4 Tdo 300/2019 — Nejvyšší soud

4 Tdo 300/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 4. 2019 Spisová značka:4 Tdo 300/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.300.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vražda Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 6. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 4.7.2019II.ÚS 2177/19 II.ÚS 2177/19 JUDr. Ludvík David-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 300/2019-51USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 4. 2019 o dovolání obviněného J. Č., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 8 To 80/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 1/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 47 T 1/2018 uznal obviněného J. Č. vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 23:50 hodin dne 21. 10. 2016 do 00:10 hod. dne 22. 10. 2016 v Praze 5 v lesoparku na cestě mezi ulicemi XY a XY při náhodném setkání s poškozeným M. C., nar. XY, za ovlivnění obou alkoholem, nejméně jednou vystřelil svou legálně drženou zbraní, samonabíjecí pistolí ASTRA, model CUB, ráže 6,35 mm, Browning, v. č. XY, na horní polovinu těla poškozeného, čímž mu způsobil střelné poranění hrudníku, a to zástřel levé horní dutiny, se vstřelem vlevo na hrudníku, 3cm od střední čáry a 4 cm pod klíční kosti, když vstřelený kanál směřoval shora zleva ke střední čáře a zpředu dozadu dolů téměř svisle, prošel kůží, podkožím, mezižeberním svalem mezi prvním a druhým žebrem, horním lalokem levé plíce, osrdečníkem, levou srdeční síní, levou komorou, osrdečníkem a dolním lalokem levé plíce do dutiny hrudní k bránici vlevo, tedy způsobil mu takové poranění, kterému poškozený na místě podlehl, přičemž příčinou jeho smrti byl hypovolemický šok při střelném poranění hrudníku a smrt nebylo možno žádným způsobem odvrátit. Za to byl obviněnému uložen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole ASTRA, model CUB, ráže 6,35mm, Browning, v. č. XY se zásobníkem a 3 kusy nábojů. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: - K. T., nar. XY, bytem XY, XY částku 25 376 Kč, - VZP ČR, Praha 1, Na Perštýně 6 částku 1 202 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozeným: - K. T., nar. XY, bytem XY, XY částku ve výši 300 000 Kč, - P. C., nar. XY, bytem XY, XY částku ve výši 100 000 Kč, - D. M., nar. XY, bytem XY, XY částku ve výši 100 000 Kč, - AAAAA (pseudonym), nar. XY, bytem XY částku ve výši 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. T., nar. XY, odkázán s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená K. T., nar. XY se zbytkem svého nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy a poškození P. C., nar. XY, D. M., nar. XY a AAAAA, nar. XY se zbytkem svých nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný a poškozené D. M. a AAAAA odvoláními, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 9. 2018 sp. zn. 8 To 80/2018 podle § 256 tr. ř. zamítl. Následně obviněný J. Č. proti citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v rámci dovolání poukazuje na okolnosti, které činí rozsudek nalézacího soudu vnitřně rozporný. Tento vnitřní rozpor pak vede k nezákonnosti výroku a k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. V celém případu existuje silná důkazní nouze obžaloby, neboť nikdo jiný než obviněný a poškozený na místě činu nebyli. Z ničeho nevyplývá skutečnost, že obviněný stál ve svahu nad poškozeným. Střelný kanál, jaký byl zjištěn v těle poškozeného, mohl vzniknout i tehdy, jestliže se např. poškozený předklonil nebo ohnul. Je třeba zdůraznit, že způsob obhajoby nelze přičítat obviněnému k tíži v rámci rozhodování o vině (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1337/2015). A právě takový způsob hodnocení je přítomen v napadených rozhodnutích. Na úmysl usmrtit poškozeného bez zjevného důvodu usoudil nalézací soud toliko na základě nepřímých důkazů, které ovšem netvoří ucelený kruh, jaký vyžaduje platná judikatura. Obviněný byl v rozhodném okamžiku ovlivněn stavem po požití závadného jídla a pití, poté utrpěl podle výpovědi manželky – kontuzi mozkovou. Tato skutečnost vyloučena nebyla, třebaže soud nevěřil tomu, že by zranění, která na sobě vyfotografoval, způsobil poškozený. Kontuze mozková spojená s uvedenou indispozicí vede velmi často k amnézii v důsledku otřesu mozku. K této okolnosti se znalci z oboru psychiatrie nevyjádřili a taková otázka jim nebyla ani položena, nicméně z výpovědi obviněného je zjevné, že na přesný průběh děje si přesně nepamatuje, přičemž kontuzi mozkovou nevyloučili ani znalci z oboru soudního lékařství. Ani z toho však nelze usuzovat, že o nutnou obranu nešlo. Z taktických zásad sebeobrany střelnou zbraní vyplývá, že zbraň je v případě útoku nutno použít včas, tedy v době, kdy lze záměr útočníka odvrátit. Soud nijak nehodnotí, že poškozený bezprostředně před událostí byl účastníkem konfliktu s otčímem, že na něj byla zavolána policie, byl pod vlivem alkoholu a na jeho straně byla fyzická převaha. Za této situace, kdy se např. poškozený proti obviněnému rozběhl, měl obviněný za to, že je oprávněn v obavě o svůj život střílet. Okolnost, že takový průběh událostí nebyl prokázán, ještě neznamená, že jde o variantu, kterou lze při respektování zásady in dubio pro reo vyloučit. Pokud jde o střelbu na větší vzdálenost proti neozbrojenému útočníkovi, připouští ji řada rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. 7 Tdo 272/2006, 3 Tdo 825/2013). Vyloučení toho, že obviněný se subjektivně domníval, že mu hrozí bezprostřední útok (tmavý les, silnější útočník, vliv alkoholu) a že nešlo o nutnou obranu, popřípadě alespoň o nutnou obranu putativní, je v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Obviněný tak nesouhlasí s napadeným usnesením a k tomu s rozsudkem Městského soudu v Praze, neboť v něm popsané jednání nelze subsumovat pod skutkovou podstatu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, ale pod jednání splňující náležitosti nutné obrany podle § 29 tr. zákoníku. Obviněný v době incidentu odvracel bezprostředně hrozící útok vůči jeho životu a zdraví ze strany poškozeného. Závěr soudů o neexistenci útoku ze strany poškozeného není na místě, neboť z provedeného dokazování je jasně patrno, že nelze vyloučit, že jednání poškozeného bylo opačné. Je třeba přihlížet i k psychickému stavu obviněného a k jeho subjektivnímu náhledu v trvání a chování útočníka v době útoku. Obviněný namítá, že z popisu skutku uvedeného v napadeném rozsudku vyplývá, že se jednání dopustil v úmyslu přímém, což je v rozporu se skutkovými okolnostmi případu i z odůvodnění soudů. Tzv. VYJÁDŘENÍ – ověření dráhy střely ze dne 16. 3. 2017 vypracované orgánem činným v trestním řízení lze považovat za nezákonné, neboť nevyhovuje zákonným podmínkám pro provádění vyšetřovacího pokusu ve smyslu § 104c tr. ř. Je třeba posoudit najisto, že úmyslem (přímým či nepřímým) pachatele bylo poškozeného zabít, aniž byly splněny podmínky nutné obrany. Nelze jistě polemizovat s tím, že za situace, kdy obránce střílí za podmínek nutné obrany, je přinejmenším srozuměn s následkem smrti útočníka, dokazování musí být vedeno k tomu, zda ví, že o podmínky nutné obrany nejde a je s tím aspoň srozuměn. Subjektivní stránku obviněného je také třeba posoudit z toho hlediska, že měl obavy o svůj život, nebylo mu psychicky ani fyzicky dobře, procházel místem, ze kterého měl obavy, atd. Subjektivní stránka tak nesvědčí pro jakékoliv jednání v rozporu s trestním zákoníkem. Obviněný se také domnívá, že soudy nesprávně hodnotily osobnost poškozeného. Hodnocení osoby poškozeného ve smyslu, že nebyl v minulosti odsouzen za násilný trestný čin, a tudíž z toho lze předpokládat, že nikomu neublížil, je liché, neboť bylo prokázáno, že poškozený pod vlivem alkoholu byl nadměrně agresivní vůči třetím osobám a současně