleckému psychiatrickému zkoumání psychického stavu obviněného v době trestné činnosti. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání 10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství. Po rekapitulaci podaného dovolání a připomenutí teoretických východisek k obviněným uplatněným dovolacím důvodům se vypořádal s konkrétními námitkami obviněného. 11. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterým obviněný fakticky namítal opomenutí důkazního návrhu obhajoby na vypracování znaleckého posudku k objasnění duševního stavu obviněného, státní zástupce nejprve v obecné rovině uvedl, že tento dovolací důvod nemůže být naplněn pouhou polemikou obviněného se způsobem hodnocení důkazů či skutkovými závěry soudů, pokud nedosahuje intenzity zásadních vad, protože míří primárně na situace tzv. extrémního nesouladu. Tedy na takové případy, kdy soudy odmítnou provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a přezkoumatelně odůvodnily, nebo provedené důkazy vůbec nezhodnotí, či akceptují důkaz získaný procesně nepřípustným způsobem nebo důkazy zcela svévolně interpretují. Podle státního zástupce žádný z uvedených případů v této trestní věci nenastal, neboť soudy obou stupňů zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Svá skutková zjištění založily na důkazech získaných zákonným způsobem a tyto důkazy hodnotily věcně a logicky. Krom toho obviněný i státní zástupce na začátku hlavního líčení označili naprostou většinu skutečností za nesporné. Neexistuje zde tedy žádný rozpor, natož extrémní, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. 12. V otázce tvrzeného opomenutí důkazu znaleckým zkoumáním příčetnosti obviněného státní zástupce konkrétně poukázal na to, že soud prvního stupně návrh na přibrání znalce výslovně usnesením zamítl, přičemž v odstavci 8 odůvodnění svého rozsudku jasně vysvětlil důvody tohoto rozhodnutí. Odvolací soud pak v odst. 5 svého usnesení rovněž uvedl důvody, pro které nebylo nutné tento důkaz provádět. Soudy tudíž svou povinnost řádně odůvodnit odmítnutí důkazního návrhu obviněného splnily a navrhovaný důkaz tak nelze označit za opomenutý ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího a