4 Tdo 439/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 439/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 5. 2020 Spisová značka:4 Tdo 439/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.439.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 439/2020-6510 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 5. 2020 o dovoláních obviněného T. K., nar. XY, trvale bytem XY, a obviněné J. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 7. 11. 2019, č. j. 68 To 186/2019-6429, v trestní věci vedené Okresním soudem v Šumperku pod sp. zn. 2 T 128/2018, takto: I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného T. K. zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 7. 11. 2019 sp. zn. 68 To 186/2019, a to v části týkající se tohoto obviněného. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. K. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 3. 2019, č. j. 2 T 128/2018-6364 byli obvinění T. K. a J. K. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jichž se dopustili samostatnými jednáními podrobně popsanými ve výroku tohoto rozsudku, přičemž ve zkratce jejich trestná činnost spočívala v tom že: Obviněný T. K. v pozici představitele subjektu provozujícího podnikatelskou činnost - záměrně nezahrnul do celkových příjmů vykázaných v přiznáních k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2006, 2007, 2008, 2009, 2011, 2012 a 2013 část příjmů z podnikání a tím vědomě zkrátil daň z příjmů fyzických osob o 292.819 Kč, - v přiznáních k dani z přidané hodnoty za 1. měsíc roku 2009, za 6. měsíc roku 2009, za 7. měsíc roku 2009, za 10. měsíc roku 2010, za 7. měsíc roku 2013, za 9. měsíc roku 2013, za 10. měsíc roku 2013, za 12. měsíc roku 2013 a za 1. měsíc roku 2014 záměrně uvedl nižší základy daně, ačkoliv měl za uskutečněná zdanitelná plnění odvést daň vyšší, a tím zkrátil státní rozpočet na dani z přidané hodnoty o 148.203 Kč, přičemž shora uvedeným jednáním způsobil České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Zábřehu, škodu v úhrnné výši 441.022 Kč, - a dále záměrně nezahrnul do vyměřovacího základu za rozhodná období let 2011, 2012 a 2013 daňové příjmy z podnikání podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a takto zkrátil ke škodě Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky odvody pojistného na zdravotní pojištění v celkové výši 72.083 Kč a ke škodě České republiky, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení v Šumperku, odvody pojistného na sociální pojištění v celkové výši 172.035 Kč. Obviněná J. K. pak jako spolupracující osoba podle § 13 zák. č. 586/1992 Sb., s fyzickou osobou podnikající pod jménem T. K., IČ: XY, - jednak záměrně nezahrnula do celkových příjmů vykázaných v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2006, 2007, 2008, 2009, 2011, 2012 a 2013 příjmy z podnikání výše uvedeného subjektu, čímž vědomě zkrátila daň z příjmů fyzických osob a tímto jednáním způsobila České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Zábřehu, škodu v celkové výši 289.300 Kč, - a dále záměrně nezahrnula do vyměřovacího základu za rozhodná období let 2011, 2012 a 2013 daňové příjmy z podnikání podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, čímž zkrátila ke škodě Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky odvody pojistného na zdravotní pojištění v celkové výši 73.024 Kč a ke škodě České republiky, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení v Šumperku, odvody pojistného na sociální pojištění v celkové výši 172.035 Kč. Za to soud prvního stupně oběma obviněným uložil podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku tresty odnětí svobody v trvání dvou let, jejichž výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil shodně na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 68 To 186/2019 podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. Rozhodnutí odvolacího soudu následně napadl obviněný T. K. dovoláním, v němž uplatnil důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V jeho odůvodnění konkrétně uvedl, že se soudy obou stupňů řádně nevypořádaly s jeho obhajobou a celou řadou důkazů prokazujících, že jako podnikatel nejednal v úmyslu zkrátit zákonem stanovenou daňovou povinnost vůči státu a nejsou u něj tedy naplněny znaky úmyslného zavinění alespoň v podobě nepřímého úmyslu. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že již od zahájení jeho podnikání, tedy od roku 1998, si rozdělili role tím způsobem, že on se bude věnovat výrobní a montážní stránce podnikání a obviněná K. povede jeho ekonomickou a účetní stránku. Obviněný nejenže obviněné K. primárně věřil jako své manželce a neměl tedy důvod pochybovat, že tuto agendu bude chtít vést řádně, ale vycházel i z toho, že vedla nejen jeho daňovou evidenci, ale řídila celý ekonomický chod jeho podnikání skoro sedm let před tím, než začala pro jeho firmu pracovat trvale. I kdyby měl obviněný na počátku svého podnikání nějaké pochybnosti o schopnostech obviněné (což neměl a od počátku souhlasil s rozdělením rolí v podnikání), pak za osm let (vztaženo k roku 2006) své činnosti pro obviněného, musela obviněná získat příslušné vědomosti a informace, jak účtovat o příjmech a výdajích, podávat daňová přiznání, atd. Svědkyně S. ve své výpovědi sama uvedla, že v době, kdy byla požádána o kontrolu daňového účetnictví obviněného, zjistila, že obviněný se v problematice daňové evidence, knize pohledávek a v dalších věcech s tím souvisejících sám neorientuje. Na základě této kontroly proběhlo jednání mezi obviněným, obviněnou a svědkyní S., na němž svědkyně sdělila svá podezření o vadnosti vedení daňové evidence, kdy obviněný žádal nápravu daného stavu a předání veškeré agendy od obviněné svědkyni S., což ovšem obviněná odmítla. V neposlední řadě je třeba znovu zdůraznit, že obviněný sám v listopadu 2014 navštívil jak správce daně, tak policejní orgán, těmto předal písemnou zprávu svědkyně S. o možných pochybeních, která zjistila v říjnu 2014 ve vedení jeho daňové evidence a informoval je rovněž o zadržení podstatné části jeho dokladů obviněnou K. V době, kdy toto obviněný učinil, neměl správce daně ani policejní orgán žádné podezření o možných vadách ve vedení daňové evidence, tím méně o jakémkoliv krácení daňové povinnosti. I toto chování dokresluje, že u obviněného absentuje jakýkoliv motiv pro úmyslné trestněprávní jednání (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 427/2015). Podle závěrů obou soudů je pak jeho úmyslné trestněprávní jednání dovozováno z toho, že měl agendu daňové evidence a s tím spojenou další činnost svěřit od roku 1998 do podzimu 2014 své tehdejší manželce jako osobě nepoučené, přičemž podle odvolacího soudu si měl být vědom, že jeho manželka této agendě nerozumí a nejméně jednou ročně nekontroloval svou daňovou evidenci prostřednictvím poučené osoby. Obviněný má však za to, že s ohledem na výše uvedené z jeho jednání úmysl, byť nepřímý, naopak dovodit nelze. K tomu poukazuje na aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 1101/2018, kde se jedná o téměř identickou věc. Podle obviněného soudy obou stupňů rovněž ve svém skutkovém a právním hodnocení opomněly celou řadu důkazů svědčících o absenci úmyslu v jeho jednání. Okresní soud výpovědi více než osmdesáti svědků žádným způsobem blíže nehodnotil, pouze konstatoval závěr, že jde o odběratele, kteří jen potvrdili odběr od firmy K. Mezi těmito osobami ovšem byli jednak zákazníci, kteří měli co říci k chodu firmy, o rozdělení rolí manželi, a jednak také bývalí či současní zaměstnanci nebo pracovnice správce daně. Podobně pak soudy pominuly např. listiny prokazující, že obviněná vyplňování a podávání daňových přiznání či vedení daňové evidence prováděla i pro da