4 Tdo 29/2023 – Nejvyšší soud

4 Tdo 29/2023-1601 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2023 o dovolání obviněného J. K., nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2022 č. j. 9 To 104/2021-1522, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 3/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: 1. V projednávané trestní věci byl obviněný J. K. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 11. 2020 sp. zn. 7 T 3/2020 uznán vinným přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle „§ 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku“ a nebezpečného vyhrožování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku, za něž byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Uvedené trestné činnosti se měl dopustit tím, že I. 1) ačkoliv věděl, že mu bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2018 sp. zn. 44 T 56/2016, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018 sp. zn. 6 To 299/2018, uloženo přiměřené omezení spočívající v jeho povinnosti zdržet se neoprávněného zásahu do práv a právem chráněných zájmů poškozené E. V., narozené XY, tedy zdržet se jakéhokoli kontaktu s ní mimo rozsah stanovený rozhodnutími soudů v rámci občanskoprávního řízení, upravujícími poměry jejich nezletilých dětí AAAAA (pseudonym), narozeného XY, a BBBBB (pseudonym), narozeného XY, toto uložené přiměřené omezení nerespektoval a navzdory uloženému zákazu poškozené E. V. přinejmenším od prosince 2018 opakovaně telefonoval a zasílal SMS zprávy na její telefonní číslo XY, kdy v době od 26. 12. 2018 do 26. 6. 2019 šlo o celkem 123 příchozí telefonní hovory a celkem 274 příchozí SMS zprávy, a poškozenou kontaktoval i osobně, a to přinejmenším dne 28. 2. 2019 v poradně pro mezilidské vztahy v XY, XY, dne 4. 4. 2019 v areálu Nemocnice XY v XY, XY, a dále v přesně nezjištěné době a v nezjištěném počtu případů v místě bydliště poškozené v XY, XY, kde se jí vnutil do bytu a pod záminkou péče o jejich děti a využívaje její psychické lability na ni vyvíjel nátlak, aby ji přiměl absolvovat mediaci a dne 28. 2. 2019 podepsat dohodu ohledně úpravy styku s dětmi v rozporu s pravomocnými rozhodnutími soudů, vydanými v občanskoprávním řízení, upravujícími poměry nezletilých dětí, čímž, jsa si vědom jejího křehkého psychického zdraví, výrazně narušoval a snižoval kvalitu soukromého i pracovního života poškozené, která v důsledku jeho konání žila pod neustálým psychickým tlakem a obavou o zhoršení svého psychického zdraví, a svým konáním zároveň úmyslně porušil přiměřené omezení zdržet se neoprávněného zásahu do práv a právem chráněných zájmů poškozené a poškozenou nijak nekontaktovat mimo rozsah stanovený rozhodnutími soudů v rámci občanskoprávních řízení, upravujících poměry jejich nezletilých dětí, 2) v období od 8. 8. 2019, kdy byl propuštěn z vazby, nejméně do dne 16. 10. 2019 opakovaně kontaktoval poškozenou E. V., narozenou XY, a to prostřednictvím telefonních hovorů a SMS zpráv ze svého telefonního čísla XY na telefonní číslo poškozené XY v počtu celkem 20 telefonátů a 28 SMS zpráv, nebo prostřednictvím telefonního čísla XY, užívaného jejich nezletilým synem AAAAA, kdy buď volal na synovo telefonní číslo a po přijetí hovoru požadoval předání telefonu poškozené, nebo v době, kdy měl děti u sebe, využil telefonátů poškozené staršímu synovi na jeho telefonní číslo, a v období od 22. 8. 2019 do 6. 9. 2019 v celkem 18 případech synův telefon záhy převzal či telefonní hovor rovnou sám přijal, aby mohl s poškozenou hovořit, a pod záminkou řešení péče o jejich děti na ni vyvíjel silný psychický nátlak ve snaze udržovat poškozenou v neustálém napětí a psychicky ji tak deptat, kdy jí neustále něco vytýkal či vyčítal, tlačil ji k uzavření dohody o výchově dětí mimo a nad rámec soudních rozhodnutí, s čímž poškozená nesouhlasila, nutil ji, aby mu sama zavolala, i když mu opakovaně sdělila, že si komunikaci s ním nepřeje, čímž, jsa si vědom jejího křehkého psychického zdraví, výrazně narušoval a snižoval kvalitu soukromého i pracovního života poškozené, která v důsledku jeho konání žila pod neustálým psychickým tlakem a obavou o zhoršení svého psychického zdraví, přičemž popsaným jednáním zároveň úmyslně porušil přiměřené omezení zdržet se neoprávněného zásahu do práv a právem chráněných zájmů poškozené a poškozenou nijak nekontaktovat mimo rozsah stanovený rozhodnutími soudů v rámci občanskoprávních řízení, upravujících poměry jejich nezletilých dětí, kteréžto přiměřené omezení bylo uloženo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2018 sp. zn. 44 T 56/2016, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018 sp. zn. 6 To 299/2018. 2. Týmž rozsudkem byl obviněný pod bodem II. výrokové části podle § 226 písm. e) tr. ř., za použití § 197 tr. zákoníku, zproštěn obžaloby v části, kde mu bylo kladeno za vinu spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit v období od ledna 2018 do června 2019 úmyslným vyhýbáním se řádnému plnění zákonné a soudem konkretizované vyživovací povinnosti vůči svým nezletilým synům AAAAA a BBBBB, neboť trestnost tohoto činu zanikla. 3. K odvolání obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2021 č. j. 9 To 104/2021-1423 shora citovaný rozsudek nalézacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o vině pod body I. 1) a 2) a ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného na nezměněném skutkovém základě (viz shora), který pojal do výroku svého rozhodnutí, uznal vinným toliko přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle „§ 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku,“ za který mu podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Pro výkon trestu obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. 4. Z podnětu následného dovolání obviněného J. K. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 5. 2022 sp. zn. 4 Tdo 1196/2021 výše zmíněný rozsudek odvolacího soudu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil ve výroku, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, a v navazujícím výroku o trestu, podle § 265k odst. 2 tr. ř. věty druhé zrušil i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5. Nejvyšší soud ve svém kasačním rozhodnutí odmítl námitky obviněného vztahující se k bodu II. výroku rozsudku nalézacího soudu, který jako správný aproboval odvolací soud a kterým byl obviněný pro zánik trestnosti činu z důvodu účinné lítosti podle § 226 písm. e) tr. ř., za použití § 197 tr. zákoníku, zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku. Dovolací senát tehdy obviněnému nepřisvědčil v tvrzení, že obecné soudy dostatečně neobjasnily jeho majetkové poměry a tím i jeho schopnost řádně platit výživné na nezletilé syny v kritické době, nemohly tedy učinit pochybnosti vzbuzující závěr, že se této své zákonné povinnosti úmyslně vyhýbal, a v takovém případě ho měly zprostit obžaloby z jiného důvodu než podle § 226 písm. e) tr. ř., za použití § 197 tr. zákoníku (zánik trestnosti činu pro účinnou lítost). Zásadní vadu naproti tomu zjistil v právním posouzení jednání obviněného popsaného pod bodem I. 1) a 2) výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu. Upozornil na to, že podle popisu stíhaných skutků a navazující právní věty dotčeného výroku se měl obviněný dopustit přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání fakticky tím, že nerespektoval přiměřené omezení, jež mu bylo podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku uloženo rozsudkem obvodního soudu spolu se souhrnným trestem odnětí svobody v trvání tří roků, podmíněně odloženým na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu. Při úvahách o nutnosti stíhat takové jednání jako trestný čin podle § 337 tr. zákoníku vycházel dovolací senát z pojetí vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2019 sp. zn. 4 Tz 13/2019, které interpretoval tak, že není efektivní a ani žádoucí zdlouhavě prověřovat, zda obviněný spáchal přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání v případech, kdy trestní řád v zájmu ochrany poškozeného, celé společnosti ale i v zájmu účinného naplňování svého účelu (§ 1 odst. 1 tr. ř.) poskytuje orgánům činným v trestním řízení využití jiného, rychlejšího a efektivnějšího postupu