4 Tdo 211/2019

4 Tdo 211/2019-61USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2019 o dovolání obviněných: 1) P. P., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, a 2) V. B., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2018, sp. zn. 3 To 22/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 72/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2018 sp. zn. 1 T 72/2017 uznal obviněného P. P. vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, a obviněného V. B. vinným účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, na zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, jichž se dopustili tím, že

P. P. jako jediný jednatel a společník společnosti P. C., IČ: XY, se sídlem XY, od 31. 12. 2012 se sídlem XY, (dále jen P. C.,), s předmětem podnikání zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod, maloobchod s motorovými vozidly a jejich příslušenstvím, minimálně v níže konkretizovaných zdaňovacích období let 2010 a 2011, v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) a vylákat nadměrný odpočet DPH, nechal do účetnictví jmenované společnosti zahrnout v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v platném znění níže specifikované fiktivní faktury, s vědomím toho, že obchodní plnění v nich uvedená ve skutečnosti neproběhla, konkrétně tak, že jednak dovážel (na základě nepravých plných mocí), nebo nechal dovést na objednávku osobní motorová vozidla ze zahraničních autobazarů, převážně Spolkové republiky Německa, dále jen SRN, a to jménem účelově založených obchodních společností, konkrétně společnosti Lykonet, s. r. o., IČ: 28400984, se sídlem Musílkova 104/40, 150 00 Praha 5 (dále jen Lykonet, s. r. o.) a společnosti NEUES NORDHAUSEN, s. r. o., Moskevská 659/63, 101 00, Praha 10, IČ: 28099338, DIČ: CZ28099338 (dále jen NEUES NORDHAUSEN, s. r. o.), na které byly faktury za nákup motorových vozidel v zahraničí vystavovány, zatímco jmenované společnosti z těchto obchodů daň nehradily, fakticky byly nekontaktní, s cílem zastřít skutečnost, že předmětná motorová vozidla ve skutečnosti do České republiky dováží přímo společnost P. C., fakticky P. P., který předmětná vozidla v zahraničí platil v hotovosti, což významně ovlivnilo daňovou povinnost společnost P. C. níže popsaným konkrétním způsobem,

přičemž daňová přiznání za společnost Lykonet, s. r. o. sestavoval V. B., který také vystavoval faktury za dovezená osobní motorová vozidla za společnost Lykonet, s. r. o. na odběratele – společnost P. C., případně za jiná plnění (viz níže), jež sloužily jako podklad daňových přiznání společnosti P. C., rovněž s vědomím toho, že předmětné obchody mezi společnostmi Lykonet, s. r. o. a P. C., jsou zcela fiktivní a slouží právě k oklamání příslušného správce daně, s cílem získat neoprávněné daňové výhody, přičemž ve stejném úmyslu a za stejným účelem V. B. také minimálně v případu níže uvedeném pod bodem 3. vystavil P. P. plnou moc k vyzvednutí předmětného vozidla v SRN za společnost Lykonet, s. r. o., a dále minimálně v případech níže uvedených po body I/3 a II/ 6 a) jmenovanému poskytl výpis z účtu společnosti Lykonet, s. r. o., jako podklad pro uskutečnění obchodu v SRN,

a jednak P. P. v níže konkretizovaných daňových přiznáních podaných za společnost P. C., vedený týmž cílem a úmyslem, nechal zahrnout do daňových přiznání i další fiktivní faktury, údajně odrážející jiná uskutečněná plnění, týkající se převážně pronájmu motorových vozidel či movitého majetku, ačkoliv i v těchto případech věděl, že k plnění ve skutečnosti nedošlo,

přičemž za společnost P. C., skutečně neoprávněně v rozhodném období uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu z přijatých zdanitelných plnění, což mělo vliv jak na výši vlastní povinnosti společnosti P. C., k odvodu DPH, tak na výši jí neoprávněně nárokovaných odpočtů DPH,

čímž způsobil České republice zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Příbrami, IČ: 72080043, se sídlem ČS. ARMÁDY 175, 261 01 Příbram IV (dále jen FÚ Příbram), níže konkretizovanou škodu na vylákaných nadměrných odpočtech DPH a snížili daňovou povinnost na DPH obchodní společnosti P. C., v níže konkretizované výši, když

4a) do kterého zahrnul za pomoci V. B. fakturu č. 2011 07 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21010, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 4. 4. 2011, DUZP: 4. 4. 2011, splatnost: 18. 4. 2011, platební podmínky: hotově, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „BMW 730d, šedá met., najeto 25 000 km, r. v. 2010, VIN:XY“, základ daně 1 240 000 Kč, DPH 20% 248 000 Kč, celková částka s DPH 1 488 000 Kč, za které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 248 000 Kč, čímž vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 248 000 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období duben 2011 vylákáním daně škodu ve výši 248 000 Kč,

4b) a do které dále sám zahrnul fakturu č. 83/2011 evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21011, dodavatel NEUES NORDHAUSEN, s. r. o., Moskevská 659/63, 101 00 Praha 10, IČ:28099338, DIČ: CZ28099338 (dále jen NEUES NORDHAUSEN, s. r. o.), odběratel P. C., vystavena dne 30. 4. 2011, DUZP: 30. 4. 2011, splatnost: 2. 5. 2011, platební podmínky: hotově, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „BMW X6 x Drive 40d, VIN:XY“, základ daně 1 500 000 Kč, DPH 20% 300 000 Kč, celková částka s DPH 1 800 000 Kč, za které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 300 000 Kč, čímž vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 300 000 Kč, a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období duben 2011 vylákáním daně škodu ve výši 300 000 Kč

kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 2 740 000 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 548 000 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 548 000 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 548 000 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období duben 2010 vylákáním daně škodu ve výši 548 000 Kč, přičemž celkový nadměrný odpočet za měsíc duben 2011 byl v celkové výši 588 684 Kč, kdy dne 24. 6. 2011 byla spol. P. C., vrácena částka ve výši 323 892 Kč na bankovní účet č. XY vedený u MONETA MONEY BANK a. s. a zbývající část byla převedena na úhradu předchozích neuhrazených daňových povinností u DPH s datem úhrady 25. 5. 2011),

6a) do kterého zahrnul za pomoci V. B. níže uvedené faktury:

- Faktura č. 110100008 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21016, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 23. 6. 2011, DUZP: 23. 6. 2011, splatnost: 7. 7. 2011, platební podmínky: hotově, předmět plnění: „Ford Mondeo 2.0TDiCi Titanium“ VIN:XY, základ daně 225 000 Kč, DPH 20% 45 000 Kč, celková částka s DPH 270 000 Kč

- Faktura č. 110100009 evidovaná v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21021, dodavatel Lykonet, s. r. o., odběratel P. C., vystavena dne 24. 6. 2011, DUZP: 24. 6. 2011, splatnost: 8. 7. 2011, platební podmínky: hotově, předmět plnění: „Škoda Superb 2.0 TDi Elegance, najeto 103 000 km“ VIN:XY, základ daně 332 500 Kč, DPH 20% 66 500 Kč, celková částka s DPH 399 000 Kč

kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 557 500 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 111 500 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 111 500 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 111 500 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období červen 2011 zkrácením daně škodu ve výši 111 500 Kč

6b) a dále sám zahrnul fakturu č. 97(č.97/2011) evidovanou v účetnictví spol. P. C., pod č. FPA21033, dodavatel PEDY BOHEMIA, s. r. o., IČ: 25218191, DIČ: CZ28371691 se sídlem Zábělská 102, 312 00 Plzeň (dále jen PEDY BOHEMIA, s. r. o.), odběratel P. C., vystavena dne 30. 6. 2011, DUZP: 30. 6. 2011, splatnost: 1. 10. 2011, platební podmínky: převodem, č. bankovního účtu XY, předmět plnění: „pronájem vozidla BMW 740d, VIN:XY“, základ daně 2 833 333,33 Kč, DPH 20% 566 666,67 Kč, celková částka s DPH 3 400 000 Kč, ze které neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 566 6667 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C., u DPH o částku 566 667 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období červen 2011 zkrácením daně škodu ve výši 566 667 Kč,

kdy z výše uvedených faktur v celkové výši 3 390 833 Kč bez DPH, DPH ve výši 20 % 678 167 Kč, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 678 167 Kč, v důsledku čehož zkrátil daňovou povinnost spol. P. C. u DPH o částku 678 167 Kč a způsobil tak České republice zastoupené FÚ Příbram za zdaňovací období červen 2011 zkrácením daně škodu ve výši 678 167 Kč

Za to byl obviněnému P. P. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen i peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 2 000 Kč, celkem tedy 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, soud stanovil obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu současně byl uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech nebo družstvech v trvání pěti let.

Obviněnému V. B. byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl povolen podmíněný odklad výkonu uloženého trestu na zkušební dobu v trvání čtyř let.

Tento rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze a to ve výroku o trestu ohledně obviněného P., a současně i oba obvinění do všech jeho výroků. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2018 sp. zn. 3 To 22/2018 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného P. P. zrušil, a to pouze v části výroku o trestu, jímž byl obviněnému uložen peněžitý trest v celkové výši 1 000 000 Kč a náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému P. P. při nezměněném výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, a nezměněném výroku o uloženém trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou, jakož i při nezměněném trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání pěti let, uložil obviněnému podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 700 denních sazeb při výši denní sazby 3 000 Kč, celkem tedy 2 100 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil odvolací soud náhradní trest odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.

Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných P. P. a V. B. zamítl.

Následně oba obvinění proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali dovolání, v němž obviněný P. uplatnil dovolací důvody ve smyslu § 265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř. a obviněný B. dovolací důvody ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Obviněný P. ve svém dovolání namítá nesprávnost určené výše škody jako znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a v důsledku toho i nesprávné právní posouzení skutku. Obviněný zde namítá nesprávný postup znalce ve zpracovaném znaleckém posudku. Došlo k tomu, že obviněnému byla stanovena škoda na DPH jako prostý součet DPH z faktur na vstupu za nákup vozidel, aniž by byla jakkoliv zohledněna daň na výstupu za prodej týchž vozidel (a koneckonců ani nic jiného – zejména náklady), a to ačkoliv právě tyto na sebe navazující (řetězovité) nákupy a prodeje vozidel byly kvalifikovány jako to jednání, kterým měl obviněný DPH zkrátit, resp. škoda byla v souzené věci stanovena, jako by šlo o fiktivní faktury (faktury bez existujícího plnění), i když plnění reálně existovalo a k jeho zcizení došlo.

Obviněný také konstatuje, že znalecký posudek Ing. Černého ze dne 20. 10. 2016, č. 231/3/2016, je důkazem nezákonným a tudíž nepoužitelným, neboť předně formálně znalecko-právně vzato žádný takový posudek neexistuje. Dále je pochybné, zda písemné vyhotovení na č. l. 1261-1290 vůbec nese tento „druhý“ znalecký posudek, neboť má obsahovat, leč neobsahuje poznámku, že jde o opravu, a v neposlední řadě stanovuje škodu na jiném skutkovém základě, než který vzešel z dokazování před trestními soudy.

Dále namítá, že transakce se společností SKYLO EUROPE, s. r. o. měla být posouzena jako samostatný trestný čin, za nějž trestní odpovědnost zanikla uplynutím promlčecí doby. Podle obviněného chybí časová souvislost s ostatními útoky, zcela odlišný je též způsob spáchání a neexistuje ani jednotný záměr. Jde tak o čin, který měl být kvalifikován podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, který byl již promlčen podle § 34 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy trestní stíhání obviněného mělo být zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Obviněný zároveň namítá porušení § 211 odst. 3 tr. ř., když v hlavním líčení byl přečten protokol o výpovědi svědků M., T. a J., i když vypovídali shodně jako v přípravném řízení, kdy § 211 odst. 3 tr. ř. slouží pro případy, kdy ve výpovědi svědka v přípravném řízení a hlavním řízení jsou značné rozpory. V této otázce pak kategoricky odmítá argumentaci odvolacího soudu a v tomto spatřuje porušení zásady řádného zákonného procesu, zásady bezprostřednosti, ústnosti a presumpci neviny.

Nesouhlasí také s provedeným dokazováním. Namítá extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, neboť skutková zjištění z provedených důkazů nevyplývají. Pokud jde o nákup vozidel od společnosti NEUES NORDHAUSEN, s. r. o., hodnotí, že nešlo o situaci shodnou či obdobnou jako v případě nákupu vozidel od společnosti Lykonet, s. r. o., protože předmětná vozidla byla společností P. C., prodána zpět společnosti NEUES NORDHAUSEN, s. r. o. Vytýká soudům, že se spokojily s tím, že společnost NEUES NORDHAUSEN, s. r. o. byla z hlediska plnění daňových povinností problematickou společností a vystupoval v ní tzv. bílý kůň, svědek M., který vypověděl, že společnost P. C., ani osobu obviněného nezná. Dokazování prohlašuje za neúplné a své zavinění za vyloučené. Pokud jde o nájem vozidel od společnosti Pedy Bohemia, s. r. o. a Auto V., rovněž nesouhlasí s hodnocením důkazů, zejména s výpovědí J. a V., kdy žádný z nich neuvedl nic o tom, že by se nájmy nerealizovaly. Má za to, že falešný podpis na faktuře, případně, že fakturu nevystavil jednatel, neznamená, že vědomě přijal fakturu za vědomě neexistující plnění, a to za účelem zkrácení DPH. Opět vyloučil své zavinění, neboť provedené důkazy nemají žádnou vypovídající hodnotu ani k vědomostní ani k volní složce zavinění. Pokud jde o transakce SKYLO EUROPE, s. r. o. míní, že došlo k opomenutí charakteru nájmu, kdy nájemní smlouva je smlouvou konsenzuální, nikoli reálnou, neboť k jejímu vzniku není vyžadováno předání plnění nájmu. Proto při platně uzavřené nájemní smlouvě vznikla společnosti P. C., obligační povinnost platit nájemné, přičemž společnosti SKYLO EUROPE, s. r. o. obligační povinnost k takovému fakturovanému nájemnému přiznat DPH na výstupu a společnosti P. C. vzniklo zákonné právo uplatnit takové DPH na vstupu. Za situace, kdy existuje pohledávka, tedy dluh z existující a platné smlouvy, k níž se vztahuje zákonná povinnost přiznat DPH, nelze její uplatnění považovat za protiprávní. Má za to, že toto jednání není trestné. Pokud jde o nákup platinia od společnosti Lykonet, s. r. o. nesouhlasí s tím, že šlo rovněž o fiktivní fakturu, neboť k tomuto bodu v zásadě žádné dokazování provedeno nebylo. Má za to, že došlo k dezinterpretaci jeho výpovědi, neboť uvedenou komoditu nenakupoval on jako fyzická osoba, ale tuto nakupovala společnost P. C. Tvrdí, že nezpochybnil svou participaci na nákupech vozidel v SRN ze strany společnosti Lykonet, s. r. o., nicméně má za to, že výše uvedené prokázané skutečnosti neumožňují jednoznačný závěr, že by tak činil s vědomím zkrátit DPH.

Obviněný P. proto v závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2018 sp. zn. 3 To 22/2018, tak rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2018 sp. zn. 1 T 72/2018, stejně tak aby zrušil všechna další rozhodnutí na tyto rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nímž zrušením došlo, pozbyla zákonného podkladu, a aby podle § 265l tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Obviněný dále podle § 265h odst. 3 tr. ř. činí vůči předsedkyni senátu soudu prvního stupně podnět k podání návrhu Nejvyššímu soudu na odklad výkonu rozhodnutí, s ohledem na přesvědčení obviněného o důvodnosti tohoto dovolání a s ohledem na závažné zdravotní a osobní důvody. V důsledku závažné zdravotní indispozice obviněného a jeho manželky obviněný není ve stavu, ve kterém by mohl nastoupit k výkonu trestu odnětí svobody, jakož ani ve stavu, kdy by byl schopen uhradit vyměřený peněžitý trest, který byl ještě odvolacím soudem zvýšen.

Pro případ, že by ze strany předsedkyně senátu soudu prvního stupně nebyl akceptován výše iniciovaný podnět, podává současně i podnět podle § 265o tr. ř. vůči předsedovi senátu Nejvyššího soudu k odložení výkonu rozhodnutí z výše uvedených důvodů. Pro případ, že by mělo být vydáno jiné rozhodnutí než rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., tímto podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání.

Druhý z dovolatelů obviněný B. ve svém dovolání namítá nesprávné hodnocení otázky jak jeho protiprávního jednání, tak zavinění a dále porušení zásady in dubio pro reo.

Je toho názoru, že v napadeném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a v řízeních mu předcházejících, bylo porušeno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces a na nestranné posouzení věci, které spočívalo v jednostranném, selektivním a formalistickém hodnocení důkazů a bezdůvodném odmítnutí návrhu na doplnění dokazování.

Obviněný je toho názoru, že trestní odpovědnost soudy zcela mylně odvodily od plné moci, kterou měl údajně vystavit druhému obviněnému P. P. Podpis na této plné moci není podpisem obviněného B., kdy se již na první pohled liší od jiných jeho podpisů. Dovolatel také uvádí, že mu tato plná moc nebyla předložena v rámci jeho výslechu dne 19. 4. 2017. Dovolatel v přípravném řízení hovořil o plné moci vystavené pro jednatele L. L. tak, aby mohl podnikat, nikoli o plné moci obviněného P. P. k zaplacení a převzetí vozidla Iveco Daily 29L 13V. Na nepravost, a tím i neplatnost podpisu na této plné moci upozorňoval obviněný jak v průběhu hlavního líčení, tak v průběhu odvolacího řízení, ani jeden ze soudů se však s touto námitkou žádným způsobem nevypořádal.

Soudy obou stupňů se pak nevypořádaly s námitkou vztahující se k tzv. akcesoritě účastenství. Obviněný uvádí, že jeho trestní odpovědnost je závislá na tzv. akcesoritě účastenství k hlavnímu pachateli, což znamená, že domnělá trestná činnost musí probíhat alespoň částečně ve vzájemné kooperaci s druhým obviněným P. P. Je tak vždy podmíněna úmyslem směřujícím k účasti na konkrétním úmyslném trestném činu hlavního pachatele. Z žádného důkazu nevyplynulo, že by se obviněný aktivně účastnil obchodní činnosti ve společnosti Lykonet s. r. o., nebo že by se znal s druhým obviněným P. P. v letech 2010 a 2011. Není a nemůže tak být trestné, když obviněný jako účetní na základě pokynu jednatele nebo jím zmocněné osoby, vystavoval faktury nebo předával kopii dokladů z účetnictví, pokud to bylo nevyhnutelné pro realizaci obchodu. Není tak možné, aby bez alespoň elementární domluvy mezi pachateli docházelo k páchání natolik sofistikované trestné činnosti v oblasti hospodářské kriminality.

Obviněný konstatuje, že soudy obou stupňů se nedostatečně vypořádaly s celkovou výší škody, která měla vzniknout v důsledku trestné činnosti. Obviněný taktéž odmítá akceptovat závěry obsažené ve znaleckém posudku Ing. Luboše Černého, který je třeba hodnotit jako nekvalitně a nepřesvědčivě zpracovaný. Soudní znalec měl správně postupovat tak, že u každé faktury jednoznačně určí, zda vůbec a v jaké výši byla krácena daň, což se nestalo. Skutečná výše škody u tohoto trestného činu musí být stanovena jako celkové snížení příjmu státu na dani a nelze ji vnímat jen z pohledu splněné či nesplněné daňové povinnosti plátce daně.

Dále uvádí, že je třeba mít důvodné pochybnosti o pravdivosti výpovědi svědka L. ohledně jím tvrzených skutečností, které byly zavádějící a nepřesné. Obviněný má za to, že svědek Z. P. mohl skrytě ovládat společnost Lykonet s. r. o., a to právě prostřednictvím jednatele L. L.

Podle názoru obviněného oba soudy ignorovaly trestněprávní odpovědnost L. L., který nesdělil detaily ohledně vzhledu druhého obviněného P. P., ale přesně popsal Z. P., který byl následně policejním orgánem vyslechnut jako svědek. Tvrdí-li svědek, že osobu domnělého hlavního pachatele nezná a naopak místo něj identifikuje jinou osobu se stejným příjmením jako hlavního pachatele, tak nelze uvažovat o tom, že druhý odsouzený P. P. jako hlavní pachatel se mohl dopustit trestné činnosti ve společnosti Lykonet s. r. o. Nedopustil-li se druhý obviněný P. P. trestné činnosti, pak není naplněna ani podmínka tzv. akcesority účastenství u dovolatele zakládající trestní odpovědnost.

Obviněný B. proto v závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2018, sp. zn. 3 To 22/2018, tak rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 1 T 72/2018, stejně tak aby zrušil všechna další rozhodnutí na tyto rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nímž zrušením došlo, pozbyla zákonného podkladu, a aby podle § 265l tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněných P. a B. (§ 265h odst. 2 tr. ř.) nejprve rekapitulovala výsledek předchozího řízení, tedy i obsah rozsudku nalézacího i odvolacího soudu, jakož i dovolání obviněných včetně použitých argumentů.

V prvé řadě pak zdůraznila, že zásah do skutkových zjištění je možné v určitém rozsahu připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé, tedy v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Žádná z popsaných situací ale podle jejího názoru v daném případě nenastala, takže je na místě vycházet ze skutkových závěrů popsaných ve výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Praze dále rozvedených v odůvodnění tohoto rozhodnutí, stejně jako i v odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího.

Obvinění prokazatelně deklarovaným způsobem svým jednáním zastírali skutečný stav věcí s cílem zkrátit daňové povinnosti dotčeného plátce daně ve vztahu k dani z přidané hodnoty. Ke zkrácení daně se nevyžaduje, aby všechny úkony byly simulované, jestliže zboží (jako v tomto konkrétním případě auta) existovalo a docházelo jen k účetním manipulacím v účetnictví subjektů v obchodním řetězci. Neznamená to, že všechna právní jednání uskutečněná při prodeji aut byla simulovaná.

Jestliže tedy obviněný P. P. namítl, že bylo nesprávně zjištěno, v jaké výši mělo dojít jeho jednáním ke zkrácení daně, nevychází ze skutkového děje, který byl zjištěn soudy. Námitky obviněného jsou proto nejen nedůvodné, ale z podstatné části ani neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Pokud jde o námitku, že znalecký posudek byl získán procesně nepřípustným způsobem, tak je nutno říct, že trestní řád obsahuje pravidla pro provádění jednotlivých důkazů, kdy jejich porušení může vést k tomu, že důkaz je buď absolutně, nebo relativně neúčinný. V posuzovaném případě však vady způsobující nepoužitelnost důkazu nebyly zjištěny. To, že první znalecký posudek, v němž byly údajně početní chyby, byl nahrazen jiným znaleckým posudkem, nemůže vést k nepoužitelnosti důkazu.

Stejně tak podstatnou vadu důkazního řízení nezakládá údajné porušení § 211 odst. 3 tr. ř. ohledně výslechů svědků M., J. a T. V této námitce lze plně odkázat na bod 13 v odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

Nelze dospět ani k závěru, že by skutek spočívající v transakci se společností SKYLO EUROPE s. r. o. měl být posuzován zvlášť. Prodleva čtyř měsíců od posledního skutku není tak velká, aby nebyly splněny podmínky pro postup podle § 116 tr. zákoníku. Není ani zásadní, že fakturace simulovaných plnění se v jednom případě týkala nákupu motorových vozidel a ve druhém případě šlo o nájem movitých věcí. Předmětem útoku byla vždy daň, tedy daňová povinnost a vždy došlo k užití obdobného záměru. Jednání obviněného tak naplnilo skutkovou podstatu jediného trestného činu podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.

Obviněný V. B. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., kdy namítl, že svým jednáním nenaplnil požadovanou subjektivní stránku účasti na trestném činu.

Podle státní zástupkyně bylo prokázáno, že obviněný B. založil společnost Lykonet s. r. o., kterou poté převedl na tzv. bílého koně L. L., který o chodu společnosti neměl žádné povědomí. Obviněný B. pro tuto společnost zpracovával účetní podklady, měl přístup k účetnictví a sestavoval daňová přiznání. Musel tak mít povědomí o tom, že pokud vystavoval faktury společnosti P. C., v nichž jsou zachycena pouze deklarovaná plnění, pak mu muselo být zřejmé, že tyto faktury mohou být užity společností P. C. ke krácení daňové povinnosti a vylákání neoprávněných odpočtů na DPH. To, že byl pouze účetním společnosti, nikoli jednatelem, nemá žádný vliv, jelikož pachatelem trestného činu podle § 240 tr. zákoníku může být kdokoliv, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla jemu nebo jinému subjektu daně vyměřena buď vůbec, nebo ne v zákonné míře a ta tak byla zkrácena ve větším rozsahu. Obviněný B. si musel být vědom možnosti vzniku protiprávního následku, kdy jednal v nepřímém úmyslu. Obviněný B. v pozici účetního společnosti Lykonet s. r. o. vystavoval faktury pro společnost P. C. s tím, že prokazatelně věděl, že plnění zachycená na fakturách ve skutečnosti neproběhla. Muselo mu být zřejmé, že společnost P. C. uvedené faktury zařadí do svého účetnictví a použije je pro účely sestavení daňového přiznání. Nemohl tak počítat s žádnou okolností, která by zabránila zmíněnému protiprávnímu následku. S ohledem na své osobní poměry musel předpokládat, že pokud příslušnému správci daně společnost P. C. předloží daňové přiznání s nepravdivými listinami, tak dojde i k protiprávnímu následku v podobě obohacení společnosti P. C. na úkor státu.

Jestliže obviněný poukazuje na to, že nebylo rozkryto pozadí celé trestné činnosti a stíhány měly být i jiné osoby, je třeba zmínit, že ze zásady akcesority účastenství podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku nelze dovodit, že k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o vině účastníka, by musely být bez zbytku objasněny všechny okolnosti hlavního trestného činu nebo že by musely být ztotožněny všechny osoby, které se na spáchání hlavního trestného činu podílely. Soud byl vázán podanou žalobou a mohl tak rozhodovat pouze o vině obviněných.

Ostatní námitky obviněného B. uplatněné v dovolání pak je třeba chápat podle státní zástupkyně pouze jako námitky skutkové, neboť se jimi snaží zpochybnit správnost skutkového stavu zjištěného soudy.

Státní zástupkyně proto v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obou obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná. Současně vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ uvedený v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání obou obviněných proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2018 sp. zn. 3 To 22/2018 jsou přípustná z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., v případě obviněného P. též podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obvinění podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech, a to že řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Oba obvinění shodně poukazují na variantu poslední, tedy že odvolací soud nedůvodně zamítl jejich odvolání, ačkoli byla důvodná vzhledem k existujícím pochybením zakládajícím uplatněné důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací důvod se tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech podle § 11 odst. 1, odst. 4 tr. ř. nebo podle § 11a tr. ř., neboť výlučně v těchto ustanoveních trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat v případě, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Obvinění sice shodně podali dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve velké části jejich dovolání však ve skutečnosti nenamítají nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadají soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněných, v jejichž rámci namítají selektivní a nesprávné hodnocení důkazů, je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. Skutkové a procesní námitky uvedené v dovoláních tudíž nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je dovolání možno podat pouze tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadní