4 Tdo 243/2016 — Nejvyšší soud

4 Tdo 243/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 4. 2016 Spisová značka:4 Tdo 243/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.243.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 6. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 243/2016-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 4. 2016 o dovolání obviněného R. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2015 sp. zn. 5 To 389/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 128/2014, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2015 sp. zn. 5 To 389/2015 a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 5. 2015 sp. zn. 13 T 128/2014. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Uherském Hradišti přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Obviněný R. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 5. 2015 sp. zn. 13 T 128/2014 uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 17. 5. 2013 ve 12:10 hodin v obci U. H., místní části J., Z. kraj, na ulici U C., na silnici II. třídy v rámci výkonu pracovní činnosti u zaměstnavatele PETRA spol. s r. o., IČ 469 79 697, se účastnil silničního provozu jako řidič nákladní soupravy tahače zn. MAN TGS, s návěsem na přepravu dřeva zn. Doll Logo, takovým způsobem, že při jízdě ve směru od místní části J. na centrum U. H. s přetíženou nákladní soupravou jel nepřiměřenou a nedovolenou rychlostí 59 km/h, nedbal zvýšené opatrnosti vůči nezletilému chodci „X. Y.“ *), který šel vpravo vedle pozemní komunikace po chodníku s cyklostezkou stejným směrem a kterého mohl rozpoznat nejméně na 150 m, přičemž poté, co mu „X. Y.“ vstoupil zprava z chodníku do jeho jízdní dráhy mimo přechod pro chodce, tohoto pravou přední částí tahače srazil, čímž porušil § 5 odst. 1 písm. d) a § 18 odst. 1, odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v důsledku čehož nezletilý chodec „X. Y.“ utrpěl polytrauma, tedy poranění více pro život důležitých orgánů, zejména nitrolební poranění, zhmoždění plic a devastaci pravé dolní končetiny, kterým dne 28. 5. 2013 na Klinice dětské anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice B. podlehl. Za to byl obviněnému podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků, který mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl zároveň uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků. Proti tomuto rozsudku soudu prvého stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 10. 2015 sp. zn. 5 To 389/2015 zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Posledně citované rozhodnutí soudu druhého stupně obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce dovoláním v celém rozsahu, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného proti rozsudku soudu prvého stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku konkrétně namítl, že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno jako přečin, ačkoliv o takový nejde. Jeho jednání nenaplnilo základní znaky trestného činu jak v podobě subjektivní stránky (zavinění) tak v podobě objektivní stránky (nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a následkem). V další části dovolání obviněný své shora uvedené námitky více rozvinul. Předně zdůraznil nespornou skutečnost spočívající v tom, že chodce vnímal jako osobu jdoucí po chodníku paralelně podél jeho jízdního pruhu. Za další nespornou skutečnost obviněný označil to, že poškozený náhle, neočekávaně a rychle vstoupil do jízdní dráhy jím řízeného vozidla, což vedlo přes intenzivní brzdění a změnu směru vozidla k jeho sražení. Podle znaleckého posudku z oboru dopravy, odvětví doprava silniční a městská, analýza dopravních nehod, by nejnižší rychlost vozidla obviněného, ve které by ještě zastavil těsně před místem střetu, musela být 27 km/h (při rychlé chůzi poškozeného). Z pohledu řidiče samotný pohyb dítěte standardně se pohybujícího po chodníku nemůže být podnětem pro natolik závažný jízdní manévr, za který je možné takové snížení rychlosti označit, navíc s přihlédnutím k tomu, že se ve vzdálenosti cca 50 m od místa kolize nacházel přechod pro chodce, jenž obviněný vnímal. Poškozený se vůbec nerozhlédl a bez ohledu na situaci na vozovce na ni vstoupil. Proto jednání poškozeného, nikoliv obviněného, bylo v příčinné souvislosti s následkem – vznikem dopravní nehody. Jinak řečeno příčinou nehodového děje bylo náhlé a zbrklé jednání poškozeného, kdy tento nepojal rozhodnutí přejít vozovku v daném místě a čase plánovaně, čemuž nasvědčuje i výpověď M. P. (dědy poškozeného), který jej viděl těsně před nehodou. Tento svědek vypověděl, že poškozený nechtěl přecházet vozovku hned u domu, ale mířil na nedaleký přechod a až následně pojal rozhodnutí přejít rovnou u domu, u kterého čekal jeho dědeček. Tato reakce byla zjevně vyvolána nějakým vnějším podnětem. Nedá se též odhlédnout od povahy místa střetu, jež nemá charakter obytné zóny a působí spíše jako místo mimo obec. Soudy obou stupňů podle obviněného dále pochybily, když do svých úvah o příčinné souvislosti zahrnuly časovou analýzu pohybu vozidla obviněného v celé obci. Soudy konstatovaly, že pokud by obviněný dodržel své povinnosti, pak by do místa střetu dojel v době, kdy by již poškozený dokončil přechod vozovky. Tato hypotetická konstrukce nemůže podle obviněného obstát. Ze skutkových zjištění plyne, že poškozený neměl úmysl přejít vozovku právě v místě střetu, což vylučuje úvahu soudů, že pokud by jel obviněný 50 km/h v době, kdy poškozeného poprvé spatřil, k nehodě by nedošlo. Úvahy soudů rovněž zcela opomíjejí argument, že i kdyby jel obviněný v souladu se zákonem, pro minutí se vozidla s poškozeným by musela být splněna podmínka identického pohybu chodce v daném místě a čase, který však nebylo objektivně možno předjímat v soudem projektovaném čase prvního zahlédnutí poškozeného obviněným. Možnost časového odvrácení střetu se tak musí posuzovat s ohledem na náhlost vstupu chodce do jízdní dráhy vozidla jen v bezprostřední časové souvislosti před samotnou nehodou. Pokud by součástí zvýšené opatrnosti řidičů vůči nezletilým mělo být takové „předjímání“, musela by se dovodit i povinnost řidiče snížit rychlost na 27 km/h, aby byl střet za daných okolností odvratitelný. Soudy se podle obviněného dále dostatečně nezabývaly otázkou vlivu jednání chodce na vznik nehody. Okolnosti nehody – rovný přehledný úsek, nezastavěná část obce, dlouhou dobu trvající přímá chůze osamoceného chodce po chodníku, nedaleký výskyt přechodu pro chodce – nemohou být podnětem pro zpomalení vozidla na pouhých 27 km/h. V poslední části dovolání obviněný poukázal na nedostatečnou aplikaci zásady in dubio pro reo ve vztahu k nejasnostem ohledně skutkových zjištění, zejména co se týče závěru z doplňku č. 1 znaleckého posudku z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská, analýza dopravních nehod, a závěrů o rychlosti a místě pohybu poškozeného po chodníku a následnému vběhnutí do vozovky. Obviněný shrnul, že jestliže lze dovodit, že by ke střetu došlo jen v případě, pokud by obviněný snížil rychlost na úroveň rychlosti, jejíž dodržení po něm nelze s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem požadovat, pak nemůže být dán jeden ze základních znaků skutkové podstaty daného přečinu v podobě zavinění. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, načež aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc Krajskému soudu v Brně s příkazem