4 Tdo 44/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 44/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 2. 2025 Spisová značka:4 Tdo 44/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.44.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dozor státního zástupce Věznice Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zák. § 43 odst. 1 tr. zák. § 81 odst. 1 tr. zák. § 82 odst. 1 tr. zák. § 78 předpisu č. 178/1999 Sb. § 116 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:17. 3. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.05.2025III.ÚS 1419/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost20. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 44/2025-1175 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. F., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 4 To 397/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 29 T 81/2016, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově (dále „soud prvního stupně“) ze dne 28. 4. 2023, sp. zn. 29 T 81/2016, byl obviněný M. F. uznán vinným dvojnásobným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. 2. Uvedených přečinů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně popsaných ve výroku rozsudku dopustil ve stručnosti tím, že: Ad 1) V přesně nezjištěné době od 2. 7. 2014 do 5. 7. 2014 na nástupním oddělení pro mladistvé odsouzené v budově uzavřeného oddělení XY během dozorčí služby poté, co přistihl odsouzené mladistvé AAAAA (pseudonym), a BBBBB (pseudonym), jak ve své cele kouří, oba mladistvé odvedl do úklidové místnosti, kde si navlékl na ruce gumové rukavice a v úmyslu je za jejich jednání potrestat a ponížit je, udeřil otevřenou dlaní do tváře nejprve AAAAA, pak i BBBBB, kterého poté ještě opakovaně udeřil několikrát pěstí do hlavy a kopl ho kolenem na levou stranu pod žebra. Po těchto úderech BBBBB upadl na zem, kde jej obviněný ještě několikrát kopnul do oblasti břicha a hrudníku. Ad 2) V přesně nezjištěné době od 10. 7. 2014 do 13. 7. 2014 nebo od 18. 7. 2014 do21. 7. 2014 na stejném místě poté, co zjistil porušení ústrojové kázně u mladistvého BBBBB, který si ohrnul nohavice u kalhot, v úmyslu ho za jeho jednání potrestat a ponížit ho, jej několikrát udeřil rukou do obličeje a kolenem ho kopnul do oblasti žeber. Popsanými útoky obviněný jednal v rozporu s § 6 odst. 1, 2 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské a justiční stráži České republiky, a § 2 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, a zasáhnul do práva odsouzených nebýt podroben ponižujícímu zacházení podle čl. 7 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod pod č. 2/1993 Sb. a do práva na ochranu jejich zdraví, cti a důstojnosti podle § 3 odst. 2 písm. a) a § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupce a obviněný. Státní zástupce brojil výhradně proti výroku o trestu, a to v neprospěch obviněného, zatímco obviněný požadoval, aby odvolací soud zrušil výrok o vině a zprostil ho obžaloby. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) obě odvolání usnesením ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 4 To 397/2023, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. II. Dovolání obviněného 4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný M. F. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval v existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a v tom, že se opírají o procesně nepoužitelné důkazy. Konkrétně pak soudu prvního stupně vytknul, že v odůvodnění rozsudku pouze rekapituluje obsah provedených důkazů, namísto toho, aby je hodnotil způsobem odpovídajícím § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Brojil dále proti tomu, že soud prvního stupně i soud odvolací závěr o vině obviněného staví na výpovědích poškozených AAAAA a BBBBB, ačkoli oba svědci jsou vysoce nevěrohodní, protože jsou uživateli psychotropních látek a mají sklony ke lhavosti. Jejich tvrzení jsou navíc vnitřně i vzájemně rozporná, neobsahují podrobnosti o průběhu útoku a za jejich křivým nařčením obviněného mohla stát jejich snaha o přemístění do jiné věznice. Obviněný poukázal i na obsah služebního záznamu sepsaného dozorci F. a G., z něhož je zřejmé, že poškozený AAAAA jim uvedl, že na něj byl činěn nátlak mužem, který ho vytěžoval při prověřování poměrů ve věznici. Když na jeho otázku, zda ho dozorci bijí, odpověděl negativně, začal na něj křičet. Zmíněný služební záznam nasvědčuje tomu, že v rozhodné době docházelo ve věznici k nezákonným a tendenčním výslechům mladistvých odsouzených v souvislosti s prověřováním údajného bití dozorci. Mladiství před podáním vysvětlení čekali v hloučku na chodbě, mohli se domlouvat, vzájemně si předávat informace o otázkách, a byli upláceni sladkostmi. 6. Obviněný také namítl, že nebyly k důkazu provedeny kamerové záznamy z věznice, záznamy o předání a převzetí služby nebo kniha o zdravotních prohlídkách odsouzených. Tyto důkazy přitom mohly prokázat jeho nepřítomnost na místech údajného činu v inkriminovaných dnech i to, že poškození neutrpěli žádná zjevná poranění odpovídající údajnému fyzickému napadení. 7. Obviněný rovněž zdůraznil, že soudy nedospěly k jasnému časovému vymezení doby spáchání skutků. Z časových údajů je nasnadě, že doba spáchání byla uměle vykonstruována v návaznosti na to, kdy měl obviněný ve věznici službu. 8. Kromě skutkových výhrad obviněný v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl také zásadní procesní pochybení při určení příslušnosti k rozhodování o stížnosti, ke kterému došlo už v přípravném řízení a které se promítlo i do řízení před soudem. Spočívá podle něj v tom, že trestní stíhání obviněného pro skutek pod bodem 1) bylo zahájeno usnesením GIBS ze dne 30. června 2015, č. j. GI-TC-474-167/2014, na základě úkonů Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, které svou povahou a podle svého obsahu odpovídají pokynu k zahájení trestního stíhání. O stížnosti proti tomuto usnesení mělo proto podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozhodovat Vrchní státní zastupitelství v Praze a nikoli státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Na podporu své argumentace obviněný poukázal na rozhodnutí publikované pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr., a na nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/2005. 9. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný podřadil právní námitku, že jednání, kterým byl uznán vinným, vykazuje znaky pokračování podle § 116 tr. zákoníku a mělo být posouzeno jako jeden pokračující přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a nikoli jako dva samostatné přečiny. Vada právního posouzení se podle obviněného odrazila i v uložení nepřiměřeného trestu, neboť mu byl ukládán jako úhrnný za dva trestné činy. 10. K deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný uvedl, že odvolací soud usnesením zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky stanovené zákonem, a přestože v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 písm. g) a h) tr. ř. 11. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 4 To 397/2023-1137, a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 28. 4. 2023, č. j. 29 T 81/2016-1109, a aby věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání 12. K dovolání obviněného se vyjádřil zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) podáním ze dne 9. 12. 2024, sp. zn. 1 NZO 910/2024. 13. Skutkové námitky dovolatele jsou podle státního