4 Tdo 40/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 40/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 2. 2024 Spisová značka:4 Tdo 40/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.40.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 4. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3212/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 40/2024-924 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2024 o dovolání obviněného MUDr. Petra Ročka, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 7. 2023 č. j. 68 To 8/2023-772, v trestní věci vedené Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 1 T 86/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. Petra Ročka odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2022 č. j. 1 T 86/2021-689 byl obviněný MUDr. Petr Roček (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v době od konce roku 2015 do 3. 5. 2016 v místě bydliště na adrese xy či na pracovišti v areálu Psychiatrické léčebny Šternberk jako znalec jmenovaný rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 1993 pod č. j. Spr. 1631/93 pro základní obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie s rozšířením znaleckého oprávnění o odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví v oboru zdravotnictví, na základě objednávky D. Š. vypracoval znalecký posudek č. 156/2016 posuzující zdravotní stav v té době již zemřelého Z. Š. v němž dospěl k závěru, že v době podpisu směnek datovaných dny 9. 1. 2011, 12. 2. 2011 a 11. 6. 2012 na celkovou částku 4 370 000 Kč ve prospěch P. S., které mu byly předloženy před zpracováním posudku, tedy v době od roku 2011 nebyl Z. Š. schopen rozpoznat následky právních úkonů, rozpoznat následky svého jednání nebo ovládat své jednání, a že od roku 2011 vznikal postupně obraz kombinované (alkohol, epilepsie) demence, v roce 2013 trpěl Š. duševními poruchami, zejména demencí, v letech 2010–2013 byly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti ovlivněny „rasantními vlivy“ a rovněž konstatoval, že „Konzum alkoholových nápojů musel být enormní, stejně jako jeho důsledky.“ přičemž na základě takto vysloveného závěru znaleckého posudku by směnky byly absolutně neplatné, přičemž ze závěrů revizního ústavního znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice, který byl zpracován v trestním řízení Policie ČR, KŘP Pardubického kraje, Odbor hospodářské kriminality, Pardubice, č. j. KRPE-82847-784/TČ-2014-170080, poté, co byl znalecký posudek MUDr. Petra Ročka č. 156/2016 předložen v tomto řízení jako důkaz, vyplývá, že MUDr. Petr Roček nesprávně došel k současné Dg. alkoholového amnestického syndromu a alkoholové /a nadto i epileptické/ demence, nesprávně dovozoval u Š. Dg. Demence alkoholové, ale i Demence epileptické, ačkoliv pro to neexistovala ve zdravotní dokumentaci oprávněná opora, dále kvalifikoval spotřebu alkoholátů Š. naprosto neexaktně tak, že "musela být enormní", z čehož dovozoval neodvratitelný finální exitus, přičemž nijak nenaznačoval, jaké etiopatogenetické řetězce k němu vedly, dále paušalizoval nepříznivý duševní stav Š., z čehož dovozoval jeho plošnou neschopnost právně konat, a vůbec se nezaobíral kolísáním duševního stavu v čase, popř. důvody tohoto kolísání, dále přijal údaj "o stovkách epileptických záchvatů" Š., pro něž nebylo ani torzo zmapováno ve zdravotní dokumentaci, jakkoliv by se k této otázce měl vyjadřovat znalec neurolog a z biologického hlediska se podobný údaj jeví nemožným, a v závěru se vyjadřoval k otázkám, které znalci oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie nepřísluší, konkrétně k otázkám podpisů Š., popř. dovozování duševního stavu dle písma. 2. Za shora uvedené jednání byl obviněný podle § 346 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu v počtu 400 (čtyři sta) denních sazeb v částce 900 Kč, tedy celkem 360 000 Kč. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti znalce v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na dobu 3 (tří) let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. S. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu podal odvolání obviněný a poškozený, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 11. 7. 2023 č. j. 68 To 8/2023-772 tak, že z podnětu těchto odvolání podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o peněžitém trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 346 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 000 Kč (dvě stě tisíc korun českých), který se skládá z 200 (dvě stě) celých denních sazeb v částce 1000 Kč (jeden tisíc korun českých) za každou celou denní sazbu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému P. S. na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 50.000 (padesát tisíc) Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatním zůstal napadený rozsudek nezměněn. 4. Uvedený rozsudek odvolacího soudu následně napadl obviněný dovoláním, neboť má za to, že je naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o tr. ř. odložil nebo přerušil výkon napadeného rozhodnutí. K samotné dovolací argumentaci nejprve připomněl předpoklady naplnění znaků objektivní stránky přisouzené skutkové podstaty (vypracování znaleckého posudku jako formalizovaného odborného textu podle § 27 zákona o znalcích), které však nebyly v daném případě dány, když znalecký posudek obviněného formálně nesplňoval požadavky na znalecké posudky kladené, neboť zadavatelem nebyl vymezen znalecký úkol a tento si znalec vymezil sám podle vlastního uvážení. Zároveň nebyl znalec ani poučen o trestních následcích vědomě nepravdivého znaleckého posudku podle § 106 tr. ř., což také hovoří pro závěr, že se nejedná o znalecký posudek splňující potřebné náležitosti, aby mohl být v řízení použit jako znalecký posudek. Předmětná listina proto měla být použita toliko jako listinný důkaz. Nebyly tak splněny formální znaky vytýkaného trestného činu. Obviněný proto navrhl, aby „Nejvyšší soud postupoval podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, případně též vadné řízení jemu předcházející a postupem podle § 265l tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“. 6. K podanému dovolání zaslala své vyjádření státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství – § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupkyně“). Po stručné rekapitulaci řízení a dovolací argumentaci obviněného uvedla, že naopak shledala použitou právní kvalifikaci přiléhavou. Ke konkrétní námitce absence poučení o následcích nepravdivého znaleckého posudku připomněla, že tuto výtku vznesl obviněný poprvé. Zároveň poukázala na skutečnost, že po celou dobu trestního řízení nevyvstaly žádné pochyby o tom, že by obviněný nebyl poučen, neboť byl znalcem jmenovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 1993 č. j. Spr 1631/93 a současně v závěru svého znaleckého posudku prohlásil, že si je vědom následků podání vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Dále také připomněla, že v důsledku předmětného znaleckého posudku byl poškozený P. S. stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že se záměrem získat neopodstatněná majetková plnění využil aktuálního stavu snížení až vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností posuzovaného zemřelého Z. Š. Poškozený byl v konečném důsledku obžaloby zproštěn. Avšak jedním z důkazů provedených proti P. S. v jeho trestním řízení byl i znalecký posudek vypracovaný dovolatelem a lze tedy předpokládat, že tento byl řádně poučen podle § 106 tr. ř. Ani kdyby tomu tak nebylo, nezna