4 Tdo 390/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 390/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 5. 2024 Spisová značka:4 Tdo 390/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.390.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Přítomnost při soudních jednáních Ublížení na zdraví Veřejné zasedání Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 146 odst. 1 tr. zákoníku § 146 odst. 3 tr. zákoníku § 358 odst. 1 tr. zákoníku § 234 tr. ř. § 233 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 390/2024-894 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2024 o dovolání obviněného M. J., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 13 To 232/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 4/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 5. 2023, sp. zn. 1 T 4/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný M. J. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: dne 27. 2. 2021 v přesně nezjištěném čase okolo 03:45 hodin před domem čp. XY v ulici XY v XY, napadl poškozeného M. L., nejprve verbálně, kdy ho urážel vulgárními nadávkami, že je ubožák a že má dva parchanty, o které se nestará, opakovaně vyhrožoval, že ho zabije, poté se začal svlékat s tím, že se bude s poškozeným prát, když poškozený následně začal odcházet, tak tohoto napadl fyzicky několika údery pěstí do hlavy a strkáním dlaněmi do zad, načež poškozený upadl na zem, schoulil se do klubíčka, kde jej obžalovaný několika kopy udeřil do oblasti zad, konkrétně do oblasti páteře, čímž poškozenému způsobil těžké zranění v podobě kompresní zlomeniny horní krycí ploténky těla 1. bederního obratle, což si vyžádalo ošetření v nemocnici a následnou léčbu s pracovní neschopností a s omezením v obvyklém způsobu života, které se po dobu delší než 6 týdnů u poškozeného projevovalo bolestivostí, kdy poškozený musel užívat léky na bolest, musel se pohybovat s berlemi a omezit sezení, nesměl dlouho stát a zvedat těžké věci. 2. Za uvedený zločin a přečin a za sbíhající se přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 5. 2022, č. j. 1 T 4/2022-744, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2022, č. j. 13 To 230/2022-773, byl obviněnému podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Týmž rozsudkem byl obviněnému uložen podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. XIAOMI REDMI Note 9 Pro + nabíječka, IMEI 1: XY, IMEI 2: XY. 3. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 5. 2022, č. j. 1 T 4/2022-744, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2022, č. j. 13 To 230/2022-773, který nabyl právní moci dne 27. 9. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit způsobenou škodu ve výši 7 623 Kč (slovy: sedm tisíc šest set dvacet tři korun českých) Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR, IČO: 47114304, se sídlem Kodaňská 46/1441, Praha. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval proti všem výrokům. Krajský soud v Praze (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaném odvolání rozhodl usnesením ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 13 To 232/2023, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 13 To 232/2023, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 5. 2023, sp. zn. 1 T 4/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž explicitně uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a m) tr. ř., neboť podle něj byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, dále k rozhodným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a zároveň rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Současně byl důvod dovolání spočívající v nesprávném posouzení skutku dán již v řízení před soudem prvního stupně, a přesto odvolací soud opravný prostředek obviněného zamítl. 7. V podaném dovolání obviněný předně stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Poté se vyjádřil k jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že nebyl řádně vyrozuměn o konání veřejného zasedání. Uvádí, že má zřízenu datovou schránku, a tudíž mu mělo být doručováno prostřednictvím informačního systému datových schránek. I přes tuto skutečnost byl obeslán klasickou listinnou zásilkou, přičemž zásilka byla vhozena do jeho poštovní schránky až po datu konání veřejného zasedání o odvolání, konkrétně dne 21. 9. 2023. V popsaném postupu odvolacího soudu pak spatřuje rovněž porušení svého práva na spravedlivý proces. 8. Další námitka obviněného spočívá v tom, že vytýká soudům nižších stupňů, že neprovedly podstatný důkaz, který mohl napomoci objasnit průběh skutkového děje – konkrétně výslech svědkyně Š., která, jak se následně dozvěděl, sledovala průběh celého incidentu mezi ním a poškozeným z oken svého bytu. Zdůrazňuje, že v případě existence svědecké výpovědi by soud disponoval pohledem třetích, nezávislých očí na celý incident. Neprovedení tohoto důkazu považuje za zásadní zásah do jeho práva na spravedlivý proces a práva na účinnou obhajobu. 9. Obviněný dále konstatuje, že odvolací soud nedůvodně dovozuje jeho vinu taktéž z obsahu elektronické komunikace ze dne 27. 2. 2021, následující po incidentu. Přestože lze považovat obsah této komunikace za agresivní, sám tón elektronické komunikace nemůže nikterak nasvědčovat průběhu skutkového děje. Pokud by soud správně hodnotil tuto komunikaci v její komplexnosti, jistě by podle něj shledal, že obsahuje i pasáže, které naprosto zřejmě svědčí o pouhém vychloubání či chvástání z jeho strany. 10. Zároveň poukazuje na celou řadu rozporů, které podle něj vyvstávají z provedeného dokazování a které měly být hodnoceny v jeho prospěch v souladu se zásadou in dubio pro reo. Zejména pak odkazuje na rozpor mezi výpovědí poškozeného a jeho vlastní výpovědí. Tvrdí, že od počátku trestního řízení vypovídá naprosto konzistentně a rozhodně popírá, že by na poškozeného útočil kopy, nadto do ležící osoby. 11. Akcentuje, že podle slyšeného znalce z oboru zdravotnictví mohlo ke vzniku poranění poškozeného dojít i jinak, např. prudkým dosednutím na zem. Nelze tedy mít bez dalšího za prokázané, že by těžká újma na zdraví poškozeného vznikla v důsledku jeho jednání, přestože nerozporuje, že ke kontaktu s poškozeným došlo. Je však přesvědčen, že už jen samotná skutečnost, že se poškozený dostavil do místa jeho bydliště v pozdních nočních hodinách, svědčí o jeho záměru vyvolat jistou konfliktní situaci. Výpověď poškozeného o časovém zasazení události je pak podle něj zcela v rozporu se skutkovou větou rozsudku, neboť poškozený uvádí, že k události došlo hodinu až dvě po půlnoci, zatímco ve skutkové větě je uveden čas 03:45. Za takové situace bylo podle dovolatele namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo. 12. Další rozpor podle něj panuje mezi výpovědí poškozeného a výpovědí svědkyně N., neboť podle poškozeného šel k místu jeho bydliště z místa pracoviště pěšky a stejným způsobem se vrátil. Obě místa jsou vzdálena téměř 1,5 km a jedna cesta zabere přibližně 20 minut. Pokud se připočte doba, po níž měl trvat konflikt mezi ním a poškozeným, musel být poškozený mimo pracoviště přinejmenším po dobu jedné hodiny. Přesto si svědkyně N. vůbec nevšimla, že poško