4 Tdo 404/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 404/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 6. 2025 Spisová značka:4 Tdo 404/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.404.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Podjatost Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 404/2025-1340 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2024, sp. zn. 6 To 201/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 3 T 61/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. F. odmítá. O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 4. 2024, sp. zn. 3 T 61/2023, byl obviněný V. F., dříve N. pod bodem 1 výroku o vině uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a pod bodem 2 výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 27 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil ve stručnosti tím, že v době od 7. 7. 2022 do nejméně 12. 9. 2022 v XY, okres XY, jako zaměstnanec nástupnické společnosti MARTOM WORK, s. r. o., s přístupem do výrobních a skladovacích prostor předchozí společnosti HOLTEX, a. s., sám nebo společně s odsouzeným R. K., kterému umožnil vstup do tohoto areálu, celkem jedenácti útoky, které jsou ve výroku časově specifikovány, odcizil zde uskladněné koberce, rohože, schodnice a herní doplňky a poškozené společnosti HOLTEX, a. s., tím způsobil škodu v celkové výši 2 086 770 Kč. 3. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku obviněný spáchal tím, že se v době od 6. 7. 2022 do 20. 3. 2023 zdržoval na území České republiky, a to nejméně v místě svého trvalého bydliště v Praze, přestože byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 11. 2021, sp. zn. 32 T 49/2021, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen k trestu vyhoštění v trvání 48 měsíců. 4. Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které směřoval proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ústí nad Labem, který se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl usnesením ze dne 22. 7. 2024, sp. zn. 6 To 201/2024. II. Dovolání obviněného 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Radomila Bajera dovolání. Svou dovolací argumentaci opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a m) tr. ř. 6. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl, že předsedkyně senátu Mgr. Pavlína Müllerová vedla řízení před soudem prvního stupně způsobem, který zavdává pochybnosti o její nezaujatosti. Podle tvrzení obviněného soudkyně během hlavního líčení vybočila z rámce soudcovské nestrannosti a profesionality, a to jak vůči němu samotnému, tak i vůči jeho obhájci. Obviněný svá tvrzení doložil konkrétními příklady nevhodného chování soudkyně. Uvedl mimo jiné, že při vznesení jedné z námitek přerušila předsedkyně senátu jeho obhájce slovy: „Tak mi sdělte, jakou námitku máte, ať už vím, co mám zamítnout.“. Dále poukazoval na to, že odmítla žádost obhájce, aby byl obviněnému po provedení oddělených výslechů dán prostor k dotazům vůči ostatním spoluobviněným. Namítal rovněž, že jmenovaná soudkyně odmítala provést navržené listinné důkazy, a to i přes opakované výzvy obhájce, přičemž své rozhodnutí odůvodnila tím, že jde o šikanu ze strany obhajoby. Některé další důkazní návrhy podle obviněného předsedkyně senátu zamítla bez jakékoli porady se senátem. Závěrem pak obviněný uvedl, že celkové vystupování soudkyně vůči obhájcům a obviněným bylo neprofesionální a provázené zvýšeným hlasem, přičemž vůči účastníkům řízení používala výroky typu „vy mlčte“, což se podle jeho tvrzení opakovaně vyskytovalo v průběhu všech hlavních líčení. 7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil ve všech jeho alternativách. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů obviněný spatřoval v nevyřešení otázky majetkového režimu odcizených koberců. Svědci D. H. a I. S. potvrdili, že obviněný měl za úkol zajistit vyklizení areálu a mohl volně disponovat s koberci zde uloženými, které se staly majetkem MARTOM WORK, s. r. o., poté, o nebyly v dohodnutém termínu z areálu odvezeny. Vzhledem k tomu, že obviněný jednal na pokyn nadřízených, závěr soudů o subjektivní stránce činu je chybný. Pokud soudy vyšly z výpovědi svědka J. M., který o dohodě mezi MARTOM WORK, s. r. o., a Oldin B. V. věděl, ale neznal nejzazší termín vyklizení, postupovaly vadně. Navíc tento svědek evidentně uváděl nepravdu ohledně inventarizace majetku, který se v areálu nacházel. 8. Pod druhou alternativu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, obviněný podřadil námitky, že listinné důkazy nebyly provedeny v souladu s § 213 odst. 1 tr. ř., že v hlavním líčení byly přehrány jen soudem selektované části kamerových záznamů, přestože obhajoba trvala na tom, aby byly přehrány v jiném rozsahu, že soud prvního stupně obviněnému neumožnil klást dotazy spoluobviněným, kteří byli vyslechnuti odděleně, a že nebyly konkretizovány rozpory v jejich výpovědích, pokud soud postupoval podle § 207 odst. 2 tr. ř. Obviněný zpochybnil i kvalitu odborného vyjádření k ceně odcizených koberců s tím, že je pouhou kopií jakéhosi seznamu poskytnutého svědkem J. M. a absentují v něm informace o způsobu, jakým znalec dospěl k ceně jednotlivých položek, která je překvapivě u všech koberců identická. 9. Naplnění třetí alternativy § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, obviněný spatřoval v tom, že soudy neprovedly obhajobou navrhovaný výslech svědka S. C., jednatele společnosti Oldin B. V., která fakticky prodala předmětný areál, a nevyžádaly písemnou komunikaci mezi společností Oldin B. V. a společností MARTOM WORK, s. r. o., týkající se podmínek převzetí areálu a věcí v něm uložených, přestože její existenci verifikovali svědci H., S., Š. i M., a její obsah by mohl osvětlit majetkový režim koberců a možnost dispozice s nimi. Za nedůvodně zamítnutý obviněný označil i návrh na přibrání znalce, který by určil výši způsobené škody. 10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i další rozhodnutí na něj obsahově navazující a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal věc potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 11. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Úvodem shrnul obsah dovolací argumentace a následně se věnoval jednotlivým námitkám a uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 12. K námitce podjatosti soudkyně Mgr. Pavlíny Müllerové, kterou obviněný podřadil § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., státní zástupce uvedl, že není opodstatněná. Vzájemné napětí mezi obhajobou a předsedkyní senátu, které lze seznat z protokolů zachycujících průběh hlavního líčení, samo o osobě totiž nemůže být podkladem pro její vyloučení ve smyslu podle § 30 odst. 1 tr. ř. Z vlastních projevů předsedkyně senátu pak nevyvstalo nic natolik významného, co by mohlo zakládat pochybnosti o její nepodjatosti. Státní zástupce na podporu svého názoru odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 3 Tdo 786/2010, podle kterého není nic neobvyklého, že se osoby vystupující v trestním řízení dostávají do u