4 Tdo 43/2017 — Nejvyšší soud

4 Tdo 43/2017 citace  Název judikátu:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 2. 2017 Spisová značka:4 Tdo 43/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.43.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 43/2017-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného M. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 4 To 186/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 79/2014, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 4 To 186/2016 a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 1 T 79/2014. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Prostějově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 1 T 79/2014, bylo podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného M. R. pro zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spočívající v tom, že: „jako osoba samostatně výdělečně činná a daňový subjekt M. R., s předmětem podnikatelské činnosti stavební činnost – zednictví, v rozporu se svou povinností, danou zákonem, především zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, záměrně nevedl či nezajistil řádné vedení daňové evidence, tedy účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku, 1) když jako poplatník daně z příjmu fyzických osob, registrovaný u Finančního úřadu v Prostějově, v Prostějově ani jinde za zdaňovací období roku 2009 a zdaňovací období roku 2010 nepředal k zaúčtování a nenechal zaúčtovat vyfakturovaná uskutečněná zdanitelná plnění provedená pro firmu DUPLA CZ, s.r.o. za rok 2009 ve výši 4.495.300,-Kč a za rok 2010 ve výši 3.141.400,-Kč do účetní evidence ani jiných dokladů, kterými by prokázal skutečnosti uvedené v řádných daňových přiznáních k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009, které podal u správce daně dne 10. 9. 2010 a za zdaňovací období roku 2010, které podal u správce daně dne 12. 10. 2011, na základě čehož musel správce daně, FÚ v Prostějově, v souladu s ust. § 98 daňového řádu přistoupit ke stanovení daně na základě pomůcek, na základě čehož došlo k doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2009 ve výši 110.010,- Kč a za zdaňovací období 2010 ve výši 69.390,- Kč a dále, 2) jako registrovaný plátce daně z přidané hodnoty za zdaňovací období I.- III. čtvrtletí 2009 nepředal k zaúčtování a nenechal zaúčtovat vyfakturovaná uskutečněná zdanitelná plnění provedená pro firmu DUPLA CZ, s.r.o. za rok 2009 a ve III. čtvrtletí 2011 nevedl řádně ani nezajistil řádné vedení účetní evidence, ze které by bylo možno prokázat skutečnosti uvedené v řádném daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 2009, které podal u správce daně dne 27. 4. 2009, za zdaňovací období II. čtvrtletí 2009, které podal u správce daně dne 27. 7. 2009, za zdaňovací období III. čtvrtletí 2009, které podal u správce daně dne 26. 10. 2009, a za zdaňovací období III. čtvrtletí 2011, které podal u správce daně dne 25. 10. 2011, na základě čehož musel správce daně, FÚ v Prostějově, v souladu s ust. § 98 daňového řádu přistoupit ke stanovení daně na základě pomůcek, na základě čehož byla za zdaňovací období I.- III. čtvrtletí 2009 stanovena daňová povinnost na dani z přidané hodnoty ve výši 250.179,- Kč a za zdaňovací období III. čtvrtletí 2011 byla stanovená daňová povinnost na dani z přidané hodnoty ve výši 118.531,- Kč, a dále doměřena za zdaňovací období III. čtvrtletí 2011 daňová povinnost na dani z přidané hodnoty ve výši 576.640,-Kč s ohledem na nezaevidované a nepřiznané uskutečněné zdanitelné plnění pro společnost SwissCentrum, Engineering s.r.o., faktura na částku 3.459.840,-Kč, 3) a dále jako registrovaný plátce daně z přidané hodnoty -za IV. čtvrtletí 2010 sám, ani na výzvu správce daně FÚ v Prostějově č.j. 58309/11/325914704584, ze dne 22.3.2011, -za I. čtvrtletí 2011 sám, ani na výzvu správce daně FÚ v Prostějově č.j. 177806/11/325914704584, ze dne 8.6.2011, -za II. čtvrtletí 2011 sám, ani na výzvu správce daně FÚ v Prostějově č.j. 221516/11/325914704584, ze dne 8.9.2011 nesplnil zákonnou povinnost a za předmětná zdaňovací období nepodal daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, na základě čehož musel správce daně přistoupit ke stanovení daně v souladu s ust. § 145 odst. 1 daňového řádu dle pomůcek, na základě čehož došlo k vyměření daňové povinnosti ve výši: za IV. čtvrtletí 2010 ve výši 112.731,-Kč, za I. čtvrtletí 2011 ve výši 211.219,-Kč, za II. čtvrtletí ve výši 214.466,-Kč, tedy za uvedená období v celkové výši 538.416,-Kč.“ Proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 1 T 79/2014, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 4 To 186/2016, tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost státního zástupce zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 4 To 186/2016, podal následně nejvyšší státní zástupce podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem vyžadovaných náležitostí, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) a l) tr. ř. Uvedl, že Krajský soud v Brně se v odůvodnění svého rozhodnutí zcela ztotožnil s podrobnými a přesvědčivými skutkovými závěry soudu prvního stupně, které mají oporu v provedeném dokazování, a ze kterých vyplynulo, že obviněný byl za uvedení nesprávných údajů v daňových přiznáních k dani z příjmu fyzických osob a k DPH a dále za nepodání daňového přiznání k DPH pravomocně postižen v daňovém řízení. Takové rozhodnutí přitom tvoří překážku věci rozhodnuté, neboť se na daňové penále a na pokutu za opožděné tvrzení daně hledí podle rozhodnutí ESLP ve věci Lucky Dev proti Švédsku ze dne 27. 11. 2014, stížnost č. 7356/1, a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Afs 210/2014 ze dne 24. 11. 2015, jako na uloženou sankci trestní povahy. Na tomto podstatném argumentačním podkladě pak druhostupňový soud uzavřel, že v případě pravomocného uložení penále za nesprávné či neúplné uvedení údajů v daňovém přiznání je dána překážka věci rozhodnuté a tudíž nelze pro totéž jednání již vést trestní stíhání obviněného. S výše uvedeným právním závěrem Krajského soudu v Brně o nepřípustnosti trestního stíhání obviněného M. R. se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství neztotožňuje. Stanovisko Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 4 Afs 210/2014, dle kterého má penále podle § 37b zákona o správě daní a poplatků a podle § 251 daňového řádu povahu trestu a je na něj třeba aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a články 6 a 7 Úmluvy, bylo ovlivněno rozsudkem ESLP ze dne 27. 11. 2014 ve věci Lucky Dev proti Švédsku. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše označeném rozhodnutí ve věci sp. zn. 4 Afs 210/2014 přitom neřešil otázku, zda vyměření penále podle § 37b zákona o správě daní s poplatků, představuje překážku rei iudicatae z hlediska možnosti vést proti daňovému subjektu trestní stíhání a uplatnit trestní odpovědnost za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku. Rozšířený senát se v rámci označené daňové věci danou problematikou totiž zabýval především z hlediska možností použití pozdější příznivější právní úpravy ve prospěch pachatele. Z výše uvedeného vyplývá, že na danou trestní věc nelze mechanicky aplikovat závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rovněž není možno automaticky a bez přihlédnutí ke specifikům české právní úpravy uplatňovat ani právní závěry rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, když úprava daňových sankcí, užívaných v zahraničních právních řádech, můž