4 Tdo 237/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 237/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:4 Tdo 237/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.237.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžká újma na zdraví Těžké ublížení na zdraví úmyslné Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1 tr. zákoníku § 122 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 5. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.07.2025III.ÚS 2130/25 Jan Svatoň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost11. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 237/2025-1127 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. B. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2024, sp. zn. 31 To 298/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 3/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. B. odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou výroky pod bodem I rozsudku ze dne 27. 5. 2024, sp. zn. 1 T 3/2023, uznal obviněného D. B. vinným ad 1) přečinem šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ad 2) přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku, ad 3) zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, ad 4) zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, ad 5) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, ad 6) přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ad 7) přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za trestné činy pod body 1–3 obviněného odsoudil podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 2 T 136/2021. Za trestné činy pod body 4–7 obviněného odsoudil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Pro výkon obou trestů obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Výrokem pod bodem II pak obviněného podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku. V návaznosti na uvedené výroky Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodoval v adhezním řízení o nárocích poškozených Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, V. Š., obce Plavy a J. M. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce a obviněný odvolání. Státní zástupce brojil proti zprošťujícímu výroku a proti výroku o trestu, obviněný napadl výroky o vině pod bodem 1 písm. c), bodem 3 a bodem 6 písm. c), což jsou skutky, ohledně kterých oproti těm zbývajícím neprohlásil vinu dle obžaloby podle § 206c tr. ř., a výrok o trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 10. 2024, sp. zn. 31 To 298/2024, napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu za skutky pod body 4–7 výroku o vině, ve zprošťujícím výroku a v adhezním výroku týkajícím se poškozené V. Š. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. poté znovu rozhodl tak, že obviněného za skutky pod body 4–7 výroku o vině odsoudil podle § 175 odst. 2 tr. ř. za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolací soud také znovu rozhodl o adhezním nároku poškozené V. Š. Pokud jde o zrušený zprošťující výrok vrátil okresnímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně beze změn. II. Dovolání obviněného 3. Rozsudek odvolacího soudu napadl v zákonné lhůtě obviněný D. B. prostřednictvím obhájce JUDr. Bc. Milana Čmelíka dovoláním, které směřoval výlučně proti tomu, že odvolací soud nevyhověl jeho odvolání proti výroku pod bodem 3 odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se ve stručnosti dopustil tím, že dne 29. 1. 2022 v 04:50 hodin, v XY v bytě v ulici XY, poté, co se poškozená V. Š., před ním uzamkla v pokoji, dveře pomocí nože otevřel a poškozenou fyzicky napadl tak, že ji bodal a řezal nožem do obličeje, do rukou a nohou, bil ji nezjištěným způsobem rukama do obličeje a zkroutil jí pravou ruku. Tím poškozené V. Š. způsobil šikmou zlomeninu pravé loketní kosti s posunem kostních úlomků, řeznou ránu v oblasti levého ústního koutku směrem na levou tvář bez bližší specifikace, ránu na levém obočí, bodné rány pravé dolní končetiny v oblasti kolene, tržně zhmožděnou ránu dolního rtu bez bližší specifikace, blíže nespecifikované poranění uvnitř úst, krevní výron pod levým okem, větší počet kožních oděrek na obličeji, čtyři řezné a bodnořezné rány na levé dolní končetině na vnitřní ploše levého stehna, pod kolenem a na přední ploše bérce a kožní oděrku na levém bérci. V důsledku utrpěného poranění pravé horní končetiny, které sebou neslo výrazné snížení sebeobsluhy, sníženou možnost běžných denních činností a nemožnost vykonávání manuálních prací, byla poškozená V. Š. omezena v obvyklém způsobu života od 29. 1. 2022 do 24. 3. 2022 a v pracovní neschopnosti až do 12. 5. 2022. Poškozené z útoku obviněného navíc hrozilo trvalé poranění oka spojené se ztrátou zraku, poranění nervů v obličeji a zohyzdění v obličeji. Obviněný po skončení útoku odmítl žádost poškozené, aby jí přivolal lékařskou pomoc, a několikrát zopakoval, že poškozená pro ztrátu krve do rána zemře. 4. Dovolání obviněný opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., aniž by rozlišil, pod který z nich vznesené dovolací námitky jednotlivě podřazuje. 5. Obecně obviněný namítal, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. 6. Úvodem konkrétní argumentace obviněný citoval z nálezů Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. I. ÚS 3741/11, a ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III ÚS 1624/08, které se zabývají presumpcí neviny a zásadou in dubio pro reo, a v návaznosti na ně konstatoval, že soud prvního stupně i soud odvolací zmíněné principy v jeho trestní věci nerespektovaly, pokud výrok o vině v bodě 3) postavily jen na výpovědi svědkyně V. Š., která je vůči němu nezakrytě zaujatá a touží po tom, aby dostal co nejdelší trest. Navíc její věrohodnost zpochybňuje to, že byla dlouhodobě závislá na užívání návykových látek. 7. Obviněný dále namítl vadnou právní kvalifikaci skutku pod bodem 3 výroku o vině, ve kterém lze podle jeho mínění nanejvýš spatřovat přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, protože jeho jednáním nevznikl následek těžké újmy na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 tr. zákoníku a ani nebylo prokázáno, že by úmysl obviněného směřoval k jejímu způsobení. Obviněný nezpochybnil, že mezi ním a poškozenou došlo k fyzické potyčce, při které jí mohl způsobit nějaká poranění, ale popřel úmysl poškozené ublížit na zdraví a své jednání označil za exces z nutné obrany před jejím útokem. 8. K objektivnímu znaku skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, kterým je vznik těžké újmy na zdraví, obviněný uvedl, že znalkyně (zjevně měl na mysli znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Petru Dohnalovou, která posuzovala charakter poranění poškozené), srozumitelně vysvětlila, proč nepovažuje zjištěné zranění poškozené za vážnou poruchu zdraví, která by ji po delší dobu citelně omezovala v obvyklém způsobu života, a že subjektivní stesky poškozené samy o sobě výše uvedenou právní kvalifikaci založit nemůžou, zejména pokud se nelze na věrohodnost poškozené spolehnout. Podle obviněného měl i soud prvního stupně o použité právní kvalifikaci jistou pochybnost, neboť jinak by se v odůvodnění svého rozsudku nezabýval tím, že i v případě neexistence následku v podobě těžké újmy na zdraví by skutek byl posouzen jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. záko